Energetické zlato budoucnosti je zelené
Energie je nyní pro život Evropanů mnohem důležitější než kdy předtím.
V roce 2000 činila energetická spotřeba Unie 15 procent celosvětové produkce,
přičemž EU byla největším světovým dovozcem energie. Hlavním unijním zdrojem
jsou přitom zejména ropa a plyn a bude tomu tak i ve střednědobém výhledu. I
když jsou zásoby ropy a plynu teoreticky dostatečné, poměr mezi nimi a poptávkou
na trhu není vždy adekvátní. Obrovská energetická poptávka Číny společně s
dalšími faktory, zejména nedávnými tragickými událostmi v USA, vyhnaly cenu za
barel ropy na znepokojivě vysokou úroveň. Mohlo by tak dojít ke zpomalení
hospodářského růstu EU a vyvolání inflace.
Navíc jsme si dobře vědomi i toho, že zásoby ropy a plynu se jednou vyčerpají. A
na lehkou váhu nemůžeme brát ani znečištění životního prostředí spalováním
fosilních paliv. Unie se v Kjótském protokolu zavázala, že v letech 2008-12
sníží emise skleníkových plynů o osm procent oproti objemu v roce 1997, což
nebude jednoduché, zejména vzhledem k neustále rostoucí poptávce po energii.
Právě proto a s ohledem na odpovědnost vůči našim dětem a dalším pokolením
bychom měli pokračovat ve zkoumání možností jiných zdrojů energie. Jsem
přesvědčena, že bude nezbytné významným způsobem zvýšit využívání biopaliv a
bioenergie. Zemědělská výroba tak v energetické politice začne hrát důležitější
roli než kdykoli předtím. Využití těchto alternativních zdrojů energie nabízí
podstatné možnosti, ale představuje i výzvy, kterým se Evropská komise snaží ze
všech sil čelit.
Pro využívání biopaliv a bioenergie je nutné vytvořit právní rámec. Na úrovni
Unie byly již stanoveny cíle pro rok 2010 a Komise zároveň jedná se členskými
státy o stanovení přiměřených cílů na vnitrostátní úrovni.
Unie už nyní povzbuzuje rozvoj bioenergie některými kroky. Na základě reformy
společné zemědělské politiky v roce 2003 se zemědělské náhrady oddělují od
produkce, a zemědělci tak mohou pružně reagovat na požadavky trhu s
nepotravinářskými plodinami, které lze využít jako bioenergii a biopaliva.
Ministři zemědělství se také dohodli na speciální podpoře ve výši 45 eur,
poskytované za určitých podmínek na každý hektar určený k pěstování
energetických plodin. Rovněž naše současné návrhy na radikální reformu trhu EU s
cukrem usilují o to, aby byl cukr určený na výrobu etanolu vyřazen z režimu
produkčních kvót.
Věříme, že se v EU rozvine trh s energetickými plodinami, a jsme přesvědčeni, že
návrh Evropské komise zajistí jeho bezproblémové fungování. Pokud uspějeme,
podpoříme tím ochranu životního prostředí, snížíme závislost Evropy na dovozu
ropy, otevřeme velký trh pro nové technologie a zajistíme nová odbytiště pro
naše zemědělce zejména v nových členských státech střední a východní Evropy.
Jedinou zásadní překážkou zůstávají vysoké počáteční náklady. Vyzývám proto
evropské ministry financí, aby byli odvážní a pomohli nastartovat růst odvětví
obnovitelných energií jako obor, který nám může přinést pouze výhody.
Musíme požádat o příspěvek i pokladny členských států, neboť jedině daňovým
zvýhodněním a s pomocí veřejných zdrojů lze podpořit evropské podnikatele, aby
skutečně plně využili tohoto ohromného potenciálu. Nemůžeme se navždy spoléhat
na to, že naše energetické potřeby uspokojí jen "černé zlato". Zlato budoucnosti
je zelené.
