Vážení ochránci, les si s broučkem neporadí

Reaguji na článek poradce předsedy sněmovny Lukáše Jelínka Má Šumavě "vládnout" člověk, nebo příroda? (HN 29. září). Pokud autor píše, že kůrovec patří k přírodě, má jistě pravdu - asi tak jako k přírodě patří blechy, vši, roupi, škrkavky či tasemnice, proti nimž bojujeme, protože nám znepříjemňují život. Kůrovec ale život smrku přímo ničí.

Ano, vysázeli ji znovu
Příroda na území naší republiky je v poměrně dobrém stavu a troufám si tvrdit, že minimálně ve stejném, ne-li lepším než v dalších vyspělých zemích. Za posledních více než padesát let se stále zvětšuje plocha našich lesů.
Šumava má mimořádné kouzlo svým terénem, kde se kopce střídají s horskými pláněmi, slatěmi, potoky a krásnými a hlubokými smrkovými lesy. I když nejde většinou o původní smrky. Je třeba si připomenout, že Šumavu postihla v druhé polovině 19. století ohromná kalamita (píše o ní ve svých románech i Karel Klostermann), kdy pod vlivem větru a sněhu padlo velké množství dřeva, které se v té době nedalo včas zpracovat. Další zkázu zajistil přemnožený kůrovec - tenkrát mu říkali "zlatý brouček", protože přinesl lidem práci.
V průběhu zpracování této kalamity bylo na území Šumavy vytěženo necelých pět miliónů krychlových metrů dřeva a území celé oblasti bylo za velkého úsilí lidí opět zalesněno, a to převážně umělou sadbou. Právě proto, a nikoli samotným působením přírody, máme na Šumavě tak krásné lesy. Člověk se nestavěl nad přírodu, ale snažil se jí pomoci co nejrychleji.
Našim cílem by měla být lesy porostlá Šumava. K tomu je třeba se podívat, jak na našem území vznikaly lesní zákony. Od dob Marie Terezie je toto zákonodárství na velmi vysoké úrovni. I když na tvorbě zákonů pracovali lesníci, je v nich vždy postih za špatnou nebo chybnou práci lesníka. Zkuste tento institut najít v některém zákoně o ochraně přírody! Každý tento zákon je opentlen řadou postihů pro ty druhé, ale chybí postih za špatně zvolenou a prováděnou ochranu.
Autor je lesním správcem v Nižboru