O nové zákazníky z domácností zatím obchodníci s elektřinou příliš nestojí, protože se jim to nevyplatí. Změna dodavatele elektřiny se moc nevyplatí ani domácnostem. Mohou však nastat jiné časy.
Svoboda na baterky
Vážený Čeze, Regulační úřade, Pražská energetiko, tak začíná rozzlobený a trochu zoufalý dopis pana P. M. z Rakovníka, který má pocit, že se nechal pěkně napálit. Podobně se cítí mnozí zákazníci, kteří vytápějí domácnost elektřinou. Oproti průměru se totiž v cenách elektřiny od letošního roku nadprůměrně zvýšily nízké tarify (známé jako noční proud). Ty se používají také pro akumulační spotřebiče (topidla, bojlery). Pan M. ovšem patří do menší skupiny těch, kteří si pořídili tepelné čerpadlo - a cena za odebranou kilowatthodinu v nízkém tarifu jim vzrostla o 50 procent (sazba D55).
Podle cenového rozhodnutí Energetického regulačního úřadu (ERÚ) se ceny elektřiny od letoška průměrně zvedly jen o osm, maximálně deset procent. Vyšší než průměrné ceny přitom nejsou na první pohled v cenících tak úplně patrné. Např. panu M. se stálý plat (paušál) v sazbě D55 dokonce snížil, odběr elektřiny v tzv. vysokém tarifu má rovněž příznivou cenu, ale cena v nízkém tarifu vzrostla o polovinu. U akumulačních spotřebičů je nízký tarif k dispozici osm, případně šestnáct hodin denně, u tepelných čerpadel je to ovšem 22 hodin denně. Domácnost v tu dobu s oblibou zapínají všechny spotřebiče, také pan M. v nízkém tarifu účtuje až 98 % své celkové spotřeby.
JSEM OPRÁVNĚNÝ ZÁKAZNÍK, řekl si. Podívám se, zda by mi někdo nedodal elektři-nu levněji, když máme liberalizovaný trh. Elektřinu mu do loňska dodávala Středočes- ká energetická, nyní součást skupiny ČEZ. V současné době mu elektřinu prodává firma ČEZ Prodej. Obrátil se na Pražskou energetiku (PRE), která do ČEZ nepatří. Ta už od roku 1999 podporuje zavádění tepelných čerpadel u svých zákazníků a donedávna jim poskytovala výhodný tarif a v některých letech i 40tisícový příspěvek na tuto investici. Od roku 1999 si tak pořídilo tepelné čerpadlo na pět set zákazníků. Pravda, jistěže to nejsou ti nejchudší, ale ani oni neprahnou po tom pořídit si do svého domu byť ekologické, ale v praxi nejdražší topení.
Poté, co pan M. se zákaznickou službou PRE jednal, došel k názoru, že by si přechodem moc nepomohl. U sazby D 55 činí součet stálých platů (s jističem 3x32) necelých 112 korun, u ČEZ je to velmi podobné. Ve vysokém tarifu se účtuje 1,92 Kč za kWh - u ČEZ je to 1,98, v nízkém tarifu pak 1,56 Kč - u ČEZ 1,63 Kč. K těmto částkám není ovšem tak snadné se dobrat, jak tomu bylo dřív. Aby zákazník přesně zjistil, kolik v té které sazbě za elektřinu zaplatí, potřebuje určitě kalkulačku, ještě lépe poradce.
"Jak to, že jste nezávisle na sobě ceny tak zásadně zvýšili," zlobí se pan M. "ČEZ tepelná čerpadla nepodporuje, zdražil o 50 %, PRE je podporuje a zdražila také tak." Přesto by ale i podle svých propočtů na přechodu k PRE ušetřil, a to přes 1300 Kč ročně. Ale to administrování! "Musím dát výpověď, je nějaká výpovědní lhůta a než uzavřu smlouvu s PRE, tak změní ceny a bude dokonce dražší než ČEZ," stýská si.
