zpravodajství životního prostředí již od roku 1999

EKOLOGIE: Naše problémy má na svědomí komunismus

07.02.2006
Obecné
EKOLOGIE: Naše problémy má na svědomí komunismus
Máloco mne v poslední době tolik zaujalo, jako článek pana Slupeckého (zde a zde) o vývoji některých názorů, z dnešního pohledu viděných jako "ekologické", v té části německé filosofie, kterou dnes považujeme za přímou předchůdkyni názorů vládnoucích v hitlerovském Německu. Pro mne osobně je to zjištění velmi objevné a určitě by si to zasloužilo více se o tyto "kořeny" ekologického hnutí zajímat. Nicméně mám po přečtení článku pana Slupeckého dojem, že má s naší ekologickou stranou Zelených jen velmi málo společného.

Naše zkušenost s devastací krajiny severočeskými hnědouhelnými doly, emisemi kysličníku siřičitého, které zničily tisíce hektarů lesa, má svůj původ, jak ostatně autor článku poukazuje, v sovětském komunistickém systému. Devastace severočeského regionu na západ do Ústí nad Labem způsobila, že se nám, kteří měli to "štěstí" a v tomto kraji bydleli, ochrana přírody nejeví jako něco zbytečného.

Ihned po roce 1990 se začaly realizovat projekty na odsíření hnědouhelných elektráren a tyto obrovské investice se zasloužily o to, že se ve druhé polovině devadesátých let zase u nás dalo venku i v zimě a v inverzi(!) dýchat. Koncentrace kysličníku siřičitého v ovzduší klesly mnohonásobně a naše ovzduší se stalo z hlediska znečištění emisemi kysličníku siřičitého srovnatelné se sousedními státy jako Německem či Rakouskem. Naše současnost je naopak poněkud jiná. Po několikanásobném zdražení plynu a elektřiny se domácnosti opět vracejí více ke spalování hnědého uhlí či dokonce odpadů. A daleko největším problémem se z hlediska kvality ovzduší stává polétavý prach. Faktem tak zůstává, že po devadesátých letech, v nichž došlo k nejradikálnějšímu zlepšení naší situace co se emisí škodlivin do okolního prostředí týče, začátek nového tisíciletí ukazuje podle všech dostupných dat na stagnaci či na zhoršování kvality našeho ovzduší. Nakonec i některá neštěstí, jakými jsou ekologické havárie z letošního ledna (otrava ryb kyanidem) nebo zamoření okolí neratovické chemičky dioxinem v důsledku povodně z léta 2002, naznačují, že jsme opět jako společnost poněkud "usnuli" na vavřínech.

To, co však cítím podobně jako autor článku, je extremismus některých tzv. ekologicky orientovaných skupin na prosazování takových opatření, která ve střetnutí s dnešní civilizací uvažují v dimenzích zákazů a nařízení. Základem úvah vedoucích k omezování lidské aktivity a "bránících" krajinu je vyjmutí člověka jako součásti přírody. Člověk v tomto pojetí je cizorodým prvkem, který krajinu pouze ničí. Při studiu na vysoké škole jsem se již v dobách husákovského režimu setkal s tím, že i v tehdejších podmínkách se technici a vědci ptali, zda existují data, která by mohli zakomponovat do výpočtu optimalizace vlivu technologií na okolní prostředí, a tehdy neuspěli zejména proto, že údaje o stavu prostředí byly drženy pod pokličkou. Dnes to již samozřejmě možné je a nové stavby a nové technologie se v chemickém průmyslu posuzují komplexně podle nového zákona o integrované prevenci s cílem minimalizace škodlivých účinků povolované technologie na okolní prostředí. Problém potom může nastat právě tam, kde se střetává tato koncepce minimálního vlivu s názory na "nulové", chcete-li žádné, vlivy technologií na okolí. Právě tehdy se mohou projevovat maximalistické až extremistické názory. Avšak pozor na to, že ne každá akce ekologických aktivistů musí být nutně projevem extremismu.

Konečně bych rád zmínil i některé projekty, které se objevují v české kotlině a nevzbuzují žádné nadšení ani u lidí, kteří mají k ekologickému extremismu daleko. Může to být například plán na protnutí části malých Lužických hor vedením vysokého napětí, může to být projekt dalších jezů na Labi, vedení rychlostní silnice pod Troskami v Českém ráji apod. Mám osobně za to, že naši Zelení podobně jako Zelení v Německu těží zejména z přirozeného konfliktu, který postupující civilizace přináší. Nemyslím si, že tato strana u nás koncentruje lidi, kteří by následovali myšlenky některých německých nacistů a rasistů minulého století. Je možná trochu na škodu pro naše životní prostředí, že se problémy životního prostředí dostaly na periferii zájmu. Mnohem více se daří naší socialistické i komunistické levici prosazovat další trvání sociálního státu se všemi jeho známými nedostatky včetně šlendriánu v dodržování ochrany životního prostředí. Právě ve spojení české socialistické a komunistické levice vidím větší hrozbu než jakou reprezentují naši Zelení. Tím však vůbec nevylučuji, že po případném vstupu do českého parlamentu by Zelení neposloužili sociální demokracii k dalšímu krytí své údajné "nespolupráce" s komunisty místo dnešní US-DEU a KDU-ČSL. Ale to už je zase o naší malé české politice.

Jan Bartoň
Komentáře k článku. Co si myslí ostatní?

Další články
Podněty ZmapujTo
Mohlo by vás také zajímat
Naši partneři
Složky životního prostředí