Končím, příští rok už v zoo nechci být
"Když jsem nastupoval do zoo, byla v krizi a nikdo jiný do jejího vedení
nechtěl. Teď odcházím a vím, že počet uchazečů o šéfování bude veliký," říká
Petr Fejk, ředitel ZOO Praha. Bývalý učitel vtiskl pražské zoologické zahradě
novou tvář a podařilo se mu dostat ji na úroveň světových zahrad, jako jsou San
Diego či Vídeň.
"Když jsem nastupoval do zoo, byla v krizi a nikdo jiný do jejího vedení nechtěl. Teď odcházím a vím, že počet uchazečů o šéfování bude veliký," říká Petr Fejk, ředitel ZOO Praha. Bývalý učitel vtiskl pražské zoologické zahradě novou tvář a podařilo se mu dostat ji na úroveň světových zahrad, jako jsou San Diego či Vídeň.
HN: Kdy jste se naposledy cítil jako zvíře v kleci?
Občas se tak cítím v manželských situacích. V práci se ale do klece zavřít nenechám. Dokonce i naše zvířata už mají výběhy bez mříží.
HN: O pražské zoo se v poslední době mluví jako o jedné z nejlepších zoo světa. Existuje vůbec nějaký oficiální žebříček?
Vybrat jedinou nejlepší zoo světa nejde. Roli hraje mnoho kritérií, například finanční možnosti zahrady, lokalizace, ale hlavně marketing. Velmi záleží na tom, jak se daná zoo prosadí ve světě. Například San Diego se umí prodat, proto panuje dojem, že je nejlepší. Zviditelnit jsme se ale dokázali i my. Zejména po povodních věděl celý svět o tom, že jsme byli zaplaveni, a sbírku pro nás udělali dokonce i návštěvníci tokijské zoo. Boj o obnovu zahrady se nám podařil a nyní naše úspěchy neustále "tlačíme" do světa. Proto si o Praze svět myslí, že je jedna z nejlepších zoo.
Nejtěžší byl v zoo začátek a povodně
HN: A je tedy?
Z hlediska zemí východního bloku jsme jednoznačně číslo jedna. Jsme srovnatelní i s nejlepšími zahradami světa. Uznávám, že třeba Berlín či Rotterdam má lepší zoo než my, ale tradiční metropole jako Paříž nebo Londýn jsme už předčili. Zestárly a my jsme nyní lepší.
Velkou roli však hraje i to, že svět dlouho neočekával, že i v postkomunistické zemi může být neziskový sektor kvalitní. Když jsme v roce 2001 pořádali v Praze konferenci, zúčastnilo se jí 400 ředitelů zahrad z celé Evropy. Přijížděli sem s despektem a o naší zoo měli stejné představy, jaké my máme třeba o tureckém zdravotnictví. Odjížděli však z Prahy s velkým P a to je to, co nám pomáhá.
HN: Pod vaším vedením získala zoo novou tvář, co pro vás bylo za těch devět let nejtěžší?
Dva momenty, tím prvním byl hned můj nástup. Přišel jsem v době, kdy byla zahrada v krizi, a mým úkolem bylo vymanit ji z ní. První dva roky byly časem získávání autority uvnitř zahrady a dobou personálních sporů. Druhý rozhodující moment byly povodně a boj o kredit zahrady.
Teď přichází další zlomový bod a tím je můj odchod ze zahrady. Nemohu říct, kdy přesně odejdu, ale už jsem připravil své spolupracovníky na to, že v příštím roce tu nejspíš nebudu. Vím, že chci odejít a že věci, které nyní připravuji k realizaci, už dořeší můj nástupce.
HN: Už víte, kam ze zoo zamíříte a koho byste rád viděl na svém místě?
Potřebuji zcela změnit prostředí. Už během působení v zoo jsem dostal nějaké nabídky, ale nic mě zatím zcela nepřesvědčilo. O nabídce šéfovat rozsáhlému vzdělávacímu projektu jsem však uvažoval dlouho. Aby mě nabídka oslovila, musí mít nějaký smysl, musí to být výzva, finanční podtext mi nestačí. Co se týče mého náhradníka, dvě jména v hlavě mám. Obávám se však, že můj názor nebude hrát žádnou roli.