Změnou dodavatele elektřiny mohou domácnosti opravdu uspořit jen desítky až stovky korun za rok, uvedla Kateřina Dobešová ze společnosti PA Consulting. Dnes pro ně nemají žádnou efektivní nabídku vlastně žádné firmy s licencí na obchod s elektřinou. Jiří Michalík ze společnosti Morava-Chem, která má licenci na prodej elektřiny, řekl Mf Dnes, že by museli získat aspoň 100 tisíc domácností, aby se jim to vyplatilo. Marže u domácností je velice nízká, takže boj mezi prodejci elektřiny se soustřeďuje na podniky.
A na opravdu výhodné nabídky domácnostem, např. elektřinu levnější o dvacet procent, je lépe dát si trochu pozor. Tak, jak jsou konstruovány ceny elektřiny, je prostor pro vlastní cenovou tvořivost firem poměrně malý. Teoreticky vzato lze koupit levnější elektřinu např. v Polsku, s čímž mohou někteří obchodníci kalkulovat, propustnost hranice mezi zeměmi v přenosové soustavě však je omezená, takže se jim nemusí podařit zajistit dovoz pro všechny zákazníky.
TRH JE FUNKČNÍ, ALE NEFUNGUJE. Na obchod s elektřinou má v tuzemsku licenci víc než 300 firem. Aktivních (tzn. těch, které dělají nějaké obchody) nyní nejsou ani tři desítky. Pro drobné zákazníky proto zatím přicházejí v úvahu především tři největší obchodníci s elektřinou, tj. ČEZ Prodej, E.ON Energie a Pražská energetika. Přetahují si zákazníky? Ladislav Kříž, tiskový mluvčí ČEZ, Ekonomu řekl, že samozřejmě možnost změnit dodavatele nabízejí a pár domácností jak získali, tak ztratili. Masivní oslovení domácností, aby přešly k ČEZ, ovšem nijak neiniciují.
V podstatě podobný názor jako ČEZ má i Pražská energetika. "Žádnou domácnost nepřetahujeme, žádnou ale neodmítneme," říká Josef Raffay z marketingu PRE. Běžné ovšem je, že uvolnění na trhu využívají zaměstnanci energetických firem: u zaměstnavatele mívají různé zaměstnanecké výhody, takže na tom, budou-li u něj mít také " smlouvu na odběr elektřiny, mohou jen získat. Očekávat však, že např. chataři a chalupáři, kteří trvale žijí v Praze, si sjednotí odběr elektřiny pod jednu adresu, je zatím předčasné a motivace k takové změně zřejmě není ani na jedné straně smluvního vztahu.
Předseda Energetického regulačního úřadu (ERÚ) Josef Fiřt oznámil, že jeho úřad chce podpořit, aby domácnosti více využívaly možnosti najít si nového dodavatele a aby tak byl na firmy vyvíjen větší tlak. Je ovšem pravda, že velké změny v tomto směru nenastaly po otevření trhu ani v sousedních zemích. Hovoří se zhruba o pěti procentech těch, kteří se do hledání nového dodavatele pustili. I to by však byla slušná řádka domácností, zatímco nyní se dají počítat spíš na prstech. ERÚ zveřejnilo na svém webu stručný návod, jak změnit dodavatele, slibuje k tomu podrobnější kuchařku. Na zákaznických centrech a linkách energetiky se to lidé ovšem mohou dozvědět také.
Prý je to podobné, jako když člověk mění banku. Dodavatele elektřiny lze ovšem změnit jen jednou za 6 měsíců, navíc ve smlouvách jsou různě dlouhé výpovědní lhůty. Ze dne na den to opravdu nelze. Rozlišuje se také smlouva o připojení na distribuční síť, s tou nelze dělat nic, protože dráty vedou obvykle k odběrnému místu jen jedny, a smlouva o dodávce elektřiny. Výhodnější samozřejmě je mít smluvně zajištěny kompletní služby.
ERÚ připravuje pro veřejnost praktickou pomůcku, jakousi cenovou kalkulačku, kde by si odběratel zadal své údaje a hodnoty odběru a výstupem by bylo několik výsledných nabídek, o které by se pak mohl podrobněji zajímat. Chce to stihnout ještě před příští topnou sezonou, protože právě ti, kteří elektřinou topí, mohou mít ze změny dodavatele profit. V budoucnu se dá také očekávat, že se domácnosti v nějakém obytném souboru sdruží a společně si najdou nového dodavatele - pro toho pak mohou být i zajímaví.
