Pátek, 29. března 2024

Nutné zlo nebo správná volba?

O dálnici D8, která bude po své dostavbě protínat jednu z našich největších chráněných krajinných oblastí - České středohoří, bylo napsáno a řečeno mnoho
Nutné zlo nebo správná volba?
Od pravd, polopravd, až po vyslovené omyly, které vědomě či nevědomě šířily všechny zúčastněné strany. Tento článek nemá v úmyslu obhajovat žádnou ze znesvářených stran, chce vnést alespoň částečně světlo a pořádek do chronologie kauzy, týkající se úseku dálnice s pracovním názvem 0805 - Lovosice - Řehlovice.

První úvahy o propojení hlavního města a Německa na Drážďany jsou z 30. let minulého století. Za protektorátu byly v zabraném pohraničí navrženy dvě dálniční linie - tzv. sudetská dálnice, vedoucí z Říše přes Cheb, Lovosice a Liberec zpět do Německa, a na tuto trasu kolmá, tzv. berlínská dálnice, spojující Prahu a Berlín - z důvodu zákazu používání cementu ve válečném stavu však byly v prosinci 1942 zastaveny stavební práce na všech dálnicích v Říši. Prezident Beneš dekretem č. 88 upřednostnil výstavbu dálnice Praha - Bratislava před severní tratí, komunistický převrat v roce 1948 však přinesl ukončení výstavby dálniční sítě. Změnu přineslo až usnesení ČNR č. 286/1963 Sb., o koncepci dlouhodobého rozvoje silniční sítě s návrhem na dálniční spojení Prahy a Ústí nad Labem.

ZELENÁ DÁLNICÍM

Do zahájení stavebních prací však uplynulo dalších 21 let. Prvním úsekem D8 však nebyly podle logického očekávání přivaděče v Praze, ale 4,6km úsek východně od Ústí nad Labem. Tam byla tehdy stavěna rychlostní silnice. Její střední část projektanti navrhli tak, aby splňovala parametry dálnice a pomyslný "základní kámen" dálnice D8 byl položen. V Praze se D8 začala stavět až v roce 1990 a 11 let trvalo, než byl kompletně dokončen 50km úsek mezi Prahou a Lovosicemi. V této trase vede dálnice poměrně snadným terénem, jedinou větší zkouškou technické zručnosti byl most přes nivu Ohře - nejdelší dálniční most v ČR.

DÁLNICI ANO, ALE NE V NAŠÍ KRAJINĚ

Již dávno předtím však probíhala snad na všech úrovních orgánů státní správy ostrá jednání o budoucí podobě dálnice D8 přes České středohoří. Pomineme-li technické obtíže k překonání náročného terénu, ztížilo výstavbu, že v roce 1976 byla výnosem Ministerstva kultury č. 6883/1976 Sb., vyhlášena oblast Českého středohoří chráněnou krajinnou oblastí. Situaci dále zkomplikovalo přijetí zákona č. 244/1992 Sb., o posuzování vlivů na životní prostředí ("zákon E.I.A."), který v příloze 1., kategorii I. ukládá povinnost posuzovat mj. novostavbu dálnic z hlediska dopadů na složky životního prostředí a zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, který v § 26, písm. f. jednoznačně vylučuje výstavbu nových dálnic na území chráněných krajinných oblastí.

Na počátku 90. let se tedy výstavba úseku 0805 - Lovosice - Řehlovice výrazně zbrzdila. Řešení se přitom nabízelo víceméně snadné. "Stačilo by" získat výjimku ze zákona č. 114/1992 Sb., o trase dálnice přes CHKO vydanou MŽP a podloženou studií varianty trasy, která by byla jakýmsi zlatým středem mezi výší zásahů do životního prostředí a celkovou ekonomickou náročností investice. Když se však v roce 1993 začaly v terénu zaměřovat první návrhy trasy dálnice, probudila se k činnosti řada občanských sdružení a nevládních organizací (NGO), které začaly protestovat, často bez návrhu alternativy. Přidali se obyvatelé z dotčeného regionu, kteří se při protestech řídili známým NIMBY syndromem (Not In My Backyard - "ano, ale ne u nás za humny").

TUNELOVÉ VARIANTY

V listopadu 1994 MŽP zveřejnilo krajinářské studie a ekonomické zhodnocení tří možných koridorů s celkem pěti variantami. V nich byly kombinovány různé návrhy tras s jedním nebo dvěma tunely o proměnlivé délce. O rok později byly při projednávání procesu E.I.A. zcela opominuty a vypuštěny tzv. tunelové varianty, tedy návrhy tras, ve kterých dálnice podchází inkriminované území CHKO jedním dlouhým tunelem. To označily mnohé NGO jako "velké pochybení". S návrhem "tunelové varianty" přišly NGO Děti Země a Sdružení pro přírodu, které navrhly alternativní řešení v podobě jednoho dlouhého tunelu o délce 13, resp. 10 km. Po odmítnutí jednání o dlouhém tunelu Děti Země předložily detailní studii kompromisního návrhu, který uvažuje o tunelu v délce 3,44 km. Tuto variantu podpořila i Fakulta architektury ČVUT, Česká geologická služba i veřejný ochránce práv. V hlavní linii jednání však byly dlouhé tunely uzavřenou kapitolou a dále se uvažovalo jen o povrchových variantách.