Před volbami mají o zoo zájem i politické strany
HN: Nedávno jste byl zvolen Manažerem roku, těšil jste se, že ocenění přinese sponzory. Už se tak stalo?
Shánět sponzory je dlouhodobá práce a v souvislosti s dlouhodobým jednáním může tento úspěch nějak zafungovat. Nyní máme intenzívní jednání například s telefonními operátory a jsem přesvědčen, že i toto ocenění podpoří jejich chuť spolupracovat, protože zoo je dobrá značka.
HN: O zahradě mluvíte jako o brandu, každá značka má svou hodnotu...
Přestože pražská zoo je nyní opravdu silná značka, určení její hodnoty je komplikované. Sice jsou v zahraničí soukromé zoo, které mohou být prodány, ale u nás tomu tak není, naše cena se řídí jinými kritérii. Hodnota značky je proto nevyčíslitelná. Šikovné spojení se zoo však přináší firmám obrovský efekt, nejenom hmotně vyčíslitelný, ale zejména morální.
HN: Nemají teď před volbami takové ambice například politici?
Zaznamenal jsem snahu jedné politické strany udělat v zoo velkou akci pro veřejnost těsně před volbami. To jsme zamítli. Jiný politik se zase v rámci předvolební kampaně přihlásil ke sponzoringu zvířete. S tím souhlasím, sponzorovat zvíře může kdokoliv, osobně se toho ale nezúčastním.
HN: V loňském roce navštívil zoo rekordní počet návštěvníků. Co je přilákalo?
Celá zahrada se během několika let změnila. V loni přišlo milión dvě stě tisíc návštěvníků, tolik lidí nikdy do žádné zoo nepřišlo. Na špici důvodů, proč jít do zoo, jsou vždy nová mláďata a nové expozice. Pro loňskou sezónu jsme měli ideální start, otevřeli jsme indonéskou džungli a narodilo se nám gorilí mládě Moya. Vím, že dobrých 400 tisíc lidí přišlo právě proto.
Na letošní výsledky bude mít dopad ptačí chřipka
HN: Bude letošní rok stejně dobrý? Ohrozila nějak sezónu dlouhá zima?
V loni jsme se dotkli stropu a nyní je naším cílem udržet milión návštěvníků. Zima byla opravdu dlouhá, lidé chodili méně a naopak jsme měli díky mrazům vyšší náklady. Už nyní jsme v rozpočtovém propadu několik miliónů korun. Návštěvnosti nepomáhá ani povodňové nebezpečí a hrozba ptačí chřipky.
HN: Máte kvůli výskytu ptačí chřipky nějaká omezení?
V návštěvnících zmírňuje obava z chřipky nadšení chodit do zoo. Všechny ptáky zvenku jsme museli stáhnout do ubikací nebo přemístit do voliér, které jsou upraveny tak, aby zvířata nepřišla do kontaktu s tažnými ptáky.
Dalším omezením je zákaz dovozu zvířat, ale na to jsme už pomalu zvyklí. Nejprve to byl SARS, pak BSE a teď ptačí chřipka.
HN: Jaký má zoo rozpočet?
Provozní rozpočet máme zhruba 200 miliónů korun, dalších padesát miliónů tvoří náklady. Polovinu z celkové čtvrt miliardy korun si vyděláme sami díky vstupnému, sponzorským příspěvkům a marketingovým a podnikatelským aktivitám. Dalších sto miliónů jsou dotace města, některé náklady nám hradí i stát.
HN: Dokázal by se podnik jako zoo v Česku uživit sám? Kde by se třeba dalo ušetřit?
Jsme relativně bohatá zahrada, protože nás magistrát dobře dotuje. Máme ale mimořádně nízké vstupné. Kdybychom neměli dotace, zvýšil bych vstupné a asi omezil chov některých druhů. Pokud by to měly být ty chovatelsky nejnáročnější, tak by došlo na kočkovité šelmy a lední medvědy, kteří jsou náročné na krmení. Z hlediska nákladů na údržbu a lidských sil jsou však jasně nejdražší sloni.
