Jak velkochovy šíří ptačí chřipku
Když v Kanadě vypukla ptačí chřipka, virolog Earl Brown z Ottawské univerzity
se nechal slyšet: "Vysoce intenzívní pěstování kuřat je dokonalým prostředím pro
vytvoření virulentního viru ptačí chřipky."
Další experti souhlasí. V říjnu 2005 pracovní skupina OSN za jednu z podstatných
příčin epidemie ptačí chřipky označila "zemědělské postupy, jež shlukují velká
množství zvířat do malých prostor". Řeč je o průmyslových velkochovech - vidíme,
že jejich důsledky mohou být vražednější, než jsme si kdy představovali.
Když v Kanadě vypukla ptačí chřipka, virolog Earl Brown z Ottawské univerzity se nechal slyšet: "Vysoce intenzívní pěstování kuřat je dokonalým prostředím pro vytvoření virulentního viru ptačí chřipky."
Další experti souhlasí. V říjnu 2005 pracovní skupina OSN za jednu z podstatných příčin epidemie ptačí chřipky označila "zemědělské postupy, jež shlukují velká množství zvířat do malých prostor". Řeč je o průmyslových velkochovech - vidíme, že jejich důsledky mohou být vražednější, než jsme si kdy představovali.
Kuře na papíru A4
Před padesáti lety američtí pěstitelé kuřat zjistili, že držením ptáků v halách dokážou vyrábět kuřata určená na stůl levněji a s vynaložením méně práce než tradičními metodami. Nový postup se rozšířil: kuřata zmizela z luk do dlouhých hal bez oken.
Neříká se tomu "průmyslové zemědělství" jen proto, že ony haly připomínají průmyslové závody. Všechno, co se týká výrobních metod, je zaměřeno na proměnu živého zvířete ve stroj přetvářející zrno na maso nebo vejce při co nejnižších nákladech.
Vstoupíte-li do takové haly - pokud vám to pěstitel dovolí -, uvidíte až 30 tisíc kuřat. Intenzita chovu doporučovaná americkým obchodním sdružením kuřecího průmyslu National Chicken Council je 85 čtverečních palců na kuře - méně než standardní list papíru A4. Když kuřata dorostou do tržní váhy, zcela toto místo zaplní. V průmyslové velkovýrobě vajec se slepice stěží pohnou, protože jsou namačkány do drátěných klecí, které umožňují skládat zvířata do pater.
Obhájci slušného zacházení se zvířaty namítají, že stísněnost znemožňuje kuřatům vytvářet přirozená hejna, způsobuje jim stres a v případě nosnic brání ptákům i v natažení křídel. Vzduch v chovných halách je nasycen amoniakem z ptačího trusu, který se obvykle nechává hromadit celé měsíce, než se vyklidí. Lékaři varují, že vzhledem k tomu, že ptáci se rutinně krmí antibiotiky, aby byl v takto přeplněném, znečištěném a stresujícím prostředí zajištěn jejich růst, hrozbu pro veřejné zdraví by mohly představovat bakterie odolné vůči antibiotikům.
Avšak navzdory veškeré opodstatněné kritice se průmyslové velkochovy - nejen kuřat, ale i prasat, jatečních telat, dojnic a v nezastřešených výkrmnách i skotu - za posledních 20 let rychle rozšířily v rozvojových zemích, zejména v Asii. Až přišla ptačí chřipka.
Velkochovy nejsou levnější
Zastánci průmyslových velkochovů poukazují na to, že ptačí chřipku mohou šířit volně chovaná hejna nebo stěhovaví ptáci, kteří se mohou s volně chovanými ptáky krmit nebo je nakazit trusem, když přelétají nad nimi. Ale viry vyskytující se u divokých ptáků nejsou obvykle příliš nebezpečné.
Právě naopak, tyto viry mutují, až když se dostanou do drůbežárny s vysokou intenzitou chovu. Naproti tomu u ptáků chovaných tradičními způsoby je pravděpodobnější, že budou vůči nemoci odolnější než stresovaní, geneticky podobní ptáci držení v intenzívních systémech omezení pohybu. Průmyslové velkochovy navíc nejsou biologicky bezpečné. Často jsou zamořeny myšmi, krysami či jinými zvířaty, které mohou do chovu zanést nemoci.
Zatím na současný kmen ptačí chřipky zemřel relativně malý počet lidí a zdá se, že všichni byli ve styku s nakaženými ptáky. Pokud ovšem virus zmutuje do formy přenosné z člověka na člověka, počet mrtvých by se mohl počítat ve stovkách miliónů.
Vlády oprávněně jednají, aby se na tuto hrozbu připravily. Senát USA nedávno schválil nákup rezervních vakcín a dalších léků za osm miliard dolarů jako preventivní opatření proti možné epidemii ptačí chřipky. Dnes už však začíná být jasné, že takovéto vládní výdaje jsou dotací pro drůbežářský průmysl. To je ekonomicky špatné, jako všechny dotace. Průmyslové velkochovy se rozšířily, protože se zdály být levnější. Ve skutečnosti byly levnější jen proto, že některé z nákladů přesunuly jinam - například na lidi, kteří bydlí po proudu řeky nebo po směru větru od velkochovů a přišli o čistou vodu a čistý vzduch.
Uvalme na ně daň
Teď vidíme, že se jednalo jen o malou část celkových nákladů. Průmyslové velkochovy přesouvají mnohem větší náklady - a rizika - na každého z nás.
