Zkušenosti se zaváděním oborové certifikace v odpadovém hospodářství

Vznik a vývoj certifikací  

Zavádění systémů řízení podniků, zohledňujících vedle jakosti i dopady na životní prostředí, je progresivním přístupem, kterým lze dosáhnout sladění řízení výrobních a jiných aktivit s řešením snížení  negativních dopadů jejich činnosti na životní prostředí. Výsledkem je jak zvyšování ekonomických efektů, tak i pozitivní dopad na životní prostředí a navíc se tento systém řízení podniků stává novým konkurenčním prvkem na vyspělých mezinárodních trzích a tím i prestižní záležitostí. Ověřování kvality produkce a environmentálního řízení není již v zemích Evropského společenství otázkou volby, ale přežití.

Samotné počátky certifikací byly spjaty s činností pojišťoven, pro které se ukázalo jako velmi výhodné klasifikovat míru rizika na základě profesionálního posouzení předmětu pojištění. První certifikační společnosti proto vznikly v zemích s rozvinutým loďařským průmyslem. Toto prokazování shody bylo zpočátku zaměřeno především na výrobky z oblasti nebezpečných životu, zdraví či majetku. Prokázáním této shody musel dát výrobce záruku uživatelům, že jeho výrobek je bezpečný pro používání. Prvotní posuzování a registrace plavidel se později přeneslo z prověřování již hotových plavidel do prověřování výrobních operací během jejich výroby. Postupem doby se k výrobkové certifikaci přidala i certifikace systémů řízení výroby, neboť se ukázalo jako ekonomicky výhodné, když si dodavatel nechá prověřit systém řízení jedinou nezávislou třetí stranou a nahradí tak několik následných prověrek prováděných jeho zákazníky.

Současné certifikační systémy jsou tak zaměřeny především na odstraňování překážek obchodu. Většina firem si to včas uvědomila a proto již od poloviny osmdesátých let se v Evropském společenství začalo hromadně zavádět prokazování konformity, tj. shody s předpisy, normami a směrnicemi. Součástí procesu prokazování shody však bylo kromě ověření vlastností výrobku i ověřování podmínek procesu jeho výroby, tedy systému jakosti jeho výroby. Tím se mělo ověřit, zda výrobce má předpoklady a umí vyrábět s deklarovanou jakostí opakovaně a že tuto jakost může zaručit stabilně. To pak vedlo k vydání evropských norem o požadavcích na systémy jakosti s označením EN ISO 9000 a v celé Evropě pak byla vytvořena síť nezávislých certifikačních organizací, které za předem stanovených přísných akreditačních podmínek získaly oprávnění tyto systémy jakosti ověřovat a jako doklad o splnění požadavků norem ISO 9000 výrobci vydávat certifikáty systémů jakosti.

Tyto certifikáty postupně získávaly na důležitosti i v odběratelsko-dodavatelských vztazích, protože řada zákazníků brzy zjistila, že v dlouhodobějším vztahu s dodavatelem není vždy nejdůležitější cena, ale stabilita jakosti dodávaných výrobků či služeb. Tento trend se proto v devadesátých letech začal velmi intenzivně rozvíjet i v České republice. Zkušenosti se zaváděním těchto certifikací, kterých již bylo u nás za uplynulých patnáct let vydáno několik tisíc, a neustálé rozšiřování počtu certifikačních společností v České republice, kterých je již několik desítek, plně přesvědčují o efektivnosti a nutnosti těchto certifikací. Certifikát systému jakosti se tak postupně stal  i v ČR nezbytným předpokladem pro konkurenceschopnost firem. Jeho obdržení se postupně stalo i jedním ze základních předpokladů vstupu do výběrových řízení.

V oblasti ochrany životního prostředí se tento proces rozšířil postupně i na oblast systémů environmentálního managementu buď certifikací dle mezinárodně platné normy EN ISO 14 001, nebo registrací podle Nařízení Rady č. 1836/93/EEC, platného pro země Evropského společenství - EMAS. Jejich odlišnost spočívá především v závazku EMAS informovat veřejnost o vlivech organizace na životní prostředí. Samotné podniky však raději zavádějí systém environmentálního managementu podle norem řady ISO 14 001 jako svůj interní kontrolní nástroj a nikoli jako nástroj kontroly vnější. Výsledkem je  stále se zvyšující podíl podniků certifikovaných podle normy ISO 14 001 oproti podnikům validovaných podle nařízení EMAS. U nás byl první certifikát dle normy ISO 14 001 vydán v lednu 1997 a od té doby jich bylo vydáno již několik stovek. Silnou motivací je zde především tlak zákazníků, případně zahraničních mateřských společností a vysoká návratnost vynaložených prostředků. Proto je právě environmentální management  v současnosti velmi žádanou záležitostí.

Oborové certifikace pro odpadovém hospodářství

Normy ISO 9 000 a 14 001 byly primárně vytvořeny pro běžné průmyslové výrobní podniky, i když obecně platí i pro podniky z oblasti služeb. Procesy prokazování shody se postupně začaly uplatňovat i na poskytovatele různých služeb.

Specifika některých oborů (např. automobilový průmysl) či oblastí (např. obranný průmysl) jsou však natolik speciální, že jim certifikace jen podle výše uvedených obecných norem nedostačuje. Proto byl zavedeny navíc vlastní normy, např. všem výrobcům automobilů známé normy VDA, bez kterých se již neobejde žádná součástka do automobilu, které plně respektují specifika a požadavky příslušného oboru.

