ČEZ zdražuje. A bude ještě dražší
Elektrárenský koncern ČEZ dosáhl za loňský rok rekordního zisku téměř 18 miliard
korun. Současně vyděsil spotřebitele růstem cen.
První zpráva je rozhodně dobrá pro manažery, akcionáře, vládu a stranické
pokladny. Druhá je špatná pro všechny ty, kteří musí vyrábět, svítit a topit.
Do jaké míry jsou však obě zprávy dobré či špatné pro celou ekonomiku a občana?
Elektrárenský koncern ČEZ dosáhl za loňský rok rekordního zisku téměř 18 miliard korun. Současně vyděsil spotřebitele růstem cen.
První zpráva je rozhodně dobrá pro manažery, akcionáře, vládu a stranické pokladny. Druhá je špatná pro všechny ty, kteří musí vyrábět, svítit a topit.
Do jaké míry jsou však obě zprávy dobré či špatné pro celou ekonomiku a občana?
Miliardy, které nevidíme
ČEZ zdůvodnil poslední zvýšení cen nutností vzít ohled na celkové náklady výroby elektřiny. To je pozitivní posun od předchozích prázdných tvrzení, že se jenom chová tržně.
V samotném závěru loňského roku téměř unikla pozornosti médií zpráva, že ekonomové Univerzity Karlovy ohodnotili vedlejší dopady (na zdraví, životní prostředí, nemovitosti atd.) produkce elektřiny z uhlí a jádra na celkovou sumu, která se pohybuje mezi 21 a 70 miliardami korun za rok.
Přitom nebyly do studie zahrnuty státní dotace, které byly naposledy v roce 2000 spočítány zhruba na 34 miliard korun ročně, a nepřímé dotace ve výši 25 miliard ročně. Část těchto nepřímých dotací nyní údajně kalkuluje ČEZ do nových cen.
A co teprve pojistka
Na druhou stranu však zmíněná studie vedlejších dopadů a škod nezapočítávala například podíl ČEZ na nákladech sanace po těžbě uranu (činí minimálně 70 miliard korun).
Jiným typem dotace, která nebyla zakalkulována, je podstatně nižší pojistné, jež ČEZ platí za provoz jaderných elektráren. Je tomu tak proto, že tuzemská vláda přebírá odpovědnost za způsobené škody v případě jaderné havárie přesahující výši šesti miliard korun. (Jen pro srovnání: škody napáchané havárií sovětské jaderné elektrárny v Černobylu se odhadují na 235 miliard amerických dolarů - a to jde přitom o výpočet jen pro území dnešního Běloruska.)
I když nebudeme kalkulovat s několika velkými neznámými, totiž kolik bude stát likvidace jaderných elektráren (některé studie uvádějí až sto procent nákladů na jejich výstavbu), vybudování a správa jaderného úložiště, dostáváme se k horentním hodnotám.
Jde zhruba o 80 - 130 miliard korun ročně, které nejsou zakalkulovány do ceny elektřiny z uhlí a jádra.
Za tu cenu nelze vyrábět
Při přibližně šedesátiprocentním podílu ČEZ na celkové produkci tuzemské elektřiny to znamená, že jeho roční produkce v hodnotě 100 miliard korun (údaj za rok 2004) je dotována z daní částkou mezi 50 a 70 miliardami.
Mýtus o levné energii z uhlí a jádra a o té drahé z obnovitelných zdrojů začíná dostávat vážné trhliny.
Stejný signál dávají i odpovědi generálního ředitele elektrárenského koncernu Martina Romana v nedávných rozhovorech (například v HN 2. února: ČEZ věřím, své akcie zatím neprodám).
ČEZ, ministři i jejich úředníci před pěti lety tvrdili, že elektřinu z Temelína s výrobními náklady okolo 1000 korun za jednu megawatthodinu rozhodně neprodávají pod cenou, která se tehdy na trhu pohybovala okolo 600 korun za megawatthodinu.
Po pětiletém zdražování tedy nyní říká generální ředitel této firmy, že se elektřina stále prodává za ceny, za které se nedá vyrobit.
A to zaplatíme my
Vzniká tedy kardinální otázka: Jak je možné, že ČEZ v takové situaci vykazuje rok za rokem rekordní zisky? Na to může odpovědět jedině ČEZ sám.
