V souboji o to, kdo ovládne potravinářský kolos, nejde jenom o tři miliardy korun. Kauza rozdírá stát a dobré řešení neexistuje
Maže a nejede
Jeden z největších českých výrobců potravinářských tuků a potenciální hlavní výrobce rostlinných přísad do bionafty Setuza je chudý i bohatý podnik zároveň. O bídu se postaraly dluhy, které vznikly v impériu IPB a mohly by podnik poslat ke dnu. Bohatý je podnikatelským výhledem, který se opírá o českou ropu, tedy řepkový olej, jímž se budou povinně ředit minerální pohonné hmoty. Proto se o firmu od roku 2000 odehrává tvrdý boj, který potopil jednoho až dva ministry zemědělství a možná i jednoho předsedu vlády.
Jan Mládek, kterému bylo nabídnuto křeslo ministra zemědělství minulý týden, by nerad byl dalším v řadě. Hned úvodní schůze vlády, které se ve středu 16. listopadu zúčastní coby její novopečený člen, má přitom Setuzu na programu. Oproti předchůdci Petru Zgarbovi i Janu Palasovi, kteří kauzu neustáli, má Mládek jednu nespornou výhodu: není svázán s agrární lobby.
Sám Mládek hned při svém jmenování označil řešení situace okolo Setuzy za jednu ze svých priorit. Hodlá hledat postup co nejvýhodnější pro stát, ale věc je složitá a o konkrétních variantách mluvit nechtěl.
V čem je věc složitá? Klíčový hráč, Podpůrný a garanční rolnický a lesnický fond (PGRLF), se totiž střídavě chová jako státní, proto mu také šlo Ministerstvo zemědělství na ruku, a pak zase jako soukromý, který vládě nevyhoví. Roku 2001, ještě za ministra Jana Fencla (Zemanova vláda), tak PGRLF dostal za jednu korunu od Fondu národního majetku 19 procent Setuzy, takže zvýšil svůj celkový podíl na 38 procent. Logika mohla spočívat v tom, že specializovaný fond se o státní majetek dokáže postarat lépe. Už tehdy však ti nejzasvěcenější věděli, že existují dva nejvážnější zájemci o konečné vlastnictví, a sice Andrej Babiš se svým Agrofertem a skupina Český olej, kde tahá za nitky pouhý "poradce" Tomáš Pitr. Blíž k tomu měl Pitr, protože Český olej vlastnil polovinu akcií Setuzy. Babiš neměl v ruce nic, jen jasnou představu, jak by " Setuza zapadla do jeho impéria, zvlášť když zároveň sahal po Unipetrolu.
Krátce nato, v prosinci 2002, se však Pitrovi podařil husarský kousek. Český olej uzavřel s PGRLF tajnou smlouvu, podle které od PGRLF koupí jeho 38 % (celý státní podíl). Obchod však dlouho nebyl vypořádán, protože se čekalo, jak to dopadne s pohledávkou na 1,7 miliardy korun, která v Setuze zbyla po pádu IPB. O pohledávce už jsme psali - Setuza dlužila IPB asi 3 miliardy korun. Český olej splatil 1,3 miliardy korun, ale na víc neměl a pokoušel se uplatnit vůči nástupnické ČSOB pověstnou Nemethovu pohledávku. Tím získal čas, firmu ovládl a splácení dluhu pozastavil. Dnes dluh činí 4 miliardy korun. Zpočátku Pitr nabízel také postupné splácení původního dluhu během 8 let, ale ČSOB to odmítla.
V době ministra Palase vznikl návrh řešení. Pohledávka už byla v té době v České konsolidační agentuře (ČKA) a měla se kapitalizovat. Dostal by ji PGRLF celkem za 550 milionů korun. Tím by byla Setuza oddlužená. Český olej by za to zaplatil tím, že by dal PGRLF balík akcií v rozsahu 16procentního podílu v Setuze, čímž by svůj poddíl snížil na pouhých 34 procent (na blokační minoritu).
Jenže vypukl spor. PGRLF jako státní instituce by tím vydělal miliardu (hodnota oddlužené Setuzy je podle Pitra 2,5 až 3 miliardy), ale ČKA, jiná státní instituce, by tím přišla o 1,7 miliardy původní pohledávky (nebo o 4 miliardy s příslušenstvím). Závěr byl znovu ten, že se nestalo nic.
