Ekologická přírodní krytina

Zelené, ponejvíce zatravněné střechy mají dlouhou tradici, zejména ve Skandinávii. Ve skanzenu na ostrově Djurgarden ve Stockholmu si můžeme prohlédnout řadu starých roubených obydlí s ozeleněnými střechami. Také v Norsku za polárním kruhem se dnes nabízí ubytování v soudobých moderních hotelech s přírodními zelenými krytinami střech.

S rozvojem zahradní architektury, ekologického myšlení a racionálního přístupu k řešení pohody prostředí při co nejnižších nákladech na vytápění a klimatizaci je dnes takovýto přístup k řešení obytných i společenských nebo výrobních objektů velmi aktuální. V současné době se projektují také domy, doslova zabalené do zeleně na bočních stěnách, ale zejména kryté přírodně zelenými střechami. Na Moravě již dokonce vzniklo malé sídliště tohoto typu (viz Stavitel 7/2004).

ZELENÉ STŘECHY

Ochrana objektů proti působení povětrnosti shora se v celém světě řeší různými konstrukcemi a krytinami. V tropech nalezneme mnoho budov krytých zelenými a později zažloutlými až hnědými listy, které se kladou podobně jako tašky zespodu nahoru po spádnici.. V subtropických, mírných a polárních pásmech se rozšířily různé druhy dřevěných, rákosových, pálených nebo vrstvených krytin. Vegetace na střeše chrání objekt před vlivem povětrnostních podmínek, proti prochlazení i přehřátí, proti mírnému i vydatnému dešti, sněhu, vrstvě ledu i bouřím nebo krupobití. Představuje ochranu před UV-zářením, ale i před jakýmkoliv nárazem. Přitom dvakrát nebo i třikrát prodlužuje životnost položených ochranných vrstev proti vlhkosti. Zelená střecha zadržuje 50 až 99 % ročních srážek, což závisí na místním klimatickém typu a druhu vegetace. Pozoruhodně snižuje vliv přívalových srážek. Znamená to nejen odlehčení systému odvádění srážkových vod, ale i omezení znečištění a tudíž i nákladů na čištění odpadních vod.

PŘÍJEMNÝ PROSTOR

Zelené střechy šetří energii a snižují náklady na vytápění a chlazení, případně na řízenou klimatizaci. Brání ztrátám tepla v zimě a chladí dům v létě. Zřízením cestiček a odpočivných plošin v přírodní krytině se získává další obytný nebo relaxační prostor. Ve městě přispívají takovéto zelené oázy i k omezení hluku a svěžesti vzduchu.

Místní ekosystém se přibližuje k obytnému nebo pracovnímu prostoru se všemi prvky živé přírody, bohatstvím rostlinných tvarů a drobnými zvířaty, zvláště ptáky. Při využití všech znalostí a zkušeností moderního zahradnictví je možné volit druhy rostlin a květin tak, aby během celého roku nikdy nechyběla zeleň, pokud možno také rozmanité barvy trav, květin a dřevin.

TYPY POROSTŮ

Suchomilné rostliny, které zpravidla nevyžadují kropení, jsou typické pro lehké druhy zelených střech. Vytvářejí přírodní střechy extenzivního charakteru, které se podobají přírodním geologickým podmínkám a mají menší nároky na tuhost podkladových konstrukcí. Nejsou nákladné na zřízení ani na údržbu.

Intenzivní ozelenění se naopak blíží pěstěné zemědělské krajině a typické je pro ně vysazování náročnějších rostlin, keřů a stromů. Takováto ozelenění vyžadují pevnější konstrukce střech s dostatečnou nosností, náležitou skladbu a dimenzování vrstev. Potřebují pravidelnou údržbu, pěstitelskou péči a kropení.

 ANATOMIE STŘECHY

Pro soudobé zelené střechy jsou již propracovány účelné rozměry, charakter a složení všech vrstev a nejvhodnější doporučené materiály. Základem je tuhá konstrukce střechy a dostatečně tuhý materiál tepelné izolace. Na tento podklad se rozprostře hydroizolační fólie a na ni ještě ochranná vrstva tkaniny. Následuje vrstva ochrany proti prorůstání kořenů. V intenzivních typech zelených střech se klade speciální vrstva k rozložení a odvodu přebytečných vod z přívalových srážek, která může být doplněna ještě přídavnou zábranou proti nadměrnému pronikání vody. Další vrstva má celoplošnou funkci retence vody. Obsahuje granulovaný minerální materiál, například drobně zrněnou lávu nebo břidličný granulát, případně recyklované plasty. Překrývá se další geotechnickou tkaninou, která připouští prorůstání kořenů.

Zemina pro pěstování rostlin, keřů a stromů se sestavuje z místně dostupné ornice, pemzy, expandované břidlice a kompostu. Použité rostlinstvo může mít značně rozmanitý charakter. Zde přebírá skladbu zahradní architekt, popřípadě odborník specializovaný na příslušné pěstitelské plochy. Je vhodné přihlédnout i k nárokům na údržbu.

Pro jednodušší typy zelených ploch s méně náročnými vlastnostmi se u ozelenění volí menší počet vrstev a také jejich menší hloubka. Extenzivní zelené střechy se volí od hloubky 7 až 12 cm s použitím lehčích materiálů pro porost rozchodníků nebo bylin s hloubkou až 15 cm. Tyto tlustší vrstvy obsahují již pečlivěji sestavené typy membrán, geotextilií a zemin a osévají se ponejvíce vhodnými travinami.

Zahradní tůňky, ptačí napajedla a podobné vodní plochy patří již do intenzivních typů ozelenění a nad spolehlivou hydroizolační fólií jsou opatřeny vrstvou vhodné zeminy vyhovující biotopu ryb a vodních živočichů. Konečná viditelná vrstva se volí podle charakteru osázení rostlinami a barevně se přizpůsobuje nejbližšímu okolí, např. dlažbě nebo obkladu budovy.

Terasy, pěšiny a odstavná stání pro vozidla mívají podobné základní vrstvy, tedy nosnou, izolační, vodotěsnou a retenční, konečná úprava má již spíše stavební charakter, jako jsou různé druhy dlažby nebo potěrů, případně pískových loží. U těchto drobných staveb je třeba pamatovat i na ochranu před mrazem a jinými vlivy zimního období.

Rozvoj zelených střech vedl i k založení odborných firem, sdružení a celonárodních organizací. V České republice je to občanské sdružení Zelené bydlení, v sousedním Německu bylo založeno Fachvereinigung Bauwerkbegrünung e.V. a firma Optigreen, ve Spojených státech působí American Institute of Architecture and Green Roofs. Tyto organizace poskytují služby, poradenství a zabývají se projekty, které splňují také důležité funkce osvěty v ochraně životního prostředí.

AUTOR: Ing. VLASTIMIL ŠORM