Energie je nyní pro život Evropanů mnohem důležitější než kdy předtím.
V roce 2000 činila energetická spotřeba Unie 15 procent celosvětové produkce, přičemž EU byla největším světovým dovozcem energie. Hlavním unijním zdrojem jsou přitom zejména ropa a plyn a bude tomu tak i ve střednědobém výhledu. I když jsou zásoby ropy a plynu teoreticky dostatečné, poměr mezi nimi a poptávkou na trhu není vždy adekvátní. Obrovská energetická poptávka Číny společně s dalšími faktory, zejména nedávnými tragickými událostmi v USA, vyhnaly cenu za barel ropy na znepokojivě vysokou úroveň. Mohlo by tak dojít ke zpomalení hospodářského růstu EU a vyvolání inflace.
Navíc jsme si dobře vědomi i toho, že zásoby ropy a plynu se jednou vyčerpají. A na lehkou váhu nemůžeme brát ani znečištění životního prostředí spalováním fosilních paliv. Unie se v Kjótském protokolu zavázala, že v letech 2008-12 sníží emise skleníkových plynů o osm procent oproti objemu v roce 1997, což nebude jednoduché, zejména vzhledem k neustále rostoucí poptávce po energii.
Právě proto a s ohledem na odpovědnost vůči našim dětem a dalším pokolením bychom měli pokračovat ve zkoumání možností jiných zdrojů energie. Jsem přesvědčena, že bude nezbytné významným způsobem zvýšit využívání biopaliv a bioenergie. Zemědělská výroba tak v energetické politice začne hrát důležitější roli než kdykoli předtím. Využití těchto alternativních zdrojů energie nabízí podstatné možnosti, ale představuje i výzvy, kterým se Evropská komise snaží ze všech sil čelit.
Pro využívání biopaliv a bioenergie je nutné vytvořit právní rámec. Na úrovni Unie byly již stanoveny cíle pro rok 2010 a Komise zároveň jedná se členskými státy o stanovení přiměřených cílů na vnitrostátní úrovni.
Unie už nyní povzbuzuje rozvoj bioenergie některými kroky. Na základě reformy společné zemědělské politiky v roce 2003 se zemědělské náhrady oddělují od produkce, a zemědělci tak mohou pružně reagovat na požadavky trhu s nepotravinářskými plodinami, které lze využít jako bioenergii a biopaliva.
Ministři zemědělství se také dohodli na speciální podpoře ve výši 45 eur, poskytované za určitých podmínek na každý hektar určený k pěstování energetických plodin. Rovněž naše současné návrhy na radikální reformu trhu EU s cukrem usilují o to, aby byl cukr určený na výrobu etanolu vyřazen z režimu produkčních kvót.
Věříme, že se v EU rozvine trh s energetickými plodinami, a jsme přesvědčeni, že návrh Evropské komise zajistí jeho bezproblémové fungování. Pokud uspějeme, podpoříme tím ochranu životního prostředí, snížíme závislost Evropy na dovozu ropy, otevřeme velký trh pro nové technologie a zajistíme nová odbytiště pro naše zemědělce zejména v nových členských státech střední a východní Evropy.
Jedinou zásadní překážkou zůstávají vysoké počáteční náklady. Vyzývám proto evropské ministry financí, aby byli odvážní a pomohli nastartovat růst odvětví obnovitelných energií jako obor, který nám může přinést pouze výhody.
Musíme požádat o příspěvek i pokladny členských států, neboť jedině daňovým zvýhodněním a s pomocí veřejných zdrojů lze podpořit evropské podnikatele, aby skutečně plně využili tohoto ohromného potenciálu. Nemůžeme se navždy spoléhat na to, že naše energetické potřeby uspokojí jen "černé zlato". Zlato budoucnosti je zelené.