Nejhorší zpráva však na tuzemského daňového poplatníka ještě teprve čeká. Mýlí se totiž ti, kteří říkají, že elektřina je drahá. Není stále dostatečně drahá nikde v Evropě, protože neodráží skutečné náklady výroby z fosilních paliv a jádra, jak ukazuje výše uvedený příklad.
Cena bude navíc dlouhodobě stoupat, kvůli rostoucí vzácnosti neobnovitelných zdrojů. Z relativně vysoké ceny elektřiny (rozumějme: vysoké vzhledem k příjmům v porovnání se západní Evropou), kterou dnes spotřebitelé platí, půjde pouze malá část na odstranění státních tzv. "křížových" dotací. Nejspíš ale nepůjde vůbec nic na pokrytí oněch zmíněných škod a dalších nákladů.
Ty bude muset spotřebitel nadále platit ze svých vysokých daní. ČEZ totiž potřebuje peníze na to, aby si mohl pořídit nové uhelné a jaderné elektrárny.
A pochopitelně vyvážet stále větší množství špinavé elektřiny a zatěžovat tuzemské prostředí miliardovými škodami.
Která elektřina stojí víc
Co za to dostane občan a ostatní podnikatelé? Vyšší účet, vysoké daně, rostoucí emise oxidu uhličitého, další Temelíny, hrozbu jaderných úložišť (vždyť která obec je chce mít na svém katastrálním území?) a nekončící odběratelskou závislost na ČEZ.
Naděje, že levá nebo pravá strana najde po volbách odvahu a zavede skutečně tržní podmínky do energetiky, je blízká nule. Zrnko naděje je pouze v tom, že se začíná odhalovat účelovost tvrzení o "drahé" elektřině z obnovitelných zdrojů - té, která by nám neničila zdraví a životní prostředí.
Škoda
Měla-li by tedy být zpráva o historicky rekordním zisku ČEZ dobrou, musel by domácí elektrárenský gigant své inkasované peníze investovat do prudkého růstu podílu výroby z obnovitelných zdrojů.
Zatím se však snaží obnovitelné zdroje v očích veřejnosti jenom bagatelizovat. Ke škodě všech - samozřejmě kromě těch šťastlivců jmenovaných v úvodu.
Autor je výkonným ředitelem Greenpeace Česká republika
První zpráva je rozhodně dobrá pro manažery, akcionáře, vládu a stranické pokladny. Druhá je špatná pro všechny ty, kteří musí vyrábět, svítit a topit.
Do jaké míry jsou však obě zprávy dobré či špatné pro celou ekonomiku a občana?
Miliardy, které nevidíme
ČEZ zdůvodnil poslední zvýšení cen nutností vzít ohled na celkové náklady výroby elektřiny. To je pozitivní posun od předchozích prázdných tvrzení, že se jenom chová tržně.
V samotném závěru loňského roku téměř unikla pozornosti médií zpráva, že ekonomové Univerzity Karlovy ohodnotili vedlejší dopady (na zdraví, životní prostředí, nemovitosti atd.) produkce elektřiny z uhlí a jádra na celkovou sumu, která se pohybuje mezi 21 a 70 miliardami korun za rok.
Přitom nebyly do studie zahrnuty státní dotace, které byly naposledy v roce 2000 spočítány zhruba na 34 miliard korun ročně, a nepřímé dotace ve výši 25 miliard ročně. Část těchto nepřímých dotací nyní údajně kalkuluje ČEZ do nových cen.
A co teprve pojistka
Na druhou stranu však zmíněná studie vedlejších dopadů a škod nezapočítávala například podíl ČEZ na nákladech sanace po těžbě uranu (činí minimálně 70 miliard korun).
Jiným typem dotace, která nebyla zakalkulována, je podstatně nižší pojistné, jež ČEZ platí za provoz jaderných elektráren. Je tomu tak proto, že tuzemská vláda přebírá odpovědnost za způsobené škody v případě jaderné havárie přesahující výši šesti miliard korun. (Jen pro srovnání: škody napáchané havárií sovětské jaderné elektrárny v Černobylu se odhadují na 235 miliard amerických dolarů - a to jde přitom o výpočet jen pro území dnešního Běloruska.)