Jak už jsme uvedli, Pitrova kupní smlouva z prosince 2002 byla tajná. Teprve letos v listopadu se vláda dozvěděla, že akcie už byly zaplaceny v roce 2003 podle tehdejších burzovních cen (dnes by byly mnohem vyšší). Vedle toho byla v dubnu 2004 uzavřena ještě jedna smlouva mezi Českým olejem a PGRLF, která měla předchozí tajnou smlouvu trochu napravit. Pokud by ČKA převedla svou pohledávku na PGRLF do 15 měsíců, akcie na Pitra nebudou převedeny. Tento termín vypršel letos v červenci a Pitr si nakonec v listopadu o koupený podíl z PGRLF řekl, takže má dnes 90 %.
Proč nebyly státní instituce schopny jednat? Ministerstvo financí nebylo proti oddlužení, ale chtělo, aby o osudech pohledávky - a tím i Setuzy - rozhodovala vláda, nikoli v konfliktech zájmů se zmítající PGRLF. Ministerstvo zemědělství bylo proti - a to asi zlomilo Zgarbovi vaz.
Co se může stát? Buď se vyhoví Pitrovi, kterému zbude 34 procent v očištěné Setuze, nebo... Nebo je tu ještě jiné, radikálně odlišné řešení - pohledávka bude sice převedena z ČKA, ale nebude kapitalizována a vláda přivede Setuzu do konkurzu. Výtěžky konkurzů v Česku jsou známé, takže Pitrovi by asi nezbylo nic.
Konkurz prosazoval už Stanislav Gross. Ukázalo se, že to bylo těsně před jeho pádem. Je tu souvislost? Kdo ví.
Nikdo také neví, co by se se Setuzou stalo, kdyby přišla do konkurzu. Zastaví se výroba? Ale kdyby to byl závěrečný tah, kterým se k Setuze (za zlomek hodnoty a očištěné konkurzem) dostane Andrej Babiš, pak vládu čeká dlouhé a složité vysvětlování, jestli to tak nebylo myšleno od začátku.
Ale může to dopadnout ještě jinak, Pitrovi vláda nepřeje (Paroubek ho považuje za škůdce), ale ani na Babiše teď nikdo nemyslí. Nechme se překvapit.
AUTOR: Emil Szirmai
Jan Mládek, kterému bylo nabídnuto křeslo ministra zemědělství minulý týden, by nerad byl dalším v řadě. Hned úvodní schůze vlády, které se ve středu 16. listopadu zúčastní coby její novopečený člen, má přitom Setuzu na programu. Oproti předchůdci Petru Zgarbovi i Janu Palasovi, kteří kauzu neustáli, má Mládek jednu nespornou výhodu: není svázán s agrární lobby.
Sám Mládek hned při svém jmenování označil řešení situace okolo Setuzy za jednu ze svých priorit. Hodlá hledat postup co nejvýhodnější pro stát, ale věc je složitá a o konkrétních variantách mluvit nechtěl.
V čem je věc složitá? Klíčový hráč, Podpůrný a garanční rolnický a lesnický fond (PGRLF), se totiž střídavě chová jako státní, proto mu také šlo Ministerstvo zemědělství na ruku, a pak zase jako soukromý, který vládě nevyhoví. Roku 2001, ještě za ministra Jana Fencla (Zemanova vláda), tak PGRLF dostal za jednu korunu od Fondu národního majetku 19 procent Setuzy, takže zvýšil svůj celkový podíl na 38 procent. Logika mohla spočívat v tom, že specializovaný fond se o státní majetek dokáže postarat lépe. Už tehdy však ti nejzasvěcenější věděli, že existují dva nejvážnější zájemci o konečné vlastnictví, a sice Andrej Babiš se svým Agrofertem a skupina Český olej, kde tahá za nitky pouhý "poradce" Tomáš Pitr. Blíž k tomu měl Pitr, protože Český olej vlastnil polovinu akcií Setuzy. Babiš neměl v ruce nic, jen jasnou představu, jak by " Setuza zapadla do jeho impéria, zvlášť když zároveň sahal po Unipetrolu.