Ekonomické subjekty podnikající v odpadovém hospodářství je možno certifikovat dle ISO norem jen s určitými obtížemi. Z několika tisíc certifikovaných společností je dosud certifikováno dle norem ISO 9000 jen několik desítek recyklačních firem a pouze několik společností podnikajících v odpadovém hospodářství i certifikací dle norem ISO 9000 i 14001.

Podnikání v odpadové hospodářství má svá specifika zejména v tom, že :

- zabezpečuje bezprostředně operace směřující v převážném rozsahu k

- využívání odpadů,

- odstraňování odpadů

a to v souladu s rozsahem vymezeným rámcovou směrnicí 75/442/ES o odpadech v přílohách IIA a IIB,

- musí být spolehlivým partnerem

- všem původcům odpadů pro nakládání s jejich odpady (využívání i odstraňování). Je tak úzce napojeno nejen na veřejnost a obecní rozpočty, ale i na podniky zpracovatelského průmyslu i dalších odvětví produkující odpady. Ti všichni mají povinnost postarat se o své odpady a splnění této povinnosti musí průkazně doložit.

- všem subjektům využívajících upravené odpady jako vstupní surovinu pro svoji činnost.

Proto vedle výše jmenovaných norem ISO a EMAS byly v okolních vyspělých zemích doplněny specifickou odbornou certifikaci „Odborný podnik pro nakládání s odpady“

Výhody odborné certifikace

Specifická certifikace „Odborný podnik pro nakládání s odpady“ má oproti dosavadním normám ISO či EMAS pro držitele některé významné výhody:

- jednoznačné zavázání  se ke specifické kvalitě v oboru odpadového hospodářství, zvýšení vědomí odpovědnosti za kvalitu,

- kvalitativně výše orientované řízení podniku vůči zákazníkům, spolupracovníkům, dodavatelům a společnostem,

- průběžná dokumentace kvality podnikání v odpadovém hospodářství spojená s odlišením od přechodně konkurenčních subjektů v oboru,

- celostátní uznání v oboru,

- zlepšení image firmy vůči veřejnosti spojené s odlišením od tzv. „černých ovcí“,

- poskytování odborných školení za zvýhodněných podmínek,

- zvýšení motivace zaměstnanců a optimalizace procesů ve firmě,

- kladný vliv na zákazníky (jistota kvality, splnění kriterií a smluv),

- prezentace členských firem tohoto certifikačního orgánu v tisku, televizi, internetu a na výstavách a seminářích,

- automatické uznání tohoto certifikátu v okolních státech se všemi výhodami z něho tam plynoucími,

- společné prosazování kvality procesů nakládání s odpady,

- další možné výhody, pokud se je podaří prosadit do zákona a vyhlášek, např. certifikát jako podmínka pro výběrová řízení .

Tato certifikace má však též výhody pro obchodní partnery, zejména

- okamžité odlišení solidních společností i pro neodborníky v odpadovém hospodářství,

- zmenšení možností podvodů při nakládání s odpady,

- jistota kvality, splnění kriterií a smluv pro zákazníky,

- snížení administrativy

Tyto výše uvedené výhody pro obě strany vedly např. v Německu k tomu, že počet společností odpadového hospodářství žádajících o tuto specifickou certifikaci se oproti certifikacím dle ISO norem více jak ztrojnásobil a od roku 1996 jich tam bylo uděleno již přes 6300, zatímco počet certifikátů ISO klesá ke 2000. Rychlý nástup této oborové certifikace je v Německu navíc podpořen i tím, že je upravena i v platném odpadovém právu. O podobnou právní úpravu se nyní snaží i partnerské organizace V.EFB v Rakousku a ZOPNO na Slovensku

Celoevropská oborové certifikace

Od počátku šlo v Německu i jinde o certifikaci dobrovolnou, o to však významnější. Po Německu, Rakousku a České republice, kde tento nový typ odborné certifikace v odpadovém hospodářství již u podniků odpadového hospodářství zastínil certifikace typu ISO nebo EMAS, se tato certifikace rozšířila např. již i na Slovensko.

V roce 2004 byl založen certifikačními sdruženími z Německa (bvse ESG, EdDE, EGRW, ESA, ESG Nord, ESN, Transport und Umwelt e.V.), Rakouska (V.EFB), z České republiky (SUCO) a Slovenské republiky (ZOPNO)

celoevropský Spolek sdružení k propůjčování certifikátu Odborný podnik pro nakládání s odpady (EVGE).

Jeho hlavním úkolem je

- odstranění administrativních zábran v oblasti nakládání s odpady na národní i evropské úrovni,

- pomoc při zakládání dalších evropských sdružení k provádění této certifikace,

- vzájemná harmonizace požadavků zúčastněných zemí na tuto oborovou certifikaci (splněno na zasedání EVGE v Praze v červnu 2005),

- zavedení této certifikace jako standardu evropského odpadového hospodářství a tím vznik jednotné celoevropské oborové certifikace tohoto typu pro nakládání s odpady,

Je při tom velikým uznáním pro nové sdružení SUCO v ČR, že jako třetí v Evropě má možnost  spoluvytvářet tento zásadní proces, který bude v následujících letech pozitivně ovlivňovat odpadové hospodářství v Evropě (tedy i v ČR).

Podrobnější informace o certifikaci jsou popsány v příručce  Odpadové hospodářství. 

Autor: Ing. Pavel Bartoš
Zdroj: http://www.techportal.cz