Venkov získá z unie 70 miliard

Státní tajemník Ministerstva zemědělství Miroslav Toman je také agrárním diplomatem - vyjednává, kolik peněz Česko získá ze společné pokladny Evropské unie. V příštích letech to budou desítky miliard korun.
Už od příštího roku přitom agrární politika unie chystá novinku. Začne pracovat nový fond pro rozvoj venkova EAFRD. Na rozdíl od dosud převažujících produkčních dotací bude fond zaměřen na zlepšování životního prostředí, péči o krajinu, podporu podnikání na vesnicích.
"V letech 2007 až 2013 by mělo z fondu do země přijít asi 73 miliard korun," potvrzuje Toman. Rozpočet unie na další sedmiletku však ještě musí schválit Evropský parlament.


HN: Peníze na rozvoj venkova jdou už teď, v čem si Česko do budoucna polepší?
Evropské dotace na rozvoj venkova budou skoro o třetinu vyšší než dnes. A podstatně se zjednoduší systém přidělování dotací.


HN: Vznik nového fondu pro venkov je zásadní změna. Jaká jsou další přelomová data?
Nejpozději od začátku roku 2009 bude muset Česko změnit systém výplaty takzvaných přímých plateb, čili dotací na produkci. Místo dosavadní výplaty "na hektar" začne jednotná platba pro celou farmu.


HN: Jaký to bude mít dopad?
Může dojít k poklesu produkce třeba o dvacet, třicet procent. Podnikatel nebude nucen za každou cenu něco vyrábět, aby dotaci dostal. Ale zdůrazňuji, že to jsou zatím jen odhady vývoje.


HN: Jak se změní regulace trhu, který je v unii svázán přísnými pravidly?
Po schválené reformě trhu s cukrem, jež sníží ceny a vystaví podnikatele větší konkurenci, je připravena obdobná reforma trhu s vínem. Ale její prosazení bude zřejmě také hodně obtížné.
Další diskuse se v budoucnu povede o zrušení minimální výkupní ceny u mléka a zrušení intervenčního nákupu obilí. Ale zdaleka nechci předbíhat, jak vše dopadne.


HN: Vraťme se k letošku a domů. O kolik budou dotace vyšší, než ty loňské?
Celkový rozpočet kapitoly ministerstva pro letošní rok je přes 39,7 miliardy korun. Z toho na podpory zemědělcům a potravinářům půjde více než 32 miliard. Loni to bylo asi 29,7 miliardy.
Vodní a lesní hospodářství letos získá 1,4 miliardy korun, zhruba tolik jako loni.


HN: Vyslyšíte zemědělce z podhorských oblastí, kteří si stěžují na snížení dotací? Přitom právě tam by měly dotace směřovat především, místo na podporu produkce v příznivých přírodních podmínkách.
Stížnosti jsme zaznamenali, ale pokles je způsoben jen jiným systémem výplat. Kromě toho hledáme další možnost zvýšení těchto podpor. Může to být třeba ze zmíněného fondu pro rozvoj venkova. Daleko víc se mi ale zamlouvá možnost otevřít nové dotační programy pro nákup mechanizace na údržbu luk a pastvin. To nebude projídání peněz, ale investice do zvýšení konkurenceschopnosti.


HN: Posílíte ekologické dotace?
Zvýšení, které po nás podnikatelé požadují, by ročně přišlo na zhruba dvě stě miliónů korun. Hledáme úspornější řešení. Například na vyšší ekologické dotace by dosáhli jen farmáři, kteří jsou "čistými" ekozemědělci - nekombinují tedy ekozemědělství s konvenčním hospodařením.


HN: Ekologické dotace ale zatím v Česku nevedou k tomu, aby výrazně stoupala nabídka biopotravin, jak je tomu u západních sousedů. Drtivá většina ekozemědělců bere dotace jen za výrobu "ekologického sena".
Odbyt biopotravin je zatím limitován hlavně slabou koupěschopností lidí. Ale třeba odbyt biohovězího za poslední rok stoupl o pětinu. A pokud jde o "ekoseno", je docela úspěšným vývozním artiklem.


HN: Proč se zvyšují také takzvané přímé platby, čili dotace na produkci? Zemědělských surovin je přece v celé Evropě přebytek?
Společná zemědělská politika unie je výsledkem dohody všech jejích členů. Můžeme s tím polemizovat, ostatně střety mezi liberálními a konzervativními křídly v unii jsou hodně ostré. Nic však diskuse o škodlivosti přímých plateb nezmění na faktu, že přímé platby jsou jedním z nástrojů, jímž si unie platí za svůj blahobyt. Konkrétně za to, že zachovává krajinu v kulturním stavu, venkov se nevylidní a lidé se nebojí jíst tady vyrobené potraviny.


HN: Ale právě taková politika se vůbec nelíbí řadě dalších zemí. Spolu s vysokou ochranou agrárního trhu se unie brání volnému obchodu. Svědčilo o tom i poslední jednání Světové obchodní organizace WTO v Hongkongu. Jak Hongkong hodnotíte z pohledu českého zemědělství?
Výsledky vyznívají dobře, protože zatím nevyžadují žádné změny v naší dosavadní politice. Splnil se i náš požadavek, aby k úplnému odstranění vývozních subvencí došlo až po roce 2013.


HN: Ale má celé kolo jednání o dalším uvolnění světového obchodu, jehož byl Hongkong součástí, vůbec naději na úspěch?
Je to problém. Deklarace z Hongkongu požaduje už do července stanovit, jak, o kolik a kdy se budou snižovat cla v agropotravinářském obchodu. Totéž se má vytyčit pro snižování agrárních dotací.
Odhaduji, že se termín nepodaří dodržet. Konkrétní závazky by se mohly dohodnout možná do konce roku v případě, že všichni ustoupí ze svých zatím nekompromisních pozic.


HN: To zní hodně pesimisticky. Kde je šance na ústupky z pohledu unie?
Schůdnější může být pro unii spíš redukce dotací než uvolnění přístupu na vlastní trh. Spojené státy i rozvojové země požadují výraznější snížení cel, než navrhuje Evropa. Ta nabízí k jednání pokles cel v průměru o 47 procent. I tento návrh je pro některé agrární země unie těžko stravitelný, hlavně pro Francii, Itálii nebo Irsko.


HN: Jakou pozici v rámci Evropské unie hájí ve WTO Česko?
V zemědělství jsme na straně liberálnějších zemí unie, takzvaného severního křídla - Velké Británie, Nizozemska, Švédska, Dánska.


HN: Proč?
Před vstupem do unie jsme měli mnohem nižší ochranu trhu než původní evropská patnáctka. Zvýšení cel nám pak sice přineslo větší ochranu trhu, ale taky růst cla u zboží, které musíme dovážet. To jsou třeba mořské ryby, jižní ovoce, rýže.


HN: Proč se Česko víc nepřiklání i na stranu těch zemí, které chtějí razantněji snižovat agrární dotace? Vždyť rolníci tvrdí, že díky velkovýrobním kapacitám by ve světě bez dotací dobře obstáli.
Produkční dotace a regulace trhu na příští léta byly schváleny už v roce 2002. Bojem za nižší podpory bychom nyní snížili hlavně výdaje na rozvoj venkova, a to nechceme nikdo. Až přijde diskuse o reformě agrární politiky unie, můžeme se bavit o její efektivnější podobě. Ale nesmíme zapomenout, že asi čtvrtinu půdy u nás obhospodařují soukromníci, farmáři s malou výměrou. Reforma je nesmí zlikvidovat.