Posun hodnot

BYL TO ZVLÁŠTNÍ ROK, ten rok 1968. Podle amerického politologa Francise Fukuyamy tehdy vyšli do pařížských ulic znudění studenti, aby se bouřili proti svému dobrému bydlu. Podle jiného amerického politologa, Immanuela Wallersteina, tehdy začala světová revoluce: po celé planetě povstali lidé proti staré levici, kterou reprezentovali komunisté, sociální demokraté a představitelé národně osvobozeneckého hnutí. Ne pouze kvůli jejich cílům. Protestovali hlavně proti tomu, že své sliby nedokázali naplnit. A že nebyli schopni do svých cílů zařadit nové výzvy.

Zdá se, že pravda bude někde uprostřed mezi nudou a světovou revolucí. Ať je to jakkoliv, ona doba a ony problémy z 60. let minulého století byly chvílí zrodu hnutí zelených. Následovaného zakládáním vlastních politických stran. I když je zpravidla za "matku všech stran zelených" pokládána německá strana Die Grünen, první skutečná strana tohoto typu se objevila v roce 1973 v Británii. Ovšem až roku 1979 pronikla v Evropě první strana zelených do parlamentu, a to ve Švédsku.

SKUTEČNÝ ÚSPĚCH přišel pro evropské zelené v roce 1983, kdy se v Německu zelení přiblížili k zisku milionu hlasů (5,6 %) a obdrželi 28 mandátů v Bundestagu. Období zatím největší slávy pak představují léta 1998 až 2005, kdy byl německým ministrem zahraničí Joschka Fischer, předseda strany a frakce Die Grünen. V současné době je v Evropě ve vládě pouze jeden zástupce zelených. Je jím Raimonds Vejonis, ministr pro životní prostředí v Lotyšku, který je členem tamní Strany zelených.

Zmapovat zastoupení zelených v evropských parlamentech je poměrně obtížné, neboť se liší kritéria jejich vymezení. Lze ale říci, že mají své poslance v přibližně dvaceti evropských zákonodárných sborech. V samotném Evropském parlamentu jsou rozděleni do dvou poslaneckých klubů: spolu s komunisty jsou ve skupině GUE/NGL zástupci Severské zelené levice; skupinu GREEN/EFA spoluvytváří Zelení a Evropská svobodná aliance.

CELOSVĚTOVÁ SÍŤ stran zelených, The Global Greens, byla založena v roce 2001. Její nejbližší konference je plánována na leden 2008 do Keni. Součástí této sítě je i Evropská federace stran zelených, která vznikla v červnu 1993 v Helsinkách. Ta dnes sdružuje 33 stran z 30 evropských zemí. Protože je mezi nimi i naše Strana zelených, stojí za to připomenut základní programové priority této federace. Je jimi požadavek ekologického vývoje - zelená ekonomika, která vyžaduje ekologickou udržitelnost, sociální spravedlnost a podporu místního hospodářství. Je tam také komplexní program globální bezpečnosti, kterou nelze definovat pouze ve vojenských pojmech. Říká, že evropští zelení bojují proti rasismu, za vzájemné porozumění a respekt k ostatním kulturám, ale i za ukončení globální chudoby. Další prioritou je podpora nového občanství, kdy výchozí hodnotou jsou lidská práva a práva menšin, občanská práva imigrantů a právo na asyl. Požadují také širší demokratickou kontrolu a otevřenost mocenských instit
Na první pohled je v předvolební kampani naší Strany zelených zřejmé malé zastoupení radikální zahraničněpolitické tématiky a malý důraz na občansko-demokratický rozměr programu. Tak trochu se zdá, že by bylo možné ve světě nalézt jiné, naší Straně zelených bližší programové orientace. Mohly by to být tzv. modro-zelené koalice, které spojují program zelených s umírněnými ekonomickými požadavky a pravicovou politikou. Jsou známy především z anglosaských zemí, včetně Spojených států a Kanady.

Přesto je rok 1968 oprávněně vnímán jako předěl, kdy se do vrcholové politiky přihlásila nová hnutí. Zásluhou amerického sociologa politiky Ronalda Ingleharta se v této souvislosti začalo hovořit o tzv. postmateriálních hodnotách: jedná se o témata spojená s ekologií, svobodou životního stylu a skutečným přímým podílem na rozhodování ve školách, práci a v politice. Ta doplňují materiální, tedy sociální hodnoty, které jsou předmětem sváru tradičních stran. Zelení v Evropě i u nás jsou dítětem tohoto hodnotového posunu.

AUTOR: Oskar Krejčí