Bio začíná být populární i v Česku

Většina lidí si pod pojmem bio představuje superzdravé a také ne příliš chutné potraviny. Nejčastěji luštěniny či sójové maso. Není to ale pravda. Bio znamená ekologicky vypěstované. A tak bio může být třeba i bůček nebo smetana.

Zatímco v Německu nechybějí koutky biopotravin ani v tak levných supermarketech, jako je třeba Penny nebo Plus, v Česku je marně hledáme i v těch dražších. Pokud už na nějaký regál s potravinami, ve kterých není žádná "chemie", narazíte, tak budou možná označeny výrazem "racionální výživa". Slovo bio je v tuzemsku nepřesným synonymem pro něco, co je zdravé.
"Situace se sice trochu změnila, ale přesto si většina Čechů myslí, že bio je pro vegetariány, makrobiotiky nebo dokonce pro nemocné lidi," říká Hanka Zemanová, zřejmě nejznámější česká propagátorka ekologicky vyráběných potravin.
Vejdete-li ale do některé z bioprodejen, pochopíte, že bio je úplně všechno - zelenina, luštěniny, tučné mléčné výrobky, paštiky, ale také pivo nebo uherák. Mimochodem, právě uherský salám dostal loni ocenění za nejlepší ekologický produkt roku na českém trhu.
Čím se tedy biopotraviny liší od těch ostatních? Při jejich výrobě nejsou používány chemické látky. Dobytek je chován tak, aby byl co nejméně stresován. Krávy jsou na pastvinách, prasata či drůbež ve velkých výbězích.
I v tuzemsku se už trh s ekologickými potravinami pomalu rozhýbává. V roce 2003 utratili Češi ročně za biopotraviny 18 korun, v dalším roce to bylo 27 korun, čili necelé jedno euro. V západoevropských zemích je to ale mnohem víc. V Německu v průměru 42 eur, v Británii 87 a Švýcarsku dokonce 97 eur.
V Česku patří mezi zákazníky bioprodejen hlavně bohatší lidé a také rodiny s malými dětmi. "Nejčastěji jde o vysoko postavené manažery nebo cizince. U rodičů je někdy vidět, že bio dopřejí jenom svému dítěti," popisuje Iva Buriánková ze společnosti Albio zabývající se prodejem biopotravin. Někteří lidé ale chodí do těchto obchodů pravidelně a každý den nakupují mléko a pečivo.

Vraťte se k vaření
Proč stále více lidí v západní Evropě a teď už také v Česku přemýšlí nad tím, jak a odkud se na jejich stoly a do jejich ledniček dostaly potraviny? Připusťme, že do určité míry je to móda. Kromě toho se ale ukazuje, že velké množství chemických látek v potravinách lidský organismus skutečně zatěžuje.
"Ačkoliv každá potravina musí splňovat přísné normy, je zřejmé, že některé z nich jsou pro organismus šetrnější," vysvětluje Pavel Suchánek, odborník na výživu z pražského Institutu klinické a experimentální medicíny (IKEM). Pro člověka jsou zátěží především přídatné látky, takzvaná éčka (emulgátory). Jde zejména o různá ochucovadla, umělá sladidla, kypřící látky, barviva a glutamát sodný.
Emulgátorů ve stravě výrazně přibylo. Důvodů je několik. Dříve se víc zavařovalo. I proto, že kečup nebýval k sehnání, a tak se kupovala rajčata a konzervovala. Stejné to bylo i s ovocem. Dělaly se ovocné šťávy, kompoty, marmelády. Recepty se předávaly z generace na generaci. Z venkova se vozila vejce, králíci a zavařené okurky. Mnohem víc se v domácnostech pekly sladkosti. Dnes, pokud se už peče, tak často "z pytlíku" - a to jsou opět "éčka".
Zkuste se někdy podívat na jogurt, který jste si jako symbol zdravé výživy koupili. Kolik je tam jahod? Minimum. Jak může něco, co je kysané, vydržet déle než týden? Jen proto, že jsou tam emulgátory. Prohlédněte si obal levné limonády z některého z nadnárodních řetězců. Co myslíte, že nápoji, který stojí deset korun za litr nebo i méně, dává tu sytě oranžovou barvu? Pomeranče to rozhodně nejsou.
Zatím sice žádné vědecké studie nepotvrdily, že emulgátory skutečně škodí, ale pro tělo jsou nepřirozenou chemickou látkou, kterou musí odbourávat. To platí i o dnes všudypřítomném glutamátu sodném. Ten se přidává do jídel, ale také například do kořenících směsí, aby zlepšil chuť. To mimo jiné znamená, že pokud do jídla přidáte glutamát, bude chutnat lépe, i když vůbec neumíte vařit.
Naučit se vařit a nebýt tak odkázán na polotovary a polévky či omáčky z pytlíku, to je rada, kterou má pro spotřebitele Hanka Zemanová: "Jestli pro vás nejsou dostupné bioprodukty, tak kupujte základní potraviny, ve kterých je rozhodně méně chemie než v polotovarech. A začněte vařit."

