Jak nakládat se sedimenty z vodních toků a nádrží?

Při poklesu rychlosti proudění (a to jak rozšířením profilu, tak poklesu spádu toku, nebo zvětšení hloubky vodoteče) dochází k přirozené sedimentaci unášených částic.

Jde o přirozený děj, jenž je intenzifikován antropogenními úpravami krajiny. Surový sediment vykazuje značný podíl zvodnění (i 80 %), může obsahovat látky (parametry identifikovatelné při testování) charakteristické pro vypouštěné vody splaškové, může obsahovat látky a předměty cizorodé atd. Již dlouhá léta se provádí testování sedimentů tak, aby bylo možné fundovaně rozhodnout o dalším environmentálně vhodném nakládání s vytěženým sedimentem.

JAKOSTNÍ ZEMINY, NEBO ODPAD?

Sedimenty byly legislativou na počátku 20. století řazeny s ohledem na zrnitostní složení spíš mezi jakostní zeminy, než odpady či materiály bez dalšího využití, kterých je nutné se zbavit. Je zřejmé, že technický pokrok a obecně čím dál více přijímaný environmentálně bezpečný přístup k lidské činnosti přinesl také definici požadavků na sedimenty (pokud mají být využity).

Podle našich dlouhodobých zkušeností by však mělo být hodnoceno přímo v dikci zákona o odpadech pouze několik procent sedimentů, zejména z extravilánů obcí. Označení sedimentů jako hlavních nositelů environmentálních komplikací (rizik pro životní prostředí) a ohrožení životního prostředí není, až na výjimky, zcela na místě. Tím není myšleno, že lze upustit od sledování jakosti sedimentů. U většiny sedimentů však lze po provedení testů úspěšně nalézt vhodnou možnost využití a upřednostnit tím využití před přímým skládkováním.

V naší republice se nachází taková řada zatížených oblastí, že využití většiny sedimentů k rekultivaci či revitalizaci nemůže znamenat vyjádřitelná rizika. Samozřejmě lze podle kvality sedimentu odhadnout jakost vod vypouštěných do vodoteče a podpořit tlak na zlepšování jakosti vod drobných vodních toků, což je podle našeho názoru jedním z hlavních cílů ochrany povrchových vod, jež však dnes není takto prioritně definován.

Pokud sediment není znečištěn do té míry, aby nebylo možné jeho využití, lze jej podle sdělení MŽP ČR vyjmout z dikce zákona o odpadech. Pokud je znečištěn tak, že není možné jeho využití, nebo je zařazen původcem do dikce zákona o odpadech č. 185/2001 Sb. v platném znění, je odpadem podle sdělení MŽP ČR pod katalogovými čísly 17 05 03* zemina a nebo kameny obsahující nebezpečné látky, nebo 17 05 04 zemina neuvedená pod 17 05 03 (viz sdělení MŽP o řazení odpadů, č.j. OODP 1827/03 - vyjádření 14) a 33)).

Zde je zřejmé, že pro fundované a zcela zřetelné zařazení sedimentu (zda je, či není odpadem) je nutné provést jeho testování, ale rozsah testů není zřetelně a jasně legislativou definován (doposud není zmíněný právní předpis) a výklady jsou silně individuální.

KOMPLIKACE S VÝKLADY

Sediment po 1. květnu 2004 není dle § 2, odst. 1, písm. i) odpadem, pokud splňuje požadavky kladené zvláštním právním předpisem. Podle sdělení MŽP ČR pod značkou 550/OVSS VI/715/04-Ru jsou sedimenty do vydání zvláštního právního předpisu odpadem. O skutečnosti, zda jde o odpad nebo nikoliv, musí v případě sedimentů rozhodnout správní úřad podle zmíněného § 78 odst. 2, písm. h) zákona o odpadech.

Jelikož předpokládaným podkladem pro zhodnocení správním úřadem je dnes také vodný výluh podle vyhlášky č. 41/2005 Sb. (v červenci byla vyhláška č. 383/2001 Sb. opětovně novelizována předpisem č. 294/2005 Sb., jenž upravuje rozsah zákonem požadovaných analýz z hlediska odpadového hospodářství), doporučuje se tento postup do vydání zvláštního prováděcího předpisu nadále realizovat, i když již dnes bezpečně víme, že připravený právní předpis s testy vodného výluhu nepočítá.

Komplikace nastávají s právním výkladem problematiky sedimentů jednotlivými krajskými úřady, což je dáno neexistencí příslušného právního předpisu. Krajské úřady by měly požadovat průzkum potencionálního znečištění sedimentů, ale tento rozsah testů je právně nejasný a existují různé i zcela mylné a v praxi spíše škodlivé interpretace legislativních požadavků (tím máme na mysli zejména strohé přejímání požadavků vyhlášky č. 13/1994 Sb. atd.).

Požadavky jednotlivých krajských úřadů však nemusí být vždy shodné a sediment (v doložené kvalitě) vyjmutý z dikce zákona o odpadech v jednom kraji, by nemusel být vyjmut v kraji druhém (v praxi potvrzeno).

Odběry vzorků sedimentů se řídí metodickým pokynem odboru ekologie krajiny MŽP ČR "Využití sedimentů z vodních toků, rybníků a ostatních nádrží k zúrodnění zemědělských půd". Odběr vzorků sedimentů podle tohoto metodického pokynu se provádí velmi úspěšně. Co však přináší komplikace, je uvedený rozsah analýz, jenž vychází z rozsahu vyhlášky č. 382/2001 Sb., a limitů vyhlášky č. 13/1994 Sb., jenž je velmi strohý. Podle našeho názoru není před vydáním právního předpisu (podle § 2, odst. 1, písm. i) zákona č. 185/2001 Sb., o odpadech, v platném znění) dostatečným pro rozhodnutí správního úřadu podle § 78 odst. 2, písm. h) zákona o odpadech (opět jde však pouze o subjektivní vyjádření).

CO S VYTĚŽENÝMI SEDIMENTY?

Zajišťování dostatečné funkčnosti a kapacity koryt vodotečí a vodních nádrží je základním požadavkem pro majitele vodních děl a správce vodotečí. Podle požadavků zákona o vodách č. 254/2001 Sb.(s důrazem na § 47, § 59 a § 15), ve znění euronovely č. 20/2004 Sb., je řízené nakládání se sedimenty vytěženými při těchto úpravách základním požadavkem pro řádnou a transparentní péči o uvedený majetek.

Současný výklad MŽP ve věci sedimentů je tedy mírně řečeno realizační překážkou pro úspěšnou činnost "odbahňování" a je "teoreticky" realizovatelný pouze při aktivitách obcí. Co přináší zařazení sedimentů do dikce zákona o odpadech? Každý musí odpady předávat pouze oprávněným osobám a s odpady lze nakládat pouze řízeným způsobem (nepokládám zde za nutné popisovat podmínky uvedené v zákonu o odpadech č. 185/2001 Sb., v platném znění). Pokud je tedy sediment taxativně zařazen mezi odpady, musí být místo, kde je rozprostřen (využit), legislativně ošetřeno. Tento pozemek se musí stát "zařízením k využívání odpadů" se vším, co tento paradox přináší (schválení provozu krajským úřadem, schválení provozního řádu, a dosti nejasným způsobem popsaný způsob monitoringu). Čištění vodních nádrží (zejména) je velice úspěšným objektem k získání podpor a grantů a nedořešené požadavky na sedimenty tyto aktivity značně komplikují.

Ing. Vladimír Bláha
EMPLA, s. r. o., Hradec Králové