Většina obchodníků s elektřinou s nabídkou domácnostem zatím ještě čeká. Zkušenosti z Německa totiž ukázaly, že většina firem, které masivně oslovily konečné zákazníky z řad domácností s cílem získat je pro sebe, zkrachovala, protože náklady na získání jednoho zákazníka mnohonásobně přesáhly potenciální budoucí zisk.
VYZNAT SE V CENĚ ELEKTŘINY, a s tím i ve faktuře od energetické společnosti, je mnohem náročnější, než tomu bylo dřív. Dosud jsme znali stálý plat (paušál) a cenu za kWh, a to buď ve vysokém nebo nízkém tarifu (nepřesně denní a noční proud). Novelou energetického zákona se však struktura ceny musí zveřejňovat, navíc došlo ke změnám, odvíjejícím se od rozlišení regulované a neregulované složky. Tak například platíme dva měsíční paušály: jeden souvisí s dodávkou silové elektřiny (tj. té, kterou někdo vyrobil) a druhý s její distribucí (plat za příkon podle velikosti hlavního jističe před elektroměrem). K prvnímu paušálu pak patří plat za spotřebovanou elektřinu, který je různý podle zvoleného tarifu, a ke druhému plat za distribuované množství elektřiny.
A to není ještě všechno: k ceně se připočítává cena systémových služeb, cena na podporu výkupu elektřiny z obnovitelných zdrojů a cena za činnost zúčtování operátora trhu s elektřinou. Tyto položky (včetně distribuce a přenosu) vztažené k MWh elektřiny, určuje ERÚ, jsou tedy pro všechny cenové sazby a tarify stejné. Neregulovaná je tedy jen cena silové elektřiny, která tvoří zhruba 40 % celkové ceny za MWh. Ze součtu všech těchto cenových položek se pak odvíjí ještě DPH ve výši 19 %. Rozpis těchto složek ceny elektřiny je uveden i na faktuře, což mnohé odběratele zcela znejistilo a nerozumějí tomu, kolik vlastně za co platí. Záměrem zákonodárce přitom bylo, aby lidé měli naopak lepší přehled.
Když se tedy má člověk rozhodnout, která sazba je pro něj nejlepší, zda neplatí zbytečně moc peněz, je těžké si to spočítat podomácku. Lepší je se poradit - např. Pražské energetika se pyšní tím, že její poradenské středisko tyto služby poskytuje tradičně a zdarma. Podobné aktivity budou u energetických firem hrát stále větší roli. V cenách se příliš lišit nemohou, ale v kvalitě poskytovaných služeb určitě ano. Všechny společnosti také připravují nové produkty - např. Zelenou elektřinu s příspěvkem na podporu obnovitelných zdrojů, víkendové sazby pro chalupáře a chataře, s přibývajícími budovami s klimatizací se také uvažuje o speciálním tarifu.
PROČ SE VŠAK O TOLIK ZVÝŠIL nízký tarif pro tepelná čerpadla? Cena elektřiny pro tepelná čerpadla skutečně vzrostla ze všech sazeb nejvýrazněji, souhlasí Ladislav Kříž z ČEZ. V průměru je to v regionu Skupiny ČEZ nárůst o 17,45 % u obyvatelstva. Tento tarif však u nich využívá jen 0,1 % zákazníků, konkrétně je jich 3671.
Jedním z důvodů je odstranění dosud přežívajících křížových dotací do cen, ke kterému došlo po tzv. unbundlingu v energetických společnostech, tj. k rozdělení činností regulovaných (např. distribuce) a neregulovaných (výroba elektřiny). Kříž tvrdí, že přesto měli snahu minimalizovat zvýšení cen elektřiny pro tento druh vytápění. "V distribuci byla cena nastavena na minimální únosnou úroveň v souladu s pravidly regulace, silovou elektřinu se ČEZ zavázal prodávat s nulovou prodejní marží. ČEZ navíc vyvíjí snahu, aby toto ekologické vytápění bylo dále podpořeno dotací ze strany státních institucí, jak je tomu v zahraničí."
