Elektroodpadu je zatím málo

Příbram/Praha - Od srpna minulého roku platí zákon, podle něhož mají výrobci povinnost postarat se o likvidaci použitých elektrospotřebičů tak, aby nekončily na skládce, tj. zajistit jejich recyklaci. Spotřebitelé za to platí v ceně výrobku, třeba lednička kvůli tomu podražila zhruba o 400 korun. Ministerstvo životního prostředí určilo deset firem, které mají na náklady výrobců zajišťovat sběr použitých spotřebičů a jejich recyklaci u zpracovatelů odpadu. Těch je v republice zhruba 40. Mohl by to být velice dobrý byznys, který má jediný háček: odpadu je zatím příliš málo, lidé se odpad ještě nenaučili odvážet do sběrných dvorů a raději elektrospotřebiče vyhazují i nadále na skládky.

Například v Kovohutích Příbram si na podzim minulého roku pořídili za 16 milionů korun recyklační linku na elektroodpad, ta však zatím jede třeba jen jednou za měsíc.

"Není dost suroviny, vzniklo mnoho zpracovatelských kapacit, ale lidé odpad nadále vyhazují," vysvětluje Petr Janda, ředitel divize Elektroodpad z Kovohutí Příbram. Věří však, že lidé se naučí jezdit do sběrných dvorů a elektroodpadu bude přibývat.

"Náš podnikatelský záměr je zpracován na to, že v roce 2008 bude v republice ročně vznikat 40 tisíc tun elektroodpadu, tj. 4 kilogramy na hlavu. Zatím je ho však méně než 1,3 kilogramu na hlavu," vysvětluje. To potvrzuje i Petr Šulc ze sdružení Asekol, které má licenci na sběr elektroodpadu, na což dostává příspěvky od výrobců. "Zatím se v České republice sebere ročně jen asi 4 tisíce tun počítačů a televizorů, veškerého elektroodpadu nejvýš dvakrát tolik. Ale jak bude přibývat sběrných míst, bude přibývat i tohoto odpadu," tvrdí Šulc.

A co vše se dá z elektroodpadu vyseparovat a znovu využít? "Těch surovin je celá řada, záleží na tom, o jaký spotřebič jde. Ale v každém případě železo, olovo, plasty, slitiny mědi, sklo, hliník, ale třeba také vzácné kovy z luminiscenční vrstvy, která pokrývá obrazovky počítačů a televizorů, i další látky. Některé tyto suroviny jsou velmi dobře zpeněžitelné, proto takový zájem o zpracování elektroodpadu," říká Janda. Dodává, že technologií, které dokážou z odpadu získat cenné látky, bude určitě přibývat. "Naše linka umí pomocí mechanické, magnetické a elektromagnetické separace oddělit železo, plasty, měď, ze skelné drtě získáváme olovo a používáme ji jako struskotvornou přísadu při separaci olova z akumulátorů, což je naše hlavní technologie," vypočítává Janda s tím, že strojní separace je levnější než ruční. "Tu proto využíváme jen málo," vysvětluje.

Zpracovatelské firmy si navíc za zpracování odpadu nechávají zaplatit od sběrných firem, jako je třeba Asekol. Ceny za zpracování odpadu však Janda nechtěl prozradit. "Je to věc obchodního tajemství, ale je to pro nás ziskové," tvrdí. Nemá proto obavy, že by se investice do linky nevrátila. "Až se množství elektroodpadu zněkolikanásobí, což se předpokládá už za tři roky, pojede linka celý týden. Pak se nám ta investice vrátí do dvou až tří let," uzavírá optimisticky Janda.