HN: Jaké jsou náklady na jejich chov?
Jeden lední medvěd nás stojí 450 korun denně, krmení kočkovitých šelem je o něco levnější. Sloni však zoo stojí mnohonásobně víc. Velmi drahý je totiž objekt, ve kterém žijí. Je zastaralý, a proto náročný na vytápění a větrání. Do roku 2010 má být postaven nový pavilón. Přesto mám pocit, že pro chov slonů Praha nemá dostatečný prostor. Kdyby to záleželo na mně, slony bych vůbec nechoval.
HN: Máte ještě jako šéf nějaké plány, nebo už je vše na vašem nástupci?
Před sebou mám už jenom krátkodobé investiční akce. Ostatní připravuji pro svého nástupce. Jedním z plánů je nový pavilón pro slony a hrochy, ve kterém budeme pro výrobu tepla využívat to, co vyprodukujeme. Spalování biomasy pouze ze zoo by dokázalo ušetřit asi tři milióny korun, pokud bychom však biomasu dováželi i z okolí, úspory mohou být až osm miliónů. To je ale specifický projekt, který asi bude platit někdo jiný než zoo.
Zaměstnanců nepřibývá, ale rostou jejich platy
HN: Dopravní situaci v zoo už řešit nebudete?
Dopravní a parkovací obslužnost je největší problém zoo. Současná kapacita je 800 parkovacích míst, ale potřebujeme jich tak dva tisíce. Rozvoj zahrady byl rychlejší než obslužnost a město jako by tím bylo zaskočeno. Nyní však spolu s výstavbou protipovodňového valu přichází velká šance a tou je vystavení parkoviště přímo u Vltavy. Na magistrátu však tento návrh vyvolal vlnu rozporuplných reakcí. Půdu pro jednání však už připravuji pro svého nástupce.
HN: Za dobu vašeho působení se v zoo téměř zdvojnásobil počet zvířat. Zaměstnanců však máte stále stejně. Nestěžují si na to, že mají víc práce?
Na to si stěžují stále. Nyní ale mají mnohem vyšší platy. Osmdesát procent z příjmu ze vstupenek a zisku zoo po zdanění můžeme převést do fondu odměn, což je mezi neziskovými organizacemi výjimečné. Zaměstnanci tak mají pocit, že každý návštěvník, který si koupí vstupenku a nějaké občerstvení, zvyšuje jejich plat.
HN: Kdy jste se naposledy cítil jako zvíře v kleci?
Občas se tak cítím v manželských situacích. V práci se ale do klece zavřít nenechám. Dokonce i naše zvířata už mají výběhy bez mříží.
HN: O pražské zoo se v poslední době mluví jako o jedné z nejlepších zoo světa. Existuje vůbec nějaký oficiální žebříček?
Vybrat jedinou nejlepší zoo světa nejde. Roli hraje mnoho kritérií, například finanční možnosti zahrady, lokalizace, ale hlavně marketing. Velmi záleží na tom, jak se daná zoo prosadí ve světě. Například San Diego se umí prodat, proto panuje dojem, že je nejlepší. Zviditelnit jsme se ale dokázali i my. Zejména po povodních věděl celý svět o tom, že jsme byli zaplaveni, a sbírku pro nás udělali dokonce i návštěvníci tokijské zoo. Boj o obnovu zahrady se nám podařil a nyní naše úspěchy neustále "tlačíme" do světa. Proto si o Praze svět myslí, že je jedna z nejlepších zoo.
Nejtěžší byl v zoo začátek a povodně
HN: A je tedy?
Z hlediska zemí východního bloku jsme jednoznačně číslo jedna. Jsme srovnatelní i s nejlepšími zahradami světa. Uznávám, že třeba Berlín či Rotterdam má lepší zoo než my, ale tradiční metropole jako Paříž nebo Londýn jsme už předčili. Zestárly a my jsme nyní lepší.
