Znáte mandlobroskvoň? Malá hodinka přírodopisu.

Mandlobroskvoň je v naší přírodě poměrně novým druhem rostliny. Přesněji řečeno v zahradnické praxi. Její vznik je datován někdy ve druhé polovině šedesátých let minulého století. Kterýsi rok se tehdy opozdilo jaro a ve Šlechtitelské stanici ve Valticích si šlechtitel Karel Jašík všiml, že současně kvetou vedle sebe rostoucí mandloň odrůdy Sultán a náhodný broskvoňový semenáč. Jako správný výzkumník si položil otázku, zda nedošlo k opylení mandloně pylem toho broskvoňového semenáče. Nechal pecky vysít a skutečně – mladé rostliny vykazovaly znaky obou rodičů. V souladu s genetickými zákony ovšem v následujících generacích dochází ke stálému štěpení vloh a semenáčky se od sebe značně liší – některé více připomínají mandloně, jiné broskvoně. Jejich plody bohužel mají nežádoucí vlastnosti obou rodičů – oplodí mají suchá a jádra jsou nahořklá.

K čemu jsou tedy mandlobrosvoně dobré? Kromě toho, že jsou botanickou zajímavostí, se projevily jako velice vhodná podnož pro broskvoně i mandloně. Jsou vzrůstnější než mandloně, snášejí vysoký obsah vápníku v půdě a broskvoně na nich dobře rostou i plodí. Po mandloních získaly i jinou dobrou věc: většina z nich brzy na jaře krásně kvete. Květy jsou bělavě růžové a příjemně voní.
Spolu s K. Jašíkem se na šlechtění podílel i ing. Jaroslav Pokorný, který provedl základní selekci mandlobroskvoní a zachytil nejkrásněji kvetoucího jedince. Ten je nadále veden pod č. MB 29. Dále se mu podařilo zachytit broskvoňový typ, který má oplodí velmi dužnaté a který byl ing. Ivanem Oukropcem přiveden do státních odrůdových zkoušek a posléze uznán jako odrůda pod názvem Kando. Kando je používáno jako podnož pro broskvoně, jeho dužnaté plody nejsou přímo jedlé, ale v mladém stavu je lze použít pro kandování jako ořechy.

Typ MB 29 je vhodný jako okrasný strom – květem, listem i svým vzhledem. Má největší květy ze všech dosud pozorovaných mandlobroskvoní (až 5 cm), jemně růžové a vonné. Listy jsou velké, šedozelené (olivově zelené), letorosty dlouhé, převislé, takže stromek má poměrně bizarní vzhled. Dorůstá do výšky asi 3 m. Plody má velké, asi největší ze všech dosud známých typů, ale neklíčivé.

Mandle se s broskvoněmi kříží snadno, ale brání jim v tom rozdílná doba kvetení. V literatuře (i na internetu) jsou kříženci popsáni (také pod názvem broskvomandloň) a mají i botanický název – Prunus x amygdalopersica.

Jaroslav Pokorný
http://www.stastnezeny.cz