Krátce nato, v prosinci 2002, se však Pitrovi podařil husarský kousek. Český olej uzavřel s PGRLF tajnou smlouvu, podle které od PGRLF koupí jeho 38 % (celý státní podíl). Obchod však dlouho nebyl vypořádán, protože se čekalo, jak to dopadne s pohledávkou na 1,7 miliardy korun, která v Setuze zbyla po pádu IPB. O pohledávce už jsme psali - Setuza dlužila IPB asi 3 miliardy korun. Český olej splatil 1,3 miliardy korun, ale na víc neměl a pokoušel se uplatnit vůči nástupnické ČSOB pověstnou Nemethovu pohledávku. Tím získal čas, firmu ovládl a splácení dluhu pozastavil. Dnes dluh činí 4 miliardy korun. Zpočátku Pitr nabízel také postupné splácení původního dluhu během 8 let, ale ČSOB to odmítla.
V době ministra Palase vznikl návrh řešení. Pohledávka už byla v té době v České konsolidační agentuře (ČKA) a měla se kapitalizovat. Dostal by ji PGRLF celkem za 550 milionů korun. Tím by byla Setuza oddlužená. Český olej by za to zaplatil tím, že by dal PGRLF balík akcií v rozsahu 16procentního podílu v Setuze, čímž by svůj poddíl snížil na pouhých 34 procent (na blokační minoritu).
Jenže vypukl spor. PGRLF jako státní instituce by tím vydělal miliardu (hodnota oddlužené Setuzy je podle Pitra 2,5 až 3 miliardy), ale ČKA, jiná státní instituce, by tím přišla o 1,7 miliardy původní pohledávky (nebo o 4 miliardy s příslušenstvím). Závěr byl znovu ten, že se nestalo nic.
Jak už jsme uvedli, Pitrova kupní smlouva z prosince 2002 byla tajná. Teprve letos v listopadu se vláda dozvěděla, že akcie už byly zaplaceny v roce 2003 podle tehdejších burzovních cen (dnes by byly mnohem vyšší). Vedle toho byla v dubnu 2004 uzavřena ještě jedna smlouva mezi Českým olejem a PGRLF, která měla předchozí tajnou smlouvu trochu napravit. Pokud by ČKA převedla svou pohledávku na PGRLF do 15 měsíců, akcie na Pitra nebudou převedeny. Tento termín vypršel letos v červenci a Pitr si nakonec v listopadu o koupený podíl z PGRLF řekl, takže má dnes 90 %.
Proč nebyly státní instituce schopny jednat? Ministerstvo financí nebylo proti oddlužení, ale chtělo, aby o osudech pohledávky - a tím i Setuzy - rozhodovala vláda, nikoli v konfliktech zájmů se zmítající PGRLF. Ministerstvo zemědělství bylo proti - a to asi zlomilo Zgarbovi vaz.
Co se může stát? Buď se vyhoví Pitrovi, kterému zbude 34 procent v očištěné Setuze, nebo... Nebo je tu ještě jiné, radikálně odlišné řešení - pohledávka bude sice převedena z ČKA, ale nebude kapitalizována a vláda přivede Setuzu do konkurzu. Výtěžky konkurzů v Česku jsou známé, takže Pitrovi by asi nezbylo nic.
Konkurz prosazoval už Stanislav Gross. Ukázalo se, že to bylo těsně před jeho pádem. Je tu souvislost? Kdo ví.
Nikdo také neví, co by se se Setuzou stalo, kdyby přišla do konkurzu. Zastaví se výroba? Ale kdyby to byl závěrečný tah, kterým se k Setuze (za zlomek hodnoty a očištěné konkurzem) dostane Andrej Babiš, pak vládu čeká dlouhé a složité vysvětlování, jestli to tak nebylo myšleno od začátku.
Ale může to dopadnout ještě jinak, Pitrovi vláda nepřeje (Paroubek ho považuje za škůdce), ale ani na Babiše teď nikdo nemyslí. Nechme se překvapit.
AUTOR: Emil Szirmai
Zdroj:EKONOM
Sdílet článek na sociálních sítích