V roce 1995 se MŽP, Ministerstvo dopravy a Ministerstvo hospodářství dohodla na podobě tzv. koridoru C, varianty 1 nebo 2, z nichž pak ještě v témže roce vzešla definitivní podoba varianty s označením C2. Tato verze je jednou z nejdelších, se dvěma tunely (0805E Prackovice - 270 m a 0805F Radejčín - 620 m) a čtyřmi mosty v celkové délce 693 m. Součástí stavby jsou přeložky místních komunikací, protihlukové stěny, rekultivace a vegetační úpravy atd. Ještě v témže roce, v listopadu, byla pro variantu C2 zpracována dokumentace E.I.A. a nastalo období "lovu razítek". Na MŽP bylo podáno oznámení o zahájení správního řízení ve věci výjimky z CHKO České středohoří a zároveň investor stavby - Ředitelství silnic a dálnic (ŘSD) - podal na stavebním úřadu v Lovosicích žádost o vydání územního rozhodnutí.

ANO I NE, PROTI I PRO

Dne 20. 11. 1998 vydalo MŽP s RNDr. Kužvartem, který již dříve podporoval ekologičtější podpovrchové varianty D8, negativní stanovisko ve věci výjimky ze zákona č. 114/1992 Sb., o vedení dálnice přes CHKO. Bez ní nebylo možné pokračovat v přípravných pracích, proto podalo ŘSD na MŽP rozklad. Následně se stalo to, co nepředpokládalo žádné ekologické sdružení - ministr Kužvart rozhodnutí svého úřadu zrušil a po řadě veřejných i neveřejných jednání dne 13. 7. 2000 MŽP jménem svého náměstka kýženou výjimku ze zákona udělilo, byť s uvedením několika desítek podmínek, které musí plánovaná dálnice splňovat, aby byly minimalizovány ekologické dopady na životní prostředí. Proti tomuto rozhodnutí MŽP se opět zvedla vlna protestů - nejhlasitěji "Litoměřická výzva" a akce "Ano výstavbě tunelu Kubačka". Všechny tyto iniciativy však měly spíše jen zdržující a obstrukční význam, neboť "lov na razítka" se blížil ke zdárnému konci. V

KOLIKRÁT JEŠTĚ TO BUDE JASNÉ?

Na počátku června minulého roku tedy vypadala situace pro stavbu velice nadějně. Všechny potřebné výjimky, povolení a razítka se podařilo získat, NGO došly argumenty. Nicméně dne 22. 6. 2005 Městský soud v Praze náhle zrušil výjimku ze zákona č. 114/1992 Sb. Bez ní však stavba nemůže začít. Vrátí se situace do stavu v listopadu 1998? Pracovníci krajské správy Ředitelství silnic a dálnic tvrdí, že schvalovací proces i přesto probíhá podle plánu a trasa dálnice v úseku 0805 - Lovosice - Řehlovice bude dokončena v roce 2008. Před čtenářem však vyvstává otázka k zamyšlení: Kolik podobných "finálních termínů" již z médií slyšel, je rok 2008 skutečně datem posledním?

Zpracováno na základě seminární práce autorky na FZP UJEP Ústí nad Labem

Ing. Richard Pokorný, DiS.
Kateřina Štveráková
Fakulta životního prostředí Univerzity J. E. Purkyně v Ústí nad Labem
Zdroj:Logistika
Sdílet článek na sociálních sítích

Partneři

Asekol - zpětný odběr vysloužilého elektrozařízení
Ekolamp - zpětný odběr světelných zdrojů
ELEKTROWIN - kolektivní systém svetelné zdroje, elektronická zařízení
EKO-KOM - systém sběru a recyklace obalových odpadů
INISOFT - software pro odpady a životní prostředí
ELKOPLAST CZ, s.r.o. - česká rodinná výrobní společnost která působí především v oblasti odpadového hospodářství a hospodaření s vodou
NEVAJGLUJ a.s. - kolektivní systém pro plnění povinností pro tabákové výrobky s filtry a filtry uváděné na trh pro použití v kombinaci s tabákovými výrobky
E.ON Energy Globe oceňuje projekty a nápady, které pomáhají šetřit přírodu a energii
Ukliďme Česko - dobrovolnické úklidy
Kam s ním? - snadné a rychlé vyhledání míst ve vašem okolí, kde se můžete legálně zbavit nechtěných věcí a odpadů