Také PRE tvrdí, že maximální roční nárůst ceny elektřiny nepřekračuje v konečném součtu 20 % ani u těch tepelných čerpadel a u ostatních sazeb to je v průměru deset procent. Cena silové elektřiny je stejně vysoká pro jednotarifový i dvoutarifový odběr, říká Diana Stuchlíková, vedoucí oddělení Ceny a produkty v PRE. Tepelná čerpadla využívají nízký tarif po dobu 22 hodin denně, dřív bylo možné tuto položku mírně dotovat. "Současný systém je ovšem spravedlivější," myslí si Stuchlíková. Lidé si neuvědomují, že musí platit např. i to, že mají "rezervovanou kapacitu". To znamená, že mohou libovolně odebírat elektřinu ze sítě až do limitu, který je dán instalovaným jističem. Mohou ji brát bez ohledu na to, zda je v tu chvíli v energetické síti elektřiny relativní nadbytek či ne, také ji nemusí odebírat vůbec. Cena za nízký tarif prý byla dosud příliš nízká ve srovnání s jinými sazbami. "Zůstáváme v Evropě jediní, kdo dávají nízký tarif na celou domácnost, nejen na vytápění - v jiných zemích musí
Ceny elektřiny ovšem rostou i proto, že odběratelé mají schopnost je zaplatit. A to jak ti v domácnostech, tak podniky (podívejme se na raketový růst HDP, ten vždy zvyšuje spotřebu elektřiny a její cenu). Ani na inflaci přitom dosavadní růst cen energií významnější vliv nemá. Osvobozený zákazník, kterým je od letošního roku v Česku úplně každý odběratel elektřiny, má tedy svobodu vybrat si dodavatele, ale není mu to v praxi mnoho platné. V okolních zemích by na tom ale nebyl lépe: přivodí kýžená společná evropská energetická politika obrat i v této oblasti?
AUTOR: Milena Geussová
Kdo ovládá trh?
Hlavním "cenotvorcem" na trhu s elektřinou v ČR je stále ČEZ, protože ovládá většinu výrobních zdrojů v tuzemsku. Jeho cenové hladině při prodeji vyrobené elektřiny se přizpůsobili i tzv. nezávislí výrobci (byli by sami proti sobě, kdyby to neudělali). Mluvčí ČEZ Ladislav Kříž poukazuje na to, že např. PRE od nich kupuje jen 45 % elektřiny. "Je ale pravda, že všichni obchodníci mají obdobné ceny při nákupu elektřiny, protože ty jsou určovány velkoobchodním trhem," říká Kříž.
Častým argumentem ČEZ pro zvyšování cen je to, že čeští zákazníci platí za elektřinu o hodně méně než ti západoevropští. Podle generálního ředitele Martina Romana platí při přepočtu na eura průměrná česká domácnost ročně za elektřinu bez daní přes 7700 korun, zatímco německá téměř dvojnásobek. V Česku ovšem ještě eurem neplatíme a existují i jiné výpočty. Podle poradenské společnosti PA Consulting platí české domácnosti vzhledem ke své životní úrovni naopak jedny z nejvyšších cen elektřiny v EU. Výpočet vychází z ukazatele standardu kupní síly, který odráží hodnotu měny a ceny zboží v dané zemi.
Liberalizace trhu přinesla před několika lety do Německa velké zlevnění elektřiny, ceny však brzy začaly také růst. Německo mělo původně na trhu dostatečně velkou nabídku elektřiny, kterou nyní kvůli uzavírání elektráren a nízké investiční aktivitě na stavbě nových nemá a elektřinu dováží. V ČR dnes přebytek elektřiny nesporně existuje, protože domácí spotřeba je nižší než produkce a tlačí se sem i dovozci. Vývoz do západní Evropy je limitován propustností hranic. Rozdílná cenová hladina v ČR a v Německu tak přináší zisky tomu, kdo dokáže elektřinu do Německa vyvézt. Není to vždy ČEZ, ale i obchodníci, kteří u něj často nakupují. V budounosti se ovšem může situace změnit a do ČR se bude dovážet více levnější elektřiny z východu.
