zpravodajství životního prostředí již od roku 1999

Oxidu uhličitému s láskou

08.11.2005
Ovzduší
Oxidu uhličitému s láskou
 V odborné světové literatuře, která se zabývá oceánským prouděním a změnami klimatu, se v poslední době objevují výzkumy, které hovoří o "mystery 1500". Co to k čertu je a proč bychom se o to měli starat? Také bychom se ovšem mohli ptát jinak: nezpůsobilo to obávané globální oteplování nebývale krásný evropský podzim? Zřejmě za něco podstatně odlišného vděčí oxidu uhličitému obyvatelé Brna a obyvatelé New Orleansu.
Ve vrtech do grónského ledovce pozorujeme za posledních 50 tisíc let rovný tucet zvláštních událostí, které nazýváme Daansgard-Oeschgerovy cykly nebo zkráceně "události DO". Během nich vystoupá skoro okamžitě - v měřítku sotva pár let - průměrná teplota severní polokoule až na dvojnásobek běžných hodnot a pak opět za pár desítek let poklesne na bývalou úroveň. Události DO jsou někdy doprovázeny tzv. Heinrichovými vrstvičkami, které pro změnu nalézáme ve vrtech do mořského dna. Heinrichova vrstvička je pár centimetrů mocná poloha nápadně světlého a hrubého písku, který obsahuje úlomky vápence a živců až odněkud z Kanady. Obě události - DO cykly i Heinrichovy vrstvičky - spolu souvisí tak, že při některém oteplení dojde k náhlému rozpadu okraje ledových štítů. Ledovce doplují hluboko na jih až někam na úroveň severní Anglie a roztají. Přitom uvolní prach a písek, který do sebe nabraly, když vlastní vahou "hoblovaly" pobřeží Kanady a Grónska. Výsledek je ten, že v běžnýc h šedých hlubokomořských bahnech se najednou objeví kontrastní světlá vrstva.
Dlouhou dobu nebylo jasné, kdy k událostem DO došlo, ale právě srovnání s ledovými vrty prokázalo tu překvapující závislost, která se označuje jako "záhada 1500" či v přesnějším vyjádření jako "záhada 1470". Události DO totiž od sebe dělí buď 1470 let (s poměrně vysokou přesností 10%) anebo dvoj- či trojnásobky tohoto čísla. Mnoho různých cyklů, o kterých často hovoří klimatologové, jsou prostě statistické artefakty neboli přesně vypočtené nesmysly. Ono totiž hledat nějaký cyklus, který řídí běh světa, je velké pokušení a člověk pak může mít dojem, že ví, jak to ve světě chodí, a že se tedy nějak celé věci spoluúčastní. Cykly rovněž rádi hledají ti badatelé, kteří předpokládají, že v povaze vesmíru je fungovat jako dobře naolejované švýcarské hodinky. Svět ovšem zároveň občas funguje jako dobře naolejované digitální hodiny, což si na nějakém levnějším modelu můžete sami vyzkoušet.
I přes veškerou skepsi k různým klimatickým cyklům se zdá, že právě cyklus 1470 let funguje, a to hlavně v poslední ledové době. Uplatňuje se však také v teplém holocénu, poslední meziledové době, ve které máme tu opravdovou čest žít?
Tady je situace složitější a nejsprávnější odpověď připomíná svojí lstivostí ruského mužika z lidové pohádky: Inu, molodci, někdy se uplatňuje a někdy ne. Zdá se, že se uplatnil kolem roku 8200 před naším letopočtem, když došlo k náhlému oteplení. Další jeho vrcholy jsou spočítané na 6700 a 3800 před Kristem. Zvláště druhé datum se kryje s poměrně náhlým přechodem dvou archeologických období a tak bychom mohli pokračovat až do dneška. Problém tohoto typu výzkumů je ten, že ve světě se neustále něco děje, a tak při troše dobré vůle je možné vysvětlit třeba pád Napoleona i Hitlera klimatickými příčinami. I když něco na tom asi bude.
Poslední datum, kdy by měla "záhada 1470" udeřit, je rok 2105. Ovšem je tu ta 10% chyba, takže to může být o chvíli dřív či později. A teď jsme u jádra věci. Jiný tým vedený Iljou Usoskinem z finské univerzity v Oulu oznámil, že je velice pravděpodobné, že současná sluneční aktivita je největší za posledních osm tisíc let. Usoskin již dřív publikoval několik prací, ve kterých na základě izotopového složení ledu předpokládal, že Slunce "hřeje" nejvíc za poslední tisíciletí právě dnes. Tento poměrně dobře podložený výpočet nyní prodloužil na celých osm tisíc let! Navíc se jeho výsledky výborně kryjí s občas fungujícím cyklem událostí DO.
Všichni badatelé si přitom dávají velký pozor, aby neřekli, že za současné oteplení může sluneční aktivita, to by byla příliš laciná alternativa k lidmi způsobenému globálnímu oteplení. Pokud události DO v holocénu skutečně fungují, pak by důležitá část globálního oteplení mohla náhle pominout za pár desítek let a zatím fungovat ruku v ruce se spalováním fosilních paliv. Konečně jsme dosáhli harmonie s vesmírem, hlavně abychom to ve zdraví přežili!
Autor je geologem a esejistou
Zdroj: HN

Komentáře k článku. Co si myslí ostatní?

Další články
Chystané akce
Ekologický institut Veronica
28
8. 2017
28.8-3.9.2017 - Ostatní akce
Centrum Veronica Hostětín, Hostětín 86
UŽITEČNÉSEMINÁŘE.CZ
28
11. 2017
28.11.2017 - Seminář, školení
Praha,
Konferenční centrum CITY - Pankrác
Podněty ZmapujTo
Mohlo by vás také zajímat
Naši partneři
Složky životního prostředí