O autorovi: Mariann Fischerová-Boelová (Autorka je komisařkou EU pro zemědělství a rozvoj venkova)
V roce 2000 činila energetická spotřeba Unie 15 procent celosvětové produkce, přičemž EU byla největším světovým dovozcem energie. Hlavním unijním zdrojem jsou přitom zejména ropa a plyn a bude tomu tak i ve střednědobém výhledu. I když jsou zásoby ropy a plynu teoreticky dostatečné, poměr mezi nimi a poptávkou na trhu není vždy adekvátní. Obrovská energetická poptávka Číny společně s dalšími faktory, zejména nedávnými tragickými událostmi v USA, vyhnaly cenu za barel ropy na znepokojivě vysokou úroveň. Mohlo by tak dojít ke zpomalení hospodářského růstu EU a vyvolání inflace.
Navíc jsme si dobře vědomi i toho, že zásoby ropy a plynu se jednou vyčerpají. A na lehkou váhu nemůžeme brát ani znečištění životního prostředí spalováním fosilních paliv. Unie se v Kjótském protokolu zavázala, že v letech 2008-12 sníží emise skleníkových plynů o osm procent oproti objemu v roce 1997, což nebude jednoduché, zejména vzhledem k neustále rostoucí poptávce po energii.
Právě proto a s ohledem na odpovědnost vůči našim dětem a dalším pokolením bychom měli pokračovat ve zkoumání možností jiných zdrojů energie. Jsem přesvědčena, že bude nezbytné významným způsobem zvýšit využívání biopaliv a bioenergie. Zemědělská výroba tak v energetické politice začne hrát důležitější roli než kdykoli předtím. Využití těchto alternativních zdrojů energie nabízí podstatné možnosti, ale představuje i výzvy, kterým se Evropská komise snaží ze všech sil čelit.
Pro využívání biopaliv a bioenergie je nutné vytvořit právní rámec. Na úrovni Unie byly již stanoveny cíle pro rok 2010 a Komise zároveň jedná se členskými státy o stanovení přiměřených cílů na vnitrostátní úrovni.
Unie už nyní povzbuzuje rozvoj bioenergie některými kroky. Na základě reformy společné zemědělské politiky v roce 2003 se zemědělské náhrady oddělují od produkce, a zemědělci tak mohou pružně reagovat na požadavky trhu s nepotravinářskými plodinami, které lze využít jako bioenergii a biopaliva.
Ministři zemědělství se také dohodli na speciální podpoře ve výši 45 eur, poskytované za určitých podmínek na každý hektar určený k pěstování energetických plodin. Rovněž naše současné návrhy na radikální reformu trhu EU s cukrem usilují o to, aby byl cukr určený na výrobu etanolu vyřazen z režimu produkčních kvót.
Věříme, že se v EU rozvine trh s energetickými plodinami, a jsme přesvědčeni, že návrh Evropské komise zajistí jeho bezproblémové fungování. Pokud uspějeme, podpoříme tím ochranu životního prostředí, snížíme závislost Evropy na dovozu ropy, otevřeme velký trh pro nové technologie a zajistíme nová odbytiště pro naše zemědělce zejména v nových členských státech střední a východní Evropy.
Jedinou zásadní překážkou zůstávají vysoké počáteční náklady. Vyzývám proto evropské ministry financí, aby byli odvážní a pomohli nastartovat růst odvětví obnovitelných energií jako obor, který nám může přinést pouze výhody.
Musíme požádat o příspěvek i pokladny členských států, neboť jedině daňovým zvýhodněním a s pomocí veřejných zdrojů lze podpořit evropské podnikatele, aby skutečně plně využili tohoto ohromného potenciálu. Nemůžeme se navždy spoléhat na to, že naše energetické potřeby uspokojí jen "černé zlato". Zlato budoucnosti je zelené.
O autorovi: Mariann Fischerová-Boelová (Autorka je komisařkou EU pro zemědělství a rozvoj venkova)
Zdroj:Právo
Sdílet článek na sociálních sítích