Nový volební trik: "kvalita života"

Hitem eurovoleb roku 2004 bylo označení "nezávislý", v letošní kampani se politici snaží prodat jiný koncept. Při pohledu na kampaň Strany zelených je zřejmé, že mediální poradci Martina Bursíka odvedli dobrou práci.
Poselství zelených je rafinovanější než prosté "konečně změna". V zemi s velmi slušným růstem HDP a minimální chudobou je už dnes místo pro zelený program, který nám zdraží některé komodity, zato ale zanechá našim dětem méně poničené životní prostředí. Zkrátka: do Česka dorazil populární slogan "kvalita života".


Stvořeni mocnými
Zelení prodávají představu, že když se shodneme na několika dílčích konceptech pro ekologický, trvale udržitelný růst, ostatní témata se vyřeší v jakémsi společenském konsensu.
Tato představa je mylná. Hlasem pro "kvalitu života" ve volbách 2006 se nezbavíme rozhodování mezi levicí a pravicí. Pravolevé soupeření nadále zůstává základem občanského boje o podobu státu. Snad se ještě do voleb většina voličů dostane z područí mediálního bonusu této nastupující strany. Za ten mohou novináři, ale především velké strany.
Tak dlouho Libor Ambrozek pracoval na ekologické dani, až s tím jeho poradce Bursík udělal díru do světa. Tak dlouho se zde žilo z Klausova pojetí ekologie jako "třešničky na dortu", až ji Bursík posadil na vlastní dort trvale udržitelného rozvoje. Tak dlouho se ODS ušklíbala nad občanským sektorem, až si zelené do programu výslovně napsali, že "nestátní neziskové organizace jsou partnery státu". Tak dlouho nechaly socialistické kabinety ničit silnice kamióny a dovážet sem odpady, až vytvořily zeleným volební téma.
Pokřik Jiřího Paroubka, ať jsou socialisté narychlo před volbami zelenější, je s křížkem po funuse. Možná mnozí budou volit zelené právě na protest proti Paroubkovi, Topolánkovi či Filipovi.


Centristický guláš
Pokud to budou i voliči, kteří jsou ze socialistického přešlapování na místě znechucení, pak si Bursíkův mediální marketing zaslouží jedničku. Program zelených je totiž typický centristický guláš.
Složená daňová kvóta se bude snižovat socialisticky, důchodový systém se bude reformovat pravicově. Školné nebude, zato přímá demokracie půjde až ke starostům.
Těch pár vlastních návrhů prozrazuje prvotní nahození. Pokud by se přímo volili i starostové a zároveň by hranice pro účast ve volbách byla 16 let, kdo ví, zda bychom se od sešněrovaného občana v dnešní zastupitelské demokracii nepřehoupli do druhého extrému.


Cameronův přesmyk
Lákání na koncept "kvality života" se ozývá z různých koutů Evropy a většinou jde o snahu zakrýt nějaký názorový spor či neurčitost.
Na Slovensku se překvapivě zmátořilo Svobodné fórum odpadlíků z premiérovy strany SDKÚ. Aby předsedkyně Zuzana Martináková maximalizovala volební úspěch konglomerátu různých stran (včetně zelených), také nyní mluví o nesmyslnosti souboje levice a pravice. Tím pravým nemá být nic jiného než "kvalita života".
Nejfamóznější přemet ale vymyslel vůdce britských konzervativců David Cameron. Uvnitř strany s pověstí fandů průmyslu a bohatých založil pracovní skupinu pro kvalitu života. V čele je dokonce miliardář, majitel ekofarmy a bývalý šéf časopisu The Ecologist Zac Goldsmith. Na britské voliče to zapůsobilo, jenže novináři se správně ptají, co si tradicionalistická strana pod nálepkou "kvalita života" představuje.
V Čechách by neškodilo totéž. Je především na médiích, aby nutila zelené k výraznější profilaci.
David Klimeš
Autor je novinář