Velkou roli však hraje i to, že svět dlouho neočekával, že i v postkomunistické zemi může být neziskový sektor kvalitní. Když jsme v roce 2001 pořádali v Praze konferenci, zúčastnilo se jí 400 ředitelů zahrad z celé Evropy. Přijížděli sem s despektem a o naší zoo měli stejné představy, jaké my máme třeba o tureckém zdravotnictví. Odjížděli však z Prahy s velkým P a to je to, co nám pomáhá.
HN: Pod vaším vedením získala zoo novou tvář, co pro vás bylo za těch devět let nejtěžší?
Dva momenty, tím prvním byl hned můj nástup. Přišel jsem v době, kdy byla zahrada v krizi, a mým úkolem bylo vymanit ji z ní. První dva roky byly časem získávání autority uvnitř zahrady a dobou personálních sporů. Druhý rozhodující moment byly povodně a boj o kredit zahrady.
Teď přichází další zlomový bod a tím je můj odchod ze zahrady. Nemohu říct, kdy přesně odejdu, ale už jsem připravil své spolupracovníky na to, že v příštím roce tu nejspíš nebudu. Vím, že chci odejít a že věci, které nyní připravuji k realizaci, už dořeší můj nástupce.
HN: Už víte, kam ze zoo zamíříte a koho byste rád viděl na svém místě?
Potřebuji zcela změnit prostředí. Už během působení v zoo jsem dostal nějaké nabídky, ale nic mě zatím zcela nepřesvědčilo. O nabídce šéfovat rozsáhlému vzdělávacímu projektu jsem však uvažoval dlouho. Aby mě nabídka oslovila, musí mít nějaký smysl, musí to být výzva, finanční podtext mi nestačí. Co se týče mého náhradníka, dvě jména v hlavě mám. Obávám se však, že můj názor nebude hrát žádnou roli.
Před volbami mají o zoo zájem i politické strany
HN: Nedávno jste byl zvolen Manažerem roku, těšil jste se, že ocenění přinese sponzory. Už se tak stalo?
Shánět sponzory je dlouhodobá práce a v souvislosti s dlouhodobým jednáním může tento úspěch nějak zafungovat. Nyní máme intenzívní jednání například s telefonními operátory a jsem přesvědčen, že i toto ocenění podpoří jejich chuť spolupracovat, protože zoo je dobrá značka.
HN: O zahradě mluvíte jako o brandu, každá značka má svou hodnotu...
Přestože pražská zoo je nyní opravdu silná značka, určení její hodnoty je komplikované. Sice jsou v zahraničí soukromé zoo, které mohou být prodány, ale u nás tomu tak není, naše cena se řídí jinými kritérii. Hodnota značky je proto nevyčíslitelná. Šikovné spojení se zoo však přináší firmám obrovský efekt, nejenom hmotně vyčíslitelný, ale zejména morální.
HN: Nemají teď před volbami takové ambice například politici?
Zaznamenal jsem snahu jedné politické strany udělat v zoo velkou akci pro veřejnost těsně před volbami. To jsme zamítli. Jiný politik se zase v rámci předvolební kampaně přihlásil ke sponzoringu zvířete. S tím souhlasím, sponzorovat zvíře může kdokoliv, osobně se toho ale nezúčastním.
HN: V loňském roce navštívil zoo rekordní počet návštěvníků. Co je přilákalo?
Celá zahrada se během několika let změnila. V loni přišlo milión dvě stě tisíc návštěvníků, tolik lidí nikdy do žádné zoo nepřišlo. Na špici důvodů, proč jít do zoo, jsou vždy nová mláďata a nové expozice. Pro loňskou sezónu jsme měli ideální start, otevřeli jsme indonéskou džungli a narodilo se nám gorilí mládě Moya. Vím, že dobrých 400 tisíc lidí přišlo právě proto.
Na letošní výsledky bude mít dopad ptačí chřipka
HN: Bude letošní rok stejně dobrý? Ohrozila nějak sezónu dlouhá zima?
V loni jsme se dotkli stropu a nyní je naším cílem udržet milión návštěvníků. Zima byla opravdu dlouhá, lidé chodili méně a naopak jsme měli díky mrazům vyšší náklady. Už nyní jsme v rozpočtovém propadu několik miliónů korun. Návštěvnosti nepomáhá ani povodňové nebezpečí a hrozba ptačí chřipky.