Dobytek bez stresu
Producenti biopotravin nepoužívají látky a postupy znečišťující a zatěžující přírodu, takže nezamořují půdu, vodu, vzduch ani rostlinstvo a zvířectvo syntetickými chemikáliemi. Nevnášejí cizorodé látky do potravního řetězce, neboť půdu hnojí jen hnojem hospodářských zvířat, kompostem a zeleným hnojením.
Označení bio však neznamená jen to, že potraviny jsou bez "chemie". Rozdíl je i v tom, jak ekologičtí farmáři zacházejí s dobytkem a jak ho porážejí - tedy s minimem stresu. Snaží se, aby netrpěl při transportu. Důležité je ale i to, aby na jatkách jedno zvíře nevidělo, jak je poráženo to druhé. "Snížený stres zvířat má přímý vliv na kvalitu masa," říká Kamil Toman z odbytové organizace Ekodružstvo Severozápad. "Maso zvířat porážených ve stresu má nižší trvanlivost." n
Výhody biopotravin
* Jsou zdravější, obsahují více živin.
* Mají lepší chuť, kterou není třeba podporovat přídatnými látkami (takzvaná "éčka").
* Neobsahují geneticky modifikované organismy.
* Při jejich výrobě se nesmějí používat chemické látky.
* Ekologické farmy pěstují více druhů plodin než běžní zemědělci.
* Se zvířaty zacházejí chovatelé v ekologickém zemědělství šetrněji a nedávají jim růstové hormony, masokostní moučku ani antibiotika.
Nevýhody biopotravin
* Jsou dražší, protože jejich produkce je nákladnější a konkurence je malá.
* Horší dostupnost - bio prodejny se širším sortimentem jsou jenom v největších městech.
* Na trhu je stálý nedostatek základních surovin, jako bio vejce, některé druhy masa, především drůbeží, ale také ovoce, zeleniny.
* Chybějí zpracované produkty - zejména masné výrobky, zeleninové a ovocné výrobky, mléko a mléčné výrobky.
Nejznámější biokuchařka obsahuje více než sedmdesát jednoduchých receptů a jejich variací. Dozvíte se taky, proč jsou ekologické potraviny lepší a kdo je v Česku vyrábí. Kniha by měla být průvodcem pro čtenáře, kteří se zabývají tím, co jí. Autorka knihy Hanka Zemanová vystudovala Pedagogickou fakultu UK. Absolvovala dva dlouhodobé studijní pobyty ve Francii, kde se mimo jiné zabývala ekologickou výchovu. Založila Pro-bio ligu, pobočku Svazu ekologických zemědělců zaměřenou na osvětu v oblasti ekologického zemědělství a biopotravin. S manželem založili společnost Albio. Dnes je Hanka Zemanová nezávislou odbornicí na biopotraviny. Zabývá se zdravým biovařením a ekologicky šetrným životním stylem. Připravuje další knihu.
Která kritéria musí splňovat ekologické zemědělství?
Biopotraviny jsou produktem ekologického zemědělství. V péči o půdu a rostliny se obejdou bez průmyslových hnojiv a pesticidů, herbicidů a fungicidů, což jsou jedy proti "nežádoucím" živočichům.
Problémy s plevely a škůdci řeší spíše preventivně - tedy střídáním plodin, mechanickým ničením plevele či volbou odolných plodin. Zpracovatelé bioproduktů nesmí používat umělá ochucovadla, barviva a další látky, které vylepšují vůně, chutě a konzistence.
Zvířata mají mít dostatek prostoru (to je přesně stanoveno zákonem). Zákon o ekologickém zemědělství také zakazuje krmit zvířata masokostní moučkou, podávat jim preventivně antibiotika a stimulovat jejich růst hormonálními přípravky (hormony jsou v EU zakázány pro všechny chovy). Ekologičtí zemědělci musí dbát na psychickou i fyzickou pohodu zvířat, pečovat o úrodnost a kvalitu půdy i o vitalitu a zdraví rostlin.
České biopotraviny jako produkty ekologického zemědělství poznáte podle zelené "biozebry", státem garantované ekoznačky.
Biopotraviny vyprodukované v Evropské unii mívají kromě loga národních kontrolních organizací také logo biopotravin EU.

AUTOR: Markéta Grosmanová
AUTOR-WEB: www.ihned.cz