zpravodajství životního prostředí již od roku 1999

Nedomyšlený návrh

20.01.2006
Obecné
Nedomyšlený návrh

O ekologických daních hovořila Milena Geussová s Martinem Bursíkem v Ekonomu č. 49/2005.

Čtenáři Ekonoma museli být poněkud šokováni tím, co vše lze navrhovat a přitom nedomyslet důsledky a míru zodpovědnosti. Motiv prezentovaného návrhu ekologických daní, který by v této formě nepřijala snad žádná vláda na světě, lze komentovat pouze: "Cílem je (ne)ukrást lidem peníze".

Mnoho čtenářů neví, že při implementaci směrnic EU do našich ekologických zákonů se v našem pojetí hodnoty a limity v mnoha případech zbytečně zpřísnily. Všechny tyto úlety nebo i dobré úmysly však vždy něco stojí. ČR musí převážně z podnikatelské sféry, rozpočtů měst a obcí vynaložit do roku 2010 neuvěřitelných 180 miliard korun. Jak se to zajistí i přes řadu propočtů i částečné pomoci strukturálních fondů, nikdo neví. Nevědí to podnikatelé, resorty ani vláda. Jedno je jisté, že budoucí vláda převezme velké břemeno i s možnostmi finančních sankcí od Evropského soudního dvora.

Příklad by měl být výstrahou i pro další koncepce pro přijetí reálných a dostupných ekologických daní. Hlavním nedostatkem všech reformátorů je velmi úzký pohled s odvoláváním se výhradně na ekologii a zavírání očí nad ekonomickými a sociálními dopady na stát.

Tuto komplexnost definuje EU jako udržitelný rozvoj, který se všude skloňuje, ale většinou již nezohledňuje. Konkrétně ČR má dohodnuté přechodné období pro směrnici EU 96/2003 na zavedení spotřebních daní pro energie do roku 2008. Připomínám, že řada členských zemí si vyjednala termíny až po roce 2010. Zůstává otázkou, zda uvedená směrnice nedozná do této doby změn v souvislosti s tím, že si Evropská komise začíná uvědomovat zaostávání v konkurenceschopnosti Unie za USA a asijskými tygry.

Osobně si myslím, že úvahy o formě případných ekologických daní jsou značně předčasné. Dokážu si představit i nekonečná jednání parlamentu, jak zajistit koncepci její fiskální neutrality. Pochybuji, že v současné době přípravy reforem daní, zdravotní a sociální politiky je možné dosažení kompromisu. Pokud by došlo pouze k dalšímu zdražování cen energií, které již probíhá celosvětově, nelze tímto krokem snížit emise škodlivých látek u průmyslových závodů, při vytápění, ani z výfuků motorových vozidel. Snižování emisí je určitě nutné, ale nelze ho provádět živelně. Příkladem může být po mnoha letech jednání a vynaložení obrovských finančních prostředků již dnes kritizovaná a diskutovaná forma dohody z Kjóta o snížení emisí skleníkových plynů. Obchodování s emisemi v současné složité a byrokratické formě nepřispěje ke zlepšování stavu atmosféry. Pouze dojde k dalšímu zdražení energií, které zaplatí, tak jako v případě vnucování některých forem ekonomicky neefektivních obnovitel
Jiří Hanzlíček
ekologický poradce Ministerstva průmyslu a obchodu

Zdroj: EKONOM

Komentáře k článku. Co si myslí ostatní?

Další články
Podněty ZmapujTo
Mohlo by vás také zajímat
Naši partneři
Složky životního prostředí