zpravodajství životního prostředí již od roku 1999

Zbytečný čas strávený řečmi o cenách energií

07.12.2005
Obecné
Zbytečný čas strávený řečmi o cenách energií
Vše je tu jasné

Články novinové jepičí život mají, ale mají taky tu výhodu, že si je přečte více čtenářů než texty v odborných časopisech. I u nás je několik kvalitních odborných časopisů, které se věnují energiím a tedy surovinám pro jejich výrobu potřebných ( časopisy Plyn a Uhlí, rudy, geologický průzkum ). Již dlouhá desetiletí ( jde o nástupce starších ročníků ) se zde bánští inženýři a prospektoři zabývají každoroční těžbou zemního plynu, uhlí a ropy a to nejen u nás ale i celosvětově. Pravidelně vycházejí aktualizované bilance odhadů surovinových zásob v souvislosti s každoročními spotřebami těchto energetických surovin.           
Nekladu si za úkol opisovat seriozní tabulky ( převzaté samozřejmě často i se zahraničního tisku – viz např. snadno dostupný časopis - Erdöl, Erdgas,Kohle ), ale v dnes již trochu ztišené době po hysterických výjevech k cenám nafty a benzínu, některých našich novinářů a politiků, bych rád zopakoval základní poučku platící pro energetické suroviny.

Co naděláme s větou, že: Země je jen sklad, ze kterého se pouze bere. Nic, z hlediska energetických surovin, se do tohoto skladu nepřidává. Velice názorně to můžeme dokumentovat nikoli novým, ale stále málo publikovaným grafem:

Pro přesnost bychom jistě tento graf měli uvést v exaktnější podobě tedy samostatně dva grafy jednou s osou y jako počet obyvatel, podruhé s osou y udávající  přepočtené jednotkové hmotnosti v Mt - surovin.

Myslí si někdo, že pro potřeby dnes 6,5 mld lidí jsou zásoby na Zemi nekonečné – když víme, že nikdy se nikomu v dějinách lidstva nepodařilo vyrobit ani jeden kilogram uhlí ( kamenného), ani jeden litr ropy ani jeden m3 zemního plynu? Tyto suroviny se musí vytěžit pro naši potřebu, tyto suroviny jsou na Zemi vyčerpatelné a shodou okolností – neobnovitelné ( les mohu na půli Země vyrubat, ale najdu-li semínko na druhé půli, mohu jej na oné vyrubané půli obnovit – pokud si ovšem nezničím další zdroj života jimž je půda, voda a ovzduší ). Přesto existuje stále možná většina ekonomů, kteří si myslí, že substituovat lze vše. Pánové ne. Tak jako se v Ostravě po 212 letech nepřetržité těžby 30. června 1994 přestalo dobývat uhlí, přestane se jednou – a bohužel, zde stoprocentně nemůžeme  počítat v řádu tisíciletí, nýbrž jen několika málo staletí, přestane se dobývat uhlí, ropa a plyn jednou na Zemi – všude.

            Ten vír, kterým denně na této planetě nenávratně mizí megatuny výrobků z ropy v nádržích milionů motorů je přeci fascinující. A politici mlčí, ekonomové –analytici monitorují desetníkové či korunové odchylky cen energetických surovin. Bez globálního komentáře. Ten zní: ceny za tyto suroviny už budou jen vyšší, postulováno takto samozřejmě podle osy x z výše uvedeného grafu. Čemu se, vážení, divíte?  Vždyť je to tak jasné. Čemu se divíte, sklad bude jednou prázdný, proto ceny z dlouhodobého pohledu jenom porostou.

Jde o život na této Zemi, jde tedy o problém filosofický. České filosofy neslyším o této animální ryzosti života mluvit nahlas, nejde snad o odborný – vážný problém? Uslyším-li hlas jakéhos starosty ze severu, který chce snížit spotřební daň u pohonných hmot, tak to stojí jen za úsměv, za pláč ovšem stojí mlčení našich neschopných  politiků, kteří lidem nechtějí říct, že stran cen energií už pro ně, pro nás, bude jenom hůř. Přitom za to, z hlediska našeho státu s 10 miliony obyvatel,  oni výjimečně nemohou. To je problém globální – tím víc by jej měli vysvětlovat a nemást obyvatele mlčením či nedokonalostmi. Přiznat barvu. A tím pomalu připravit budoucí generace na jejich problém.

Myslím, že je to především úkol politiků, ceny energií se nakonec promítnou do cen všeho. Homo sapiens nezbude nic než využívat alternativní zdroje energie – tedy nevyčerpatelné ( slunce, vítr ) nebo obnovitelné – dřevo. Nic jiného už ze  zemské kůry nevykutá, pokud nezvládne totálně ( tedy se všemi vyvolanými následky ) - řízenou termonukleární reakci, k čemuž má člověk ještě strašně daleko. Otázkou je – podaří-li se mu to vůbec.

Radoslav Štědroň
autor je dnes podnikovým ekologem

Komentáře k článku. Co si myslí ostatní?

Další články
Chystané akce
17
11. 2017
17-19.11.2017 - Veletrh, výstava
na výstavišti v Lysé nad Labem
UŽITEČNÉSEMINÁŘE.CZ
21
11. 2017
21.11.2017 - Seminář, školení
Praha,
Konferenční centrum CITY - Pankrác
SW CASEC
21
11. 2017
21.11.2017 - Seminář, školení
Mladá Boleslav
21
11. 2017
21.11.2017 - Seminář, školení
Jihlava
Podněty ZmapujTo
Mohlo by vás také zajímat
Naši partneři
Složky životního prostředí