Vysoké zisky všech energetických firem mají za cíl nashromáždit dostatečné zdroje na akvizice - buď ve východní Evropě, nebo na vzájemné "požírání" v procesu Evropskou komisí nevítané koncentrace.
Podle cenového rozhodnutí Energetického regulačního úřadu (ERÚ) se ceny elektřiny od letoška průměrně zvedly jen o osm, maximálně deset procent. Vyšší než průměrné ceny přitom nejsou na první pohled v cenících tak úplně patrné. Např. panu M. se stálý plat (paušál) v sazbě D55 dokonce snížil, odběr elektřiny v tzv. vysokém tarifu má rovněž příznivou cenu, ale cena v nízkém tarifu vzrostla o polovinu. U akumulačních spotřebičů je nízký tarif k dispozici osm, případně šestnáct hodin denně, u tepelných čerpadel je to ovšem 22 hodin denně. Domácnost v tu dobu s oblibou zapínají všechny spotřebiče, také pan M. v nízkém tarifu účtuje až 98 % své celkové spotřeby.
JSEM OPRÁVNĚNÝ ZÁKAZNÍK, řekl si. Podívám se, zda by mi někdo nedodal elektři-nu levněji, když máme liberalizovaný trh. Elektřinu mu do loňska dodávala Středočes- ká energetická, nyní součást skupiny ČEZ. V současné době mu elektřinu prodává firma ČEZ Prodej. Obrátil se na Pražskou energetiku (PRE), která do ČEZ nepatří. Ta už od roku 1999 podporuje zavádění tepelných čerpadel u svých zákazníků a donedávna jim poskytovala výhodný tarif a v některých letech i 40tisícový příspěvek na tuto investici. Od roku 1999 si tak pořídilo tepelné čerpadlo na pět set zákazníků. Pravda, jistěže to nejsou ti nejchudší, ale ani oni neprahnou po tom pořídit si do svého domu byť ekologické, ale v praxi nejdražší topení.
Poté, co pan M. se zákaznickou službou PRE jednal, došel k názoru, že by si přechodem moc nepomohl. U sazby D 55 činí součet stálých platů (s jističem 3x32) necelých 112 korun, u ČEZ je to velmi podobné. Ve vysokém tarifu se účtuje 1,92 Kč za kWh - u ČEZ je to 1,98, v nízkém tarifu pak 1,56 Kč - u ČEZ 1,63 Kč. K těmto částkám není ovšem tak snadné se dobrat, jak tomu bylo dřív. Aby zákazník přesně zjistil, kolik v té které sazbě za elektřinu zaplatí, potřebuje určitě kalkulačku, ještě lépe poradce.
"Jak to, že jste nezávisle na sobě ceny tak zásadně zvýšili," zlobí se pan M. "ČEZ tepelná čerpadla nepodporuje, zdražil o 50 %, PRE je podporuje a zdražila také tak." Přesto by ale i podle svých propočtů na přechodu k PRE ušetřil, a to přes 1300 Kč ročně. Ale to administrování! "Musím dát výpověď, je nějaká výpovědní lhůta a než uzavřu smlouvu s PRE, tak změní ceny a bude dokonce dražší než ČEZ," stýská si.
Změnou dodavatele elektřiny mohou domácnosti opravdu uspořit jen desítky až stovky korun za rok, uvedla Kateřina Dobešová ze společnosti PA Consulting. Dnes pro ně nemají žádnou efektivní nabídku vlastně žádné firmy s licencí na obchod s elektřinou. Jiří Michalík ze společnosti Morava-Chem, která má licenci na prodej elektřiny, řekl Mf Dnes, že by museli získat aspoň 100 tisíc domácností, aby se jim to vyplatilo. Marže u domácností je velice nízká, takže boj mezi prodejci elektřiny se soustřeďuje na podniky.
