Voda je stále vzácnější. A vyžádá si velké investice

Santiagovi Garcíovi a jeho rodině neteče voda z kohoutku už čtyři týdny. Minulý týden vstali ve čtyři ráno, aby byli mezi prvními ve frontě čekající na cisternu s vodou. Když se ale odpoledne náklaďák vyšplhal do jejich ulice v hlavním městě Mexika, svou nádobu si mohli naplnit jen asi do výšky 30 centimetrů. "Tvrdí, že vodou plýtváme," říká García reportérce deníku The New York Times a nevěřícně krčí rameny.
Žije ve městě, které by mohlo sloužit jako odstrašující příklad, jaký dopad má na zásobování pitnou vodou nekontrolovaná urbanizace, krátkozraké řízení a setrvačnost politiků. Zblízka jej od včerejška může zkoumat i 5000 odborníků i aktivistů, kteří se v Mexiku účastní Světového fóra o vodě. Cílem je zlepšit přístup chudých obyvatel světa k pitné vodě.
Je co napravovat. Své o tom ví nejen Garcíova rodina, ale i 1,1 miliardy dalších lidí, tedy jedna pětina obyvatel Země, kteří nemají přístup k čisté pitné vodě. Na nemoci spojené se špinavou vodou umírají každý rok nejméně dva milióny lidí, většinou dětí.
Světová rada pro vodu, která fórum organizuje, vidí řešení hlavně v decentralizaci při správě vodních zdrojů a větších investicích. Aby bylo možné dosáhnout cíle OSN snížit do roku 2015 o polovinu počet lidí bez přístupu k pitné vodě, bude třeba ročně investovat 20 až 30 miliard dolarů, uvedla rada.
Málo peněz na hospodaření s vodou - to je také bolest Mexika, tvrdí Jesús Campos z Národní komise pro vodu. Podle něj je chyba, že politici nezvyšují cenu vody a že 50 procent obyvatel neplatí včas ani nynější nízké poplatky.
"Lidé budou muset platit za náklady, které vznikají při dopravě vody do jejich domovů," řekl Campos. Vodovodní síť v hlavním městě volá po modernizaci: nyní z ní uniká až 36 procent vody. Do infrastruktury města by bylo třeba investovat tři miliardy dolarů a na vodném by se mělo vybírat až pětkrát více než nyní, odhaduje Campos.
Otázka je, zda si to obyvatelé mohou dovolit. Na druhé straně si i chudí musí nyní kupovat balenou vodu. V některých částech města totiž teče jen nevábná voda žlutohnědé barvy s příměsí magnézia a železa. Tak třeba dvaačtyřicetiletá Juana María Bautistová říká, že na vodu v lahvích či stáčenou z cisteren dává desetinu z 66 dolarů, které si za týden vydělá v továrně.
Není proto divu, že Mexiko, kde 40 procent ze 103 miliónů obyvatel žije v chudobě, je po USA druhým největším spotřebitelem balené vody na světě.