Nevnímejte ekologická témata izolovaně, říká OECD

V pořadí již druhou hodnotící zprávu o politice, stavu a vývoji životního prostředí v České republice dnes zveřejnila OECD [1]. Zpráva zdůrazňuje dosažené pozitivní výsledky a zároveň doporučuje, na které oblasti by Česká republika měla zaměřit pozornost do budoucna.

 

Zpráva konstatuje, že v České republice není dostatečně oddělena míra ekonomického výkonu od zátěže životního prostředí (tzv. decoupling). Z porovnání energetické a materiálové náročnosti ekonomiky na jednoho obyvatele a jednotku HDP vyplývá, že Česká republika patří k nejhorším v EU i OECD - energetická náročnost hospodářství je o 80% větší než je průměr bývalé patnáctky členských států EU. Důvodem je především historické postavení českých zemí jako hospodářského jádra střední Evropy, jehož základem byl těžký a zpracovatelský průmysl. Problémem je i vysoká produkce skleníkového plynu oxidu uhličitého na obyvatele a jednotku HDP, i když i v této oblasti ČR dosahuje v celkovém snižování objemu produkce emisí od roku 1990 výrazně lepších výsledků než většina starých členských států OECD i EU. OECD především doporučuje zavedení ekologické daňové reformy a odstranění těch dotací, které škodí životnímu prostředí a zdraví obyvatelstva. Zpráva doporučuje také pravidelně upravovat poplatky za znečištění podle inflace. 

 

Zvláštní kapitola je věnována dopravě – ta patří mezi faktory, které nejvíce ovlivňují životní prostředí. Zejména silniční nákladní  a osobní přeprava roste rychleji než HDP, od vstupu do EU její objem vzrostl o 30 %. Způsobuje problémy jsou s kvalitou ovzduší, záborem krajiny, hlukem, bezpečností i lidským zdravím. OECD proto doporučuje sjednotit cíle investičních programů do dopravní infrastruktury s environmentálními a zdravotními (Národní akční program ochrany zdraví a životního prostředí) cíli, zefektivnit analýzy nákladů a přínosů (cost-benefit) a procesu posuzování vlivů na životní prostředí.

 

Další kapitoly jsou věnovány kvalitě ovzduší [2], vod [3], odpadům [4], přírodě [5] a mezinárodní spolupráci [6].

 

„Zřetelným poselstvím zprávy OECD je, že ekologická témata nelze vnímat izolovaně. Ministerstvo životního proto v řadě oblastí úzce spolupracuje s jinými resorty – příkladem může být zákon o podpoře výroby energie z obnovitelných zdrojů, který se letos podařilo prosadit v parlamentu. Program na podporu alternativních paliv v dopravě, který by mohl alespoň částečně snížit znečištění z dopravy, vláda schválila letos v květnu. Chystá se také zavedení mýtného, které by mělo omezit množství kamionů na silnicích. Připravuje se  koncepce ekologické daňové reformy, která povede nejen ke snížení znečištění, ale i k oživení trhu práce. Zpracovává se i program podpory environmentálních technologií,“ vypočítává ministr životního prostředí Libor Ambrozek.

 

Poznámky:

[1] Zpráva hodnotí období 1998 – květen 2005. 

[2] Kvalita ovzduší, která se zlepšovala po celá devadesátá léta, nyní v některých oblastech stagnuje (oxidy dusíku) nebo se zhoršuje (pevné mikročástice frakce PM10). Emise oxidu siřičitého a NOx na jednotku HDP jsou dvojnásobné oproti průměru EU-15. Znečištění přízemním ozónem, prachem a těžkými kovy přesahuje zdravotní limity na většině území. OECD proto doporučuje posílit opatření na další snížení emisí do ovzduší, například  které bude mít mj. také zdravotní a ekonomické přínosy (snížení nákladů na zdravotní péči, zvýšení produktivity práce, atd.) a zavádět opatření na dosažení příslušných standardů kvality ovzduší a zlepšit energetickou efektivnost ekonomiky.