HN: Máte kvůli výskytu ptačí chřipky nějaká omezení?
V návštěvnících zmírňuje obava z chřipky nadšení chodit do zoo. Všechny ptáky zvenku jsme museli stáhnout do ubikací nebo přemístit do voliér, které jsou upraveny tak, aby zvířata nepřišla do kontaktu s tažnými ptáky.
Dalším omezením je zákaz dovozu zvířat, ale na to jsme už pomalu zvyklí. Nejprve to byl SARS, pak BSE a teď ptačí chřipka.
HN: Jaký má zoo rozpočet?
Provozní rozpočet máme zhruba 200 miliónů korun, dalších padesát miliónů tvoří náklady. Polovinu z celkové čtvrt miliardy korun si vyděláme sami díky vstupnému, sponzorským příspěvkům a marketingovým a podnikatelským aktivitám. Dalších sto miliónů jsou dotace města, některé náklady nám hradí i stát.
HN: Dokázal by se podnik jako zoo v Česku uživit sám? Kde by se třeba dalo ušetřit?
Jsme relativně bohatá zahrada, protože nás magistrát dobře dotuje. Máme ale mimořádně nízké vstupné. Kdybychom neměli dotace, zvýšil bych vstupné a asi omezil chov některých druhů. Pokud by to měly být ty chovatelsky nejnáročnější, tak by došlo na kočkovité šelmy a lední medvědy, kteří jsou náročné na krmení. Z hlediska nákladů na údržbu a lidských sil jsou však jasně nejdražší sloni.
HN: Jaké jsou náklady na jejich chov?
Jeden lední medvěd nás stojí 450 korun denně, krmení kočkovitých šelem je o něco levnější. Sloni však zoo stojí mnohonásobně víc. Velmi drahý je totiž objekt, ve kterém žijí. Je zastaralý, a proto náročný na vytápění a větrání. Do roku 2010 má být postaven nový pavilón. Přesto mám pocit, že pro chov slonů Praha nemá dostatečný prostor. Kdyby to záleželo na mně, slony bych vůbec nechoval.
HN: Máte ještě jako šéf nějaké plány, nebo už je vše na vašem nástupci?
Před sebou mám už jenom krátkodobé investiční akce. Ostatní připravuji pro svého nástupce. Jedním z plánů je nový pavilón pro slony a hrochy, ve kterém budeme pro výrobu tepla využívat to, co vyprodukujeme. Spalování biomasy pouze ze zoo by dokázalo ušetřit asi tři milióny korun, pokud bychom však biomasu dováželi i z okolí, úspory mohou být až osm miliónů. To je ale specifický projekt, který asi bude platit někdo jiný než zoo.
Zaměstnanců nepřibývá, ale rostou jejich platy
HN: Dopravní situaci v zoo už řešit nebudete?
Dopravní a parkovací obslužnost je největší problém zoo. Současná kapacita je 800 parkovacích míst, ale potřebujeme jich tak dva tisíce. Rozvoj zahrady byl rychlejší než obslužnost a město jako by tím bylo zaskočeno. Nyní však spolu s výstavbou protipovodňového valu přichází velká šance a tou je vystavení parkoviště přímo u Vltavy. Na magistrátu však tento návrh vyvolal vlnu rozporuplných reakcí. Půdu pro jednání však už připravuji pro svého nástupce.
HN: Za dobu vašeho působení se v zoo téměř zdvojnásobil počet zvířat. Zaměstnanců však máte stále stejně. Nestěžují si na to, že mají víc práce?
Na to si stěžují stále. Nyní ale mají mnohem vyšší platy. Osmdesát procent z příjmu ze vstupenek a zisku zoo po zdanění můžeme převést do fondu odměn, což je mezi neziskovými organizacemi výjimečné. Zaměstnanci tak mají pocit, že každý návštěvník, který si koupí vstupenku a nějaké občerstvení, zvyšuje jejich plat.
Zdroj:Podniky a trhy
Sdílet článek na sociálních sítích