I když nebudeme kalkulovat s několika velkými neznámými, totiž kolik bude stát likvidace jaderných elektráren (některé studie uvádějí až sto procent nákladů na jejich výstavbu), vybudování a správa jaderného úložiště, dostáváme se k horentním hodnotám.
Jde zhruba o 80 - 130 miliard korun ročně, které nejsou zakalkulovány do ceny elektřiny z uhlí a jádra.
Za tu cenu nelze vyrábět
Při přibližně šedesátiprocentním podílu ČEZ na celkové produkci tuzemské elektřiny to znamená, že jeho roční produkce v hodnotě 100 miliard korun (údaj za rok 2004) je dotována z daní částkou mezi 50 a 70 miliardami.
Mýtus o levné energii z uhlí a jádra a o té drahé z obnovitelných zdrojů začíná dostávat vážné trhliny.
Stejný signál dávají i odpovědi generálního ředitele elektrárenského koncernu Martina Romana v nedávných rozhovorech (například v HN 2. února: ČEZ věřím, své akcie zatím neprodám).
ČEZ, ministři i jejich úředníci před pěti lety tvrdili, že elektřinu z Temelína s výrobními náklady okolo 1000 korun za jednu megawatthodinu rozhodně neprodávají pod cenou, která se tehdy na trhu pohybovala okolo 600 korun za megawatthodinu.
Po pětiletém zdražování tedy nyní říká generální ředitel této firmy, že se elektřina stále prodává za ceny, za které se nedá vyrobit.
A to zaplatíme my
Vzniká tedy kardinální otázka: Jak je možné, že ČEZ v takové situaci vykazuje rok za rokem rekordní zisky? Na to může odpovědět jedině ČEZ sám.
Nejhorší zpráva však na tuzemského daňového poplatníka ještě teprve čeká. Mýlí se totiž ti, kteří říkají, že elektřina je drahá. Není stále dostatečně drahá nikde v Evropě, protože neodráží skutečné náklady výroby z fosilních paliv a jádra, jak ukazuje výše uvedený příklad.
Cena bude navíc dlouhodobě stoupat, kvůli rostoucí vzácnosti neobnovitelných zdrojů. Z relativně vysoké ceny elektřiny (rozumějme: vysoké vzhledem k příjmům v porovnání se západní Evropou), kterou dnes spotřebitelé platí, půjde pouze malá část na odstranění státních tzv. "křížových" dotací. Nejspíš ale nepůjde vůbec nic na pokrytí oněch zmíněných škod a dalších nákladů.
Ty bude muset spotřebitel nadále platit ze svých vysokých daní. ČEZ totiž potřebuje peníze na to, aby si mohl pořídit nové uhelné a jaderné elektrárny.
A pochopitelně vyvážet stále větší množství špinavé elektřiny a zatěžovat tuzemské prostředí miliardovými škodami.
Která elektřina stojí víc
Co za to dostane občan a ostatní podnikatelé? Vyšší účet, vysoké daně, rostoucí emise oxidu uhličitého, další Temelíny, hrozbu jaderných úložišť (vždyť která obec je chce mít na svém katastrálním území?) a nekončící odběratelskou závislost na ČEZ.
Naděje, že levá nebo pravá strana najde po volbách odvahu a zavede skutečně tržní podmínky do energetiky, je blízká nule. Zrnko naděje je pouze v tom, že se začíná odhalovat účelovost tvrzení o "drahé" elektřině z obnovitelných zdrojů - té, která by nám neničila zdraví a životní prostředí.
Škoda
Měla-li by tedy být zpráva o historicky rekordním zisku ČEZ dobrou, musel by domácí elektrárenský gigant své inkasované peníze investovat do prudkého růstu podílu výroby z obnovitelných zdrojů.
Zatím se však snaží obnovitelné zdroje v očích veřejnosti jenom bagatelizovat. Ke škodě všech - samozřejmě kromě těch šťastlivců jmenovaných v úvodu.
Autor je výkonným ředitelem Greenpeace Česká republika
Zdroj:HN
Sdílet článek na sociálních sítích