[3] Došlo k určitému zlepšení kvality vody (viz např. návrat některých druhů ryb do Labe, větší napojení obyvatel ČR na kanalizace a čištění odpadních vod než je průměr OECD), ale většina toků je stále zařazena do dvou nejvyšších stupňů znečištění. Největším problémem je především mikrobiální znečištění (zejména z odpadních vod), znečištění nebezpečnými látkami (zejména z chemických závodů, uhelných dolů a koksáren, dřevařských závodů), znečištění z minulosti nahromaděné v říčních sedimentech a také znečištění podzemních vod způsobené pronikáním z bývalých znečištěných průmyslových ploch. OECD doporučuje nadále pokračovat v budování a modernizaci kanalizačních sítí a čistíren odpadních vod, realizovat opatření na snížení znečištění dusičnany ze zemědělské produkce, vypracovat program prevence vypouštění nebezpečných látek do vody a realizovat příslušná opatření pro vyhovění vod pro koupání mikrobiálním standardům.

[4]  Zpráva pozitivně hodnotí, že se  podařilo snížit roční celkový objem odpadů o 17,5 % a nebezpečného odpadu o 54,7 % a přijmout Plán odpadového hospodářství ČR. Avšak výsledky prevence vzniku komunálního odpadu, jehož objem (zvláště obalů) od roku 2001 roste, jsou neuspokojivé, objem nebezpečného odpadů na jednotku HDP stále zůstává dvakrát až třikrát vyšší než v ostatních státech OECD. ČR má stále nedostatečnou míru zpětného využití a recyklace odpadů, přičemž většina komunálního odpadu (63% oproti průměru 56% v zemích EU-15) je stále ukládána na skládky. Za jednu z nejdůležitějších příčin neúspěchu politiky prevence vzniku odpadů pak OECD označuje nedostatek informovanosti a osvěty u podnikatelů i občanů. OECD proto doporučuje dále rozvíjet separovaný sběr a recyklaci komunálního odpadu podporou rozvoje trhů s recyklovanými produkty a zaváděním vhodných ekonomických nástrojů a rozvíjet zařízení pro řádné nakládání s nebezpečným odpadem.

[5] Zpráva varuje, že přes dobré výsledky v oblasti legislativy a vytvoření nezbytných administrativních kapacit, rozvoji ekologického zemědělství, v ČR stále dochází k přímému ničení anebo postupnému vymírání cenných ekosystémů, přičemž nedostatečné je také samotné sledování cílových druhů a stanovišť. Zvlášť patrný je tento trend v oblastech nacházejících se mimo chráněná území, která jsou vystavena fragmentaci, izolaci a zničení stanovišť zejména v důsledku urbanizace, těžby nerostných zdrojů a stavby průmyslových zón a s tím souvisejícího znečištění. Upozorňuje také na nebezpečí ztráty biologické rozmanitosti v souvislosti se strukturálními změnami a intenzifikací zemědělské výroby po vstupu do EU. OECD proto mj. doporučuje větší integraci aspektů ochrany biologické rozmanitosti do zemědělských a lesnických programů, do programů rozvoje cestovního ruchu. Doporučuje důsledné posuzování kritéria ochrany přírody a biologické rozmanitosti v rámci procesů posuzování vlivů na životní prostředí a posuzování vlivů strategií, koncepcí a plánů na životní prostředí (EIA a SEA), zejména v oblasti územního plánování a dopravní infrastruktury.

[6] Zpráva pozitivně hodnotí vysokou kvalitu informací a o životním prostředí a jejich dostupnost veřejnosti, zapojení občanské společnosti např. do prosazování místní Agendy 21, Akční program pro zdraví a životní prostředí a program environmentální výchovy. Zpráva však konstatuje, že ČR systematicky nekvantifikuje pozitivní dopady environmentálních politik, investic na nápravy starých ekologických škod a na zavádění nových, environmentálně šetrných  technologií na oblast zaměstnanosti. Povědomost obyvatel o globálních environmentálních otázkách je nízká, a to se odráží v jejich konzumních přístupech. V ČR existuje problém nedostatečného povědomí soudů o environmentální problematice, který se odráží v nedostatečném sankcionování porušovatelů environmentálního práva.

Zpráva oceňuje zvyšování vládní rozvojové pomoci a navazování intenzivní dvoustranné spolupráce s jinými státy v oblasti životního prostředí