Experti varují, ale kdo bude varovat experty?

Koncem dubna jsem dostal první varování z amerického hurikánového centra, že letos bude hodně hurikánů a prý velmi ničivých. Osmnáctého června jsem dostal další zprávu, že se dá letos v Karibiku čekat několik hurikánů a že ten první bude nejspíš hodně velký. Kdyby se mi to stalo před několika lety, tak bych hned sedl a napsal nějaký hodně hrozivý článek o globálním oteplování. Jenže mně už přestalo bavit podporovat noviny tím, že budu psát přesně ty zprávy, co zvyšují náklad a co po nich třetí den neštěkne asi pes. Navíc si všímám novinových titulků, které nejprve oznamují "Experti varují" a po katastrofě píší "Experti jsou zaskočeni vývojem situace". To je přesně můj případ.
Pak přišla Katrina. Katrina to jsou vlastně dvě katastrofy maskované jako jedna. Tou první je samotný hurikán, který byl sice větší, než je obvyklé, ale přesto se jednalo o situaci, před jakou jsou menší floridská města postavena skoro každý rok. Druhou katastrofou pak bylo ohnutí a následné podemletí železných hrází, spojené se zaplavením New Orleansu. Rovněž tento scénář katastrofy byl poměrně přesně popsán v sérii několika jarních článků. Vůbec nic z toho nevyplývá. Nezvedám hrozící prst a neříkám: Vždycky jsme to tušili.
Katrina mne donutila, abych si na internetu prolistoval prognostické stránky několika nejlepších meteorologických institucí. Situace je ještě horší, než jsem si myslel. Teď nehovořím o tom, co možná jednou bude, ale o tom, co se prokazatelně děje. Zhruba posledních 50 let se svět nerovnoměrně v několika střídavých fázích otepluje. Teplo v atmosféře dlouho nevydrží, vzduch chladne rychle. Světový oceán však za tuto dobu absorboval 30krát víc tepla než ovzduší. Vyšší teplota oceánu neznamená, že se moře oteplilo jen na hladině - asi jako když počátkem léta plaveme na rybníku v povrchové, ohřáté vrstvě. Vyšší teplota znamená, že voda je teplejší do hloubky nejméně 50 m. Moře to je termoska, kterou pár desítek let ohříváme a ona pak roky vychládá.
Posledních deset let pozorujeme zvyšování teplot v jižní části Atlantského oceánu, tedy v těch místech, kde se líhnou tropické bouře. Ještě horší situace je v Indickém oceánu, jehož průměrné povrchové teploty jsou až o 2° C nad normálem. Pokud v Americe hrozí hurikány, tak v Indočíně, kde hurikánům říkají tajfuny, je situace ještě horší. Ale nestojí tam New Orleans, jen města neznámých jmen. Vyšší teploty v jižním Atlantiku posouvají deště dál na sever. V Sahelu konečně prší, ale právě tyto srážky budou scházet v jižní Africe.
Hlavní závěr všech těch respektovaných a důvěryhodných meteorologických institucí je jednoznačný. Ve světovém oceánu se za posledních deset let významně změnilo rozložení povrchových teplot. Znamená to, že se poněkud mění globální větrné proudění a tím i distribuce srážek. Tyto změny dosahují sice jen 5 - 10 procent odchylek od normálu, ale lokální rozdíly začínají být leckde vysoké. Katastrofické filmy předstírají, že klimatická změna je jedna velká událost, a pak se život vrací do normálu. Většina klimatických změn má jiný průběh - pět let je úplně normálních, a pak nastanou dva anomální roky. V jiných případech rok po roku po stupíncích Celsia a milimetrech srážek klesají či stoupají průměrné hodnoty. Lidé neumírají, jen tak si chudnou a cítí se čím dál tím bezmocnější.
Rád a často píši, že ve středních Čechách a ještě mnohem víc na jižní Moravě a na jižním Slovensku, kde již dnes klesly dlouhodobé srážkové průměry o 10 procent, hrozí sucho. Vím o čem mluvím, chodil jsem kolem tohoto problému roky. Jenže jezdím na chalupu, kde je stará zasypaná studna. Umím odhadnout vodní bilanci, a tak skoro určitě vím, že při suchém výkyvu nebude již tak slabý místní vodovod stačit. Ale pomohlo by, kdybychom měli funkční studnu? Ani náhodou! Opuštěná ohlubeň plná hlíny a nikoliv čisté pramenité vody stojí v koutku zahrady. Dokážu varovat před všemi statisticky možnými klimatickými extrémy, ale kdo mě bude varovat před sebou samým? Proč by ostatní lidé, nebo dokonce úřady, měly být důslednější než já sám? Kdybych chtěl pitvat ty nejvlastnější příčiny nějaké krize, asi bych na konci narazil na sebe samotného.

Václav Cílek
Autor je geologem a esejistou