Najdou místo nahoře?
Mezi členy a příznivci Strany zelených najdeme opravdovou "všehochuť".
Sjednocuje ji umírněný a mediálně zdatný předseda.
Mezi členy a příznivci Strany zelených najdeme opravdovou "všehochuť". Sjednocuje ji umírněný a mediálně zdatný předseda.
Nonkonformismus či kontroverze většinu lidí spíše dráždí. Nicméně pokud jde o politické strany, tam by je nezanedbatelná část populace docela brala. Potíž je v tom, že pokud se taková vybočení z řady na domácí scéně vyskytují, tak ve směsi s přísadami, které často odradí.
Například důraz na menší úlohu státu a větší prostor pro vlastní rozhodování, jimiž se ohání program ODS, může mít u zastánců novinek úspěch, ale nemalá dávka protievropských postojů už sotva. Jak taky, když více než dvě třetiny občanů České republiky hodnotí vstup do Evropské unie kladně - a když se hlavně z těchto spokojených řad rekrutuje klíčový elektorát občanských demokratů? O úsilí Unie svobody zabodovat takovými "úlety", jako je tolerance sprejerů a užívaní marihuany, pak ani nemluvě.
Z dosud neparlamentních stran, které mají ambice dostat se po volbách do Sněmovny, si v tomto směru zatím nejlépe vede Strana zelených. Ta je tuzemskou odnoží celoevropsky zavedené politické značky, těžící z posunu hodnot, kdy tradiční sociálně-ekonomická témata pomalu, ale jistě doplňují hodnoty, jako jsou ekologie či zdravý životní styl (viz str. 18).
Čeští zelení dávají za pravdu obecnému tušení, že jejich čas jednou přijít musel. Sporné je, co bude po volbách a co to komu přinese.
Základním předpokladem je, aby jejich sympatizanti k hlasovacím urnám skutečně přišli. Podle obecných prognóz se má dostavit pouhá polovina oprávněných voličů - a pokud jsou potenciální zelení voliči opravdovými vyznavači nonkonformismu, nejsou ukázkově disciplinovanými lidmi, pro něž je účast u voleb nadevše. A to přesto, že podle evropských zkušeností volí zelené lidé hlavně z velkých měst, s nadprůměrným vzděláním a příjmy.
Rizikem také je, že Strana zelených staví na nových, neokoukaných tvářích. To se cení. Jenomže na druhé straně se v ní vyskytují také fantastové i fundamentalisté, kteří si třeba udržitelný rozvoj představují způsobem, který by byl pro většinu běžných občanů nepřijatelný - jde o hlásání života bez automobilů, žádné cestování k moři, bez velkých nákupních středisek či dovozu výrobků apod. Jiní jsou zase (pro změnu) pro zrušení politických stran či pro úplnou decentralizaci společnosti na lokální soběstačná centra. Což až takové novinky nejsou. Tyto myšlenky se objevily v některých koncepcích, vypracovaných různými institucemi, kde se dodnes povalují někde v šuplících.
Příchod zelených do Sněmovny, natož do vládní koalice, by této straně bezesporu hodně přinesl: stala by se důležitým hráčem na politickém hřišti. A možná, což by pro ni bylo ještě výhodnější, i pomyslným jazýčkem na politických vahách. Touto ambicí se ostatně zelení ani netají (viz rozhovor s Evou Tylovou na str. 38-41). Až dosud hráli tuto roli povětšinou lidovci.
Přínos pro občany je mlhavější. Jejich očekávání může narazit na realitu v podobě licitování o příští možné koalici. Jaká je záruka, že i za této situace zůstanou zelení věrni svému programu, dejme tomu když jde o limity těžby uhlí ve vztahu k bourání vesnic? Sami předem připouštějí, že jsou k ústupkům ochotni, třebaže ekologické priority považují za tabu.
Úskalí spočívá také v tom, zda se vůbec dokážou etablovat v opravdovou stranu, nebo zda budou - jako nyní - dále přípomínat spíše seskupení ctižádostivých lidí, co vycítili mezeru na trhu a rozhodli se využít šance. I tyto "kvality" může povolební licitování prověřit.