A na opravdu výhodné nabídky domácnostem, např. elektřinu levnější o dvacet procent, je lépe dát si trochu pozor. Tak, jak jsou konstruovány ceny elektřiny, je prostor pro vlastní cenovou tvořivost firem poměrně malý. Teoreticky vzato lze koupit levnější elektřinu např. v Polsku, s čímž mohou někteří obchodníci kalkulovat, propustnost hranice mezi zeměmi v přenosové soustavě však je omezená, takže se jim nemusí podařit zajistit dovoz pro všechny zákazníky.
TRH JE FUNKČNÍ, ALE NEFUNGUJE. Na obchod s elektřinou má v tuzemsku licenci víc než 300 firem. Aktivních (tzn. těch, které dělají nějaké obchody) nyní nejsou ani tři desítky. Pro drobné zákazníky proto zatím přicházejí v úvahu především tři největší obchodníci s elektřinou, tj. ČEZ Prodej, E.ON Energie a Pražská energetika. Přetahují si zákazníky? Ladislav Kříž, tiskový mluvčí ČEZ, Ekonomu řekl, že samozřejmě možnost změnit dodavatele nabízejí a pár domácností jak získali, tak ztratili. Masivní oslovení domácností, aby přešly k ČEZ, ovšem nijak neiniciují.
V podstatě podobný názor jako ČEZ má i Pražská energetika. "Žádnou domácnost nepřetahujeme, žádnou ale neodmítneme," říká Josef Raffay z marketingu PRE. Běžné ovšem je, že uvolnění na trhu využívají zaměstnanci energetických firem: u zaměstnavatele mívají různé zaměstnanecké výhody, takže na tom, budou-li u něj mít také " smlouvu na odběr elektřiny, mohou jen získat. Očekávat však, že např. chataři a chalupáři, kteří trvale žijí v Praze, si sjednotí odběr elektřiny pod jednu adresu, je zatím předčasné a motivace k takové změně zřejmě není ani na jedné straně smluvního vztahu.
Předseda Energetického regulačního úřadu (ERÚ) Josef Fiřt oznámil, že jeho úřad chce podpořit, aby domácnosti více využívaly možnosti najít si nového dodavatele a aby tak byl na firmy vyvíjen větší tlak. Je ovšem pravda, že velké změny v tomto směru nenastaly po otevření trhu ani v sousedních zemích. Hovoří se zhruba o pěti procentech těch, kteří se do hledání nového dodavatele pustili. I to by však byla slušná řádka domácností, zatímco nyní se dají počítat spíš na prstech. ERÚ zveřejnilo na svém webu stručný návod, jak změnit dodavatele, slibuje k tomu podrobnější kuchařku. Na zákaznických centrech a linkách energetiky se to lidé ovšem mohou dozvědět také.
Prý je to podobné, jako když člověk mění banku. Dodavatele elektřiny lze ovšem změnit jen jednou za 6 měsíců, navíc ve smlouvách jsou různě dlouhé výpovědní lhůty. Ze dne na den to opravdu nelze. Rozlišuje se také smlouva o připojení na distribuční síť, s tou nelze dělat nic, protože dráty vedou obvykle k odběrnému místu jen jedny, a smlouva o dodávce elektřiny. Výhodnější samozřejmě je mít smluvně zajištěny kompletní služby.
ERÚ připravuje pro veřejnost praktickou pomůcku, jakousi cenovou kalkulačku, kde by si odběratel zadal své údaje a hodnoty odběru a výstupem by bylo několik výsledných nabídek, o které by se pak mohl podrobněji zajímat. Chce to stihnout ještě před příští topnou sezonou, protože právě ti, kteří elektřinou topí, mohou mít ze změny dodavatele profit. V budoucnu se dá také očekávat, že se domácnosti v nějakém obytném souboru sdruží a společně si najdou nového dodavatele - pro toho pak mohou být i zajímaví.
Většina obchodníků s elektřinou s nabídkou domácnostem zatím ještě čeká. Zkušenosti z Německa totiž ukázaly, že většina firem, které masivně oslovily konečné zákazníky z řad domácností s cílem získat je pro sebe, zkrachovala, protože náklady na získání jednoho zákazníka mnohonásobně přesáhly potenciální budoucí zisk.