Abychom tuto situaci změnili, udělejme první krok: uvalit na produkty průmyslového zemědělství daň, aby vznikl dostatečný příjem, který uhradí preventivní opatření, jež dnes vlády musí provádět proti ptačí chřipce. Pak konečně uvidíme, že kuře z průmyslového velkochovu není zase tak levné.
Autor vyučuje bioetiku na Princetonské univerzitě, zabývá se vztahem lidí a zvířat (c) Project Syndicate, 2005. www.project-syndicate.org
Další experti souhlasí. V říjnu 2005 pracovní skupina OSN za jednu z podstatných příčin epidemie ptačí chřipky označila "zemědělské postupy, jež shlukují velká množství zvířat do malých prostor". Řeč je o průmyslových velkochovech - vidíme, že jejich důsledky mohou být vražednější, než jsme si kdy představovali.
Kuře na papíru A4
Před padesáti lety američtí pěstitelé kuřat zjistili, že držením ptáků v halách dokážou vyrábět kuřata určená na stůl levněji a s vynaložením méně práce než tradičními metodami. Nový postup se rozšířil: kuřata zmizela z luk do dlouhých hal bez oken.
Neříká se tomu "průmyslové zemědělství" jen proto, že ony haly připomínají průmyslové závody. Všechno, co se týká výrobních metod, je zaměřeno na proměnu živého zvířete ve stroj přetvářející zrno na maso nebo vejce při co nejnižších nákladech.
Vstoupíte-li do takové haly - pokud vám to pěstitel dovolí -, uvidíte až 30 tisíc kuřat. Intenzita chovu doporučovaná americkým obchodním sdružením kuřecího průmyslu National Chicken Council je 85 čtverečních palců na kuře - méně než standardní list papíru A4. Když kuřata dorostou do tržní váhy, zcela toto místo zaplní. V průmyslové velkovýrobě vajec se slepice stěží pohnou, protože jsou namačkány do drátěných klecí, které umožňují skládat zvířata do pater.
Obhájci slušného zacházení se zvířaty namítají, že stísněnost znemožňuje kuřatům vytvářet přirozená hejna, způsobuje jim stres a v případě nosnic brání ptákům i v natažení křídel. Vzduch v chovných halách je nasycen amoniakem z ptačího trusu, který se obvykle nechává hromadit celé měsíce, než se vyklidí. Lékaři varují, že vzhledem k tomu, že ptáci se rutinně krmí antibiotiky, aby byl v takto přeplněném, znečištěném a stresujícím prostředí zajištěn jejich růst, hrozbu pro veřejné zdraví by mohly představovat bakterie odolné vůči antibiotikům.
Avšak navzdory veškeré opodstatněné kritice se průmyslové velkochovy - nejen kuřat, ale i prasat, jatečních telat, dojnic a v nezastřešených výkrmnách i skotu - za posledních 20 let rychle rozšířily v rozvojových zemích, zejména v Asii. Až přišla ptačí chřipka.
Velkochovy nejsou levnější
Zastánci průmyslových velkochovů poukazují na to, že ptačí chřipku mohou šířit volně chovaná hejna nebo stěhovaví ptáci, kteří se mohou s volně chovanými ptáky krmit nebo je nakazit trusem, když přelétají nad nimi. Ale viry vyskytující se u divokých ptáků nejsou obvykle příliš nebezpečné.
Právě naopak, tyto viry mutují, až když se dostanou do drůbežárny s vysokou intenzitou chovu. Naproti tomu u ptáků chovaných tradičními způsoby je pravděpodobnější, že budou vůči nemoci odolnější než stresovaní, geneticky podobní ptáci držení v intenzívních systémech omezení pohybu. Průmyslové velkochovy navíc nejsou biologicky bezpečné. Často jsou zamořeny myšmi, krysami či jinými zvířaty, které mohou do chovu zanést nemoci.
Zatím na současný kmen ptačí chřipky zemřel relativně malý počet lidí a zdá se, že všichni byli ve styku s nakaženými ptáky. Pokud ovšem virus zmutuje do formy přenosné z člověka na člověka, počet mrtvých by se mohl počítat ve stovkách miliónů.
Vlády oprávněně jednají, aby se na tuto hrozbu připravily. Senát USA nedávno schválil nákup rezervních vakcín a dalších léků za osm miliard dolarů jako preventivní opatření proti možné epidemii ptačí chřipky. Dnes už však začíná být jasné, že takovéto vládní výdaje jsou dotací pro drůbežářský průmysl. To je ekonomicky špatné, jako všechny dotace. Průmyslové velkochovy se rozšířily, protože se zdály být levnější. Ve skutečnosti byly levnější jen proto, že některé z nákladů přesunuly jinam - například na lidi, kteří bydlí po proudu řeky nebo po směru větru od velkochovů a přišli o čistou vodu a čistý vzduch.
Uvalme na ně daň
Teď vidíme, že se jednalo jen o malou část celkových nákladů. Průmyslové velkochovy přesouvají mnohem větší náklady - a rizika - na každého z nás.
Abychom tuto situaci změnili, udělejme první krok: uvalit na produkty průmyslového zemědělství daň, aby vznikl dostatečný příjem, který uhradí preventivní opatření, jež dnes vlády musí provádět proti ptačí chřipce. Pak konečně uvidíme, že kuře z průmyslového velkochovu není zase tak levné.
Autor vyučuje bioetiku na Princetonské univerzitě, zabývá se vztahem lidí a zvířat (c) Project Syndicate, 2005. www.project-syndicate.org
Zdroj:HN
Sdílet článek na sociálních sítích
