Čtvrtek, 28. března 2024

Fotografové podávají zprávu z okolí Černobylu

Fotografové podávají zprávu z okolí Černobylu
O tragédii v Černobylu se dá vyprávět různě. Knihou, filmem, reportáží. Dokumentární fotografie má tu výhodu, že zastavuje momenty, vytváří obrazy, které se zároveň mohou stát symbolem. Na pražské výstavě Modlitba za Černobyl, na které vystavuje dvojnásobný vítěz soutěže World Press Photo Antonín Kratochvíl, fotograf a bývalý mluvčí Green Peace Václav Vašků a mladý dokumentarista Martin Wágner, takové fotografie jsou. Rozsáhlá výstava začala minulý týden v ambitu kláštera Františkánů na Jungmannově náměstí a potrvá do 6. května.
Nesourodá trojice se potkala náhodou. Mezinárodně proslulý český emigrant Antonín Kratochvíl se loni chystal pořídit reportáž z okolí Černobylu. Vracel se na stejné místo, kde fotografoval před deseti lety, a hledal průvodce. Našel Václava Vašků, fotografa, který do blízkosti elektrárny a do částí Běloruska zamořených nukleárním spadem jezdí již deset let. Společně se vydali do černobylské oblasti, kde náhodou potkali také Wágnera.
Současnou výstavu produkovali sami fotografové, a jak Wágner přiznává, jméno Antonína Kratochvíla organizaci velmi usnadnilo. Stále totiž není obvyklé, aby se výstavě současné dokumentární fotografie dostalo tak profesionální "výpravy", navíc bez podpory velké galerie či jiné instituce.

Ruiny zarostlé džunglí
Vypadá to jako scény z depresívního, postkatastrofického filmu. Zplaněné opuštěné vesnice a města, do kterých vedou cesty jen přes zátarasy. Vstup zakázán, radioaktivní zóna. Je tu velký protiklad mezi zaprášenými rozpadajícími se vraky aut, zbytky domů, škol i nemocnic a rozbujelé, nikým nešlechtěné zeleně, která si bere zpět to, co si kdysi vzali lidé.
Nejvíc zřetelné je to v souboru Antonína Kratochvíla. Jeho cyklus je jakousi zprávou ohledávající nemocnou krajinu. Kratochvíl tu nachází stopy lidí, kteří buď zemřeli, nebo museli kvapně, často pod násilným armádním dohledem, odejít. Zaprášené fotografie, které si nikdo při chvatném odchodu nevzal s sebou, školní třída, která pod tlustou vrstvou prachu vypadá, jak archeologické vykopávky, či jabloň obsypaná nádorovitými jablky a mezi jejími větvemi je vidět rozpadlé vesnické stavení. Přesto tady žijí lidé. Kratochvíl je ale fotografuje jen výjimečně - stařeny, které nemají kam jít, muže, kteří se opíjejí. Více lidí by narušilo zřetelné sdělení. Soubor je jasně formulovaný subjektivní pohled, který ale neztrácí na pravdivosti.
O lidech, kteří v radioaktivních místech žijí, naopak vyprávějí oba zbývající autoři výstavy. Vašků, který fotografuje barevně, se zaměřil na sbírání lidských osudů. Portréty lidí postižených výbuchem elektrárny pořizuje tím nejběžnějším reportérským způsobem: muž, který vyfotografoval první snímek vybuchlého reaktoru a dostal přitom vysokou dávku ozáření, drží svou vlastní nemocniční fotografii. Blonďatá dívka stojí před kontaminovaným lesem a rozevírá mapu s označením dalších postižených míst. Každý snímek doprovází delší text, bez něj by však nejedna fotografie neobstála. Přesto je Vašků zručný portrétista, schopný do statického snímku vtisknout tíhu minulosti.

Chudoba za tvrdohlavost
Mnohem blíž k lidem, kteří v blízkosti elektrárny žijí, se dostal Martin Wágner. Jeho fotografie vyprávějí o obyčejných starostech lidí, kteří se po katastrofě vrátili a za svou tvrdohlavost platí primitivními podmínkami - žijí bez elektřiny. Fotograf objevuje životní styl místních, který je pro Středoevropana exotikou, ale z něhož je cítit čistota a opravdovost. Pop slouží v třicetistupňovém mraze mši pro deset babiček, děti v nemocnici pomáhají s přestýláním postelí, muž si po venkovsku odsmrkává a možná právě fotografovi vypráví o svém velkém domě v pozadí, na němž je naivní cedule: Na prodej.
Tragický zásah do osudů lidí se v jeho souboru projevuje tichým smutkem. Přesto jsou lidé na Wágnerových fotografiích jen výjimečně apatičtí. Wágner tak bezděky usvědčuje Kratochvíla z krátkozrakosti.
Zdroj:HN
Sdílet článek na sociálních sítích

Partneři

Asekol - zpětný odběr vysloužilého elektrozařízení
Ekolamp - zpětný odběr světelných zdrojů
ELEKTROWIN - kolektivní systém svetelné zdroje, elektronická zařízení
EKO-KOM - systém sběru a recyklace obalových odpadů
INISOFT - software pro odpady a životní prostředí
ELKOPLAST CZ, s.r.o. - česká rodinná výrobní společnost která působí především v oblasti odpadového hospodářství a hospodaření s vodou
NEVAJGLUJ a.s. - kolektivní systém pro plnění povinností pro tabákové výrobky s filtry a filtry uváděné na trh pro použití v kombinaci s tabákovými výrobky
E.ON Energy Globe oceňuje projekty a nápady, které pomáhají šetřit přírodu a energii
Ukliďme Česko - dobrovolnické úklidy
Kam s ním? - snadné a rychlé vyhledání míst ve vašem okolí, kde se můžete legálně zbavit nechtěných věcí a odpadů