VYZNAT SE V CENĚ ELEKTŘINY, a s tím i ve faktuře od energetické společnosti, je mnohem náročnější, než tomu bylo dřív. Dosud jsme znali stálý plat (paušál) a cenu za kWh, a to buď ve vysokém nebo nízkém tarifu (nepřesně denní a noční proud). Novelou energetického zákona se však struktura ceny musí zveřejňovat, navíc došlo ke změnám, odvíjejícím se od rozlišení regulované a neregulované složky. Tak například platíme dva měsíční paušály: jeden souvisí s dodávkou silové elektřiny (tj. té, kterou někdo vyrobil) a druhý s její distribucí (plat za příkon podle velikosti hlavního jističe před elektroměrem). K prvnímu paušálu pak patří plat za spotřebovanou elektřinu, který je různý podle zvoleného tarifu, a ke druhému plat za distribuované množství elektřiny.
A to není ještě všechno: k ceně se připočítává cena systémových služeb, cena na podporu výkupu elektřiny z obnovitelných zdrojů a cena za činnost zúčtování operátora trhu s elektřinou. Tyto položky (včetně distribuce a přenosu) vztažené k MWh elektřiny, určuje ERÚ, jsou tedy pro všechny cenové sazby a tarify stejné. Neregulovaná je tedy jen cena silové elektřiny, která tvoří zhruba 40 % celkové ceny za MWh. Ze součtu všech těchto cenových položek se pak odvíjí ještě DPH ve výši 19 %. Rozpis těchto složek ceny elektřiny je uveden i na faktuře, což mnohé odběratele zcela znejistilo a nerozumějí tomu, kolik vlastně za co platí. Záměrem zákonodárce přitom bylo, aby lidé měli naopak lepší přehled.
Když se tedy má člověk rozhodnout, která sazba je pro něj nejlepší, zda neplatí zbytečně moc peněz, je těžké si to spočítat podomácku. Lepší je se poradit - např. Pražské energetika se pyšní tím, že její poradenské středisko tyto služby poskytuje tradičně a zdarma. Podobné aktivity budou u energetických firem hrát stále větší roli. V cenách se příliš lišit nemohou, ale v kvalitě poskytovaných služeb určitě ano. Všechny společnosti také připravují nové produkty - např. Zelenou elektřinu s příspěvkem na podporu obnovitelných zdrojů, víkendové sazby pro chalupáře a chataře, s přibývajícími budovami s klimatizací se také uvažuje o speciálním tarifu.
PROČ SE VŠAK O TOLIK ZVÝŠIL nízký tarif pro tepelná čerpadla? Cena elektřiny pro tepelná čerpadla skutečně vzrostla ze všech sazeb nejvýrazněji, souhlasí Ladislav Kříž z ČEZ. V průměru je to v regionu Skupiny ČEZ nárůst o 17,45 % u obyvatelstva. Tento tarif však u nich využívá jen 0,1 % zákazníků, konkrétně je jich 3671.
Jedním z důvodů je odstranění dosud přežívajících křížových dotací do cen, ke kterému došlo po tzv. unbundlingu v energetických společnostech, tj. k rozdělení činností regulovaných (např. distribuce) a neregulovaných (výroba elektřiny). Kříž tvrdí, že přesto měli snahu minimalizovat zvýšení cen elektřiny pro tento druh vytápění. "V distribuci byla cena nastavena na minimální únosnou úroveň v souladu s pravidly regulace, silovou elektřinu se ČEZ zavázal prodávat s nulovou prodejní marží. ČEZ navíc vyvíjí snahu, aby toto ekologické vytápění bylo dále podpořeno dotací ze strany státních institucí, jak je tomu v zahraničí."
