Kdo má chránit zdraví?

 Kdo má hlídat, aby chemické výrobky nebo chemické složky produkce nepoškozovaly zdraví a životní prostředí? Veřejná správa, anebo producenti a dovozci? Protože na jednotném trhu Evropské unie se zboží pohybuje volně, je žádoucí, aby na něm všichni hráli podle stejných pravidel. V tom existuje obecná shoda. Návrh evropské direktivy známé jako REACH, který včera v prvním čtení schválil Evropský parlament, je převratný svou základní myšlenkou: Za žádné nebo snesitelné riziko mají ručit producenti a dovozci chemikálií.
Výsledky debaty se dotknou kdekoho, nejen přímo chemických či potravinářských firem, ale například také výrobců počítačů a dalších produktů, které lidé denně používají a které by neměly obsahovat škodlivé substance. V několikaleté bitvě na jedné straně stojí právě producenti a dovozci, kteří vyčíslují dodatečné náklady v miliardách eur a hrozí ztrátami pracovních míst. Proti nim ochránci lidského zdraví a životního prostředí argumentují výší nákladů na zdravotní péči.
Pracně vyjednaný kompromis nakonec podpořily více než čtyři stovky konzervativních, sociálně demokratických a liberálních poslanců. Tak široký souhlas by mohl budit dojem, že se podařilo najít přijatelnou shodu, tím spíše, že základní myšlenka přenést odpovědnost na výrobce a dovozce nebyla zpochybněna.
REACH ale nyní dostanou na stůl ministři členských států a třeba unionisté v nové německé vládě jsou k zájmům chemického průmyslu tradičně vstřícnější. Partie proto ještě není u konce. Vždyť důležitá direktiva o liberalizaci služeb byla letos na jaře uložena k ledu kvůli námitkám jediné země. adam.cerny@economia.cz