AUTOR: Milena Geussová
AUTOR: Igor Záruba
Nonkonformismus či kontroverze většinu lidí spíše dráždí. Nicméně pokud jde o politické strany, tam by je nezanedbatelná část populace docela brala. Potíž je v tom, že pokud se taková vybočení z řady na domácí scéně vyskytují, tak ve směsi s přísadami, které často odradí.
Například důraz na menší úlohu státu a větší prostor pro vlastní rozhodování, jimiž se ohání program ODS, může mít u zastánců novinek úspěch, ale nemalá dávka protievropských postojů už sotva. Jak taky, když více než dvě třetiny občanů České republiky hodnotí vstup do Evropské unie kladně - a když se hlavně z těchto spokojených řad rekrutuje klíčový elektorát občanských demokratů? O úsilí Unie svobody zabodovat takovými "úlety", jako je tolerance sprejerů a užívaní marihuany, pak ani nemluvě.
Z dosud neparlamentních stran, které mají ambice dostat se po volbách do Sněmovny, si v tomto směru zatím nejlépe vede Strana zelených. Ta je tuzemskou odnoží celoevropsky zavedené politické značky, těžící z posunu hodnot, kdy tradiční sociálně-ekonomická témata pomalu, ale jistě doplňují hodnoty, jako jsou ekologie či zdravý životní styl (viz str. 18).
Čeští zelení dávají za pravdu obecnému tušení, že jejich čas jednou přijít musel. Sporné je, co bude po volbách a co to komu přinese.
Základním předpokladem je, aby jejich sympatizanti k hlasovacím urnám skutečně přišli. Podle obecných prognóz se má dostavit pouhá polovina oprávněných voličů - a pokud jsou potenciální zelení voliči opravdovými vyznavači nonkonformismu, nejsou ukázkově disciplinovanými lidmi, pro něž je účast u voleb nadevše. A to přesto, že podle evropských zkušeností volí zelené lidé hlavně z velkých měst, s nadprůměrným vzděláním a příjmy.
Rizikem také je, že Strana zelených staví na nových, neokoukaných tvářích. To se cení. Jenomže na druhé straně se v ní vyskytují také fantastové i fundamentalisté, kteří si třeba udržitelný rozvoj představují způsobem, který by byl pro většinu běžných občanů nepřijatelný - jde o hlásání života bez automobilů, žádné cestování k moři, bez velkých nákupních středisek či dovozu výrobků apod. Jiní jsou zase (pro změnu) pro zrušení politických stran či pro úplnou decentralizaci společnosti na lokální soběstačná centra. Což až takové novinky nejsou. Tyto myšlenky se objevily v některých koncepcích, vypracovaných různými institucemi, kde se dodnes povalují někde v šuplících.
Příchod zelených do Sněmovny, natož do vládní koalice, by této straně bezesporu hodně přinesl: stala by se důležitým hráčem na politickém hřišti. A možná, což by pro ni bylo ještě výhodnější, i pomyslným jazýčkem na politických vahách. Touto ambicí se ostatně zelení ani netají (viz rozhovor s Evou Tylovou na str. 38-41). Až dosud hráli tuto roli povětšinou lidovci.
Přínos pro občany je mlhavější. Jejich očekávání může narazit na realitu v podobě licitování o příští možné koalici. Jaká je záruka, že i za této situace zůstanou zelení věrni svému programu, dejme tomu když jde o limity těžby uhlí ve vztahu k bourání vesnic? Sami předem připouštějí, že jsou k ústupkům ochotni, třebaže ekologické priority považují za tabu.
Úskalí spočívá také v tom, zda se vůbec dokážou etablovat v opravdovou stranu, nebo zda budou - jako nyní - dále přípomínat spíše seskupení ctižádostivých lidí, co vycítili mezeru na trhu a rozhodli se využít šance. I tyto "kvality" může povolební licitování prověřit.
AUTOR: Milena Geussová
AUTOR: Igor Záruba
Zdroj:EKONOM
Sdílet článek na sociálních sítích