Také PRE tvrdí, že maximální roční nárůst ceny elektřiny nepřekračuje v konečném součtu 20 % ani u těch tepelných čerpadel a u ostatních sazeb to je v průměru deset procent. Cena silové elektřiny je stejně vysoká pro jednotarifový i dvoutarifový odběr, říká Diana Stuchlíková, vedoucí oddělení Ceny a produkty v PRE. Tepelná čerpadla využívají nízký tarif po dobu 22 hodin denně, dřív bylo možné tuto položku mírně dotovat. "Současný systém je ovšem spravedlivější," myslí si Stuchlíková. Lidé si neuvědomují, že musí platit např. i to, že mají "rezervovanou kapacitu". To znamená, že mohou libovolně odebírat elektřinu ze sítě až do limitu, který je dán instalovaným jističem. Mohou ji brát bez ohledu na to, zda je v tu chvíli v energetické síti elektřiny relativní nadbytek či ne, také ji nemusí odebírat vůbec. Cena za nízký tarif prý byla dosud příliš nízká ve srovnání s jinými sazbami. "Zůstáváme v Evropě jediní, kdo dávají nízký tarif na celou domácnost, nejen na vytápění - v jiných zemích musí
Ceny elektřiny ovšem rostou i proto, že odběratelé mají schopnost je zaplatit. A to jak ti v domácnostech, tak podniky (podívejme se na raketový růst HDP, ten vždy zvyšuje spotřebu elektřiny a její cenu). Ani na inflaci přitom dosavadní růst cen energií významnější vliv nemá. Osvobozený zákazník, kterým je od letošního roku v Česku úplně každý odběratel elektřiny, má tedy svobodu vybrat si dodavatele, ale není mu to v praxi mnoho platné. V okolních zemích by na tom ale nebyl lépe: přivodí kýžená společná evropská energetická politika obrat i v této oblasti?
AUTOR: Milena Geussová
Kdo ovládá trh?
Hlavním "cenotvorcem" na trhu s elektřinou v ČR je stále ČEZ, protože ovládá většinu výrobních zdrojů v tuzemsku. Jeho cenové hladině při prodeji vyrobené elektřiny se přizpůsobili i tzv. nezávislí výrobci (byli by sami proti sobě, kdyby to neudělali). Mluvčí ČEZ Ladislav Kříž poukazuje na to, že např. PRE od nich kupuje jen 45 % elektřiny. "Je ale pravda, že všichni obchodníci mají obdobné ceny při nákupu elektřiny, protože ty jsou určovány velkoobchodním trhem," říká Kříž.
Častým argumentem ČEZ pro zvyšování cen je to, že čeští zákazníci platí za elektřinu o hodně méně než ti západoevropští. Podle generálního ředitele Martina Romana platí při přepočtu na eura průměrná česká domácnost ročně za elektřinu bez daní přes 7700 korun, zatímco německá téměř dvojnásobek. V Česku ovšem ještě eurem neplatíme a existují i jiné výpočty. Podle poradenské společnosti PA Consulting platí české domácnosti vzhledem ke své životní úrovni naopak jedny z nejvyšších cen elektřiny v EU. Výpočet vychází z ukazatele standardu kupní síly, který odráží hodnotu měny a ceny zboží v dané zemi.
Liberalizace trhu přinesla před několika lety do Německa velké zlevnění elektřiny, ceny však brzy začaly také růst. Německo mělo původně na trhu dostatečně velkou nabídku elektřiny, kterou nyní kvůli uzavírání elektráren a nízké investiční aktivitě na stavbě nových nemá a elektřinu dováží. V ČR dnes přebytek elektřiny nesporně existuje, protože domácí spotřeba je nižší než produkce a tlačí se sem i dovozci. Vývoz do západní Evropy je limitován propustností hranic. Rozdílná cenová hladina v ČR a v Německu tak přináší zisky tomu, kdo dokáže elektřinu do Německa vyvézt. Není to vždy ČEZ, ale i obchodníci, kteří u něj často nakupují. V budounosti se ovšem může situace změnit a do ČR se bude dovážet více levnější elektřiny z východu.
Vysoké zisky všech energetických firem mají za cíl nashromáždit dostatečné zdroje na akvizice - buď ve východní Evropě, nebo na vzájemné "požírání" v procesu Evropskou komisí nevítané koncentrace.
Zdroj:EKONOM
Sdílet článek na sociálních sítích
