Nový ropovod budí v Gruzii nové spory
Roman Gogoladze, farmář z vesnice Dgvari vysoko v gruzínských horách, ukazuje na
obrovské trhliny ve zdi svého domu. Ten vypadá, jako by se měl každou chvíli
zhroutit. "Mocní - ropné společnosti a vláda - ničí naše domy a naši zemi. Hrají
své hry s penězi a na lidi jako my kašlou," říká.
Terčem zloby Romana Gogoladzeho a dalších vesničanů je energetický kolos BP a
jím vedené konsorcium, které právě dokončilo nejdelší ropovod na světě. Ten měří
1767 kilometrů a vede z ázerbájdžánského Baku přes Tbilisi do tureckého přístavu
Ceyhan. Ropovod a s ním spojený Jihokavkazský plynovod protínají hory nedaleko
Dgvari. Vesničané říkají, že stavba narušila okolní svahy a že nedostali ani
slíbené kompenzace. BP ale jejich stížnosti odmítá. Tvrdí, že ropovod svahy
nenarušil a že firma nabídla jeden milión dolarů jako humanitární pomoc pro
přesídlení vesničanů.
Zchudlá Gruzie nyní potřebuje jakékoli zahraniční investice a podle vlády je
právě ropovod klíčem k oživení ekonomiky. Se stavbou se v minulých dvou letech
pojilo více než 60 procent zahraničních investic. "Nedělám si iluze, že ropovod
vyřeší všechny naše problémy, ale je to začátek," říká gruzínský prezident
Michail Saaka švili.
Farmáři a ochránci přírody však poukazují na to, že trasa vede seismicky
aktivními oblastmi a může ohrozit zdroj nejznámější minerální vody Borjumi,
jednoho z hlavních vývozních artiklů Gruzie. Ropovod, který stál 3,6 miliard
dolarů, podporují vlády USA i evropských zemí. Je to totiž klíčová zbraň v
začínající bitvě o kontrolu nad energetickými surovinami v oblasti Kaspického
moře a Střední Asie. Washington či Londýn považují ropovod za důležitou
protiváhu sílící kontrole Ruska nad dodávkami energetických surovin z těchto
regionů.
Gruzie si od ropovodu slibuje nejen zisky z tranzitních poplatků, ale také
snížení závislosti na ruských surovinách. Když se totiž v Gruzii dostala k moci
prozápadní vláda, Rusko zdvojnásobilo ceny plynu, na němž je kavkazská země
závislá. Roman Gogoladze a jeho sousedé ale házejí všechny mocné do jednoho
pytle. Místní úřady jim nařídily se odstěhovat. "Rusové, BP, vlády, všichni jsou
to samé," říká. "Když jsme proti ropovodu protestovali, tak nás zbila policie.
Nikoho z vesnice na stavbě nevzali, přivezli si sem Indy a Kolumbijce a my
nemáme nic - ale nikdy svoji půdu neopustíme."
Roman Gogoladze, farmář z vesnice Dgvari vysoko v gruzínských horách, ukazuje na obrovské trhliny ve zdi svého domu. Ten vypadá, jako by se měl každou chvíli zhroutit. "Mocní - ropné společnosti a vláda - ničí naše domy a naši zemi. Hrají své hry s penězi a na lidi jako my kašlou," říká.
Terčem zloby Romana Gogoladzeho a dalších vesničanů je energetický kolos BP a jím vedené konsorcium, které právě dokončilo nejdelší ropovod na světě. Ten měří 1767 kilometrů a vede z ázerbájdžánského Baku přes Tbilisi do tureckého přístavu Ceyhan. Ropovod a s ním spojený Jihokavkazský plynovod protínají hory nedaleko Dgvari. Vesničané říkají, že stavba narušila okolní svahy a že nedostali ani slíbené kompenzace. BP ale jejich stížnosti odmítá. Tvrdí, že ropovod svahy nenarušil a že firma nabídla jeden milión dolarů jako humanitární pomoc pro přesídlení vesničanů.
Zchudlá Gruzie nyní potřebuje jakékoli zahraniční investice a podle vlády je právě ropovod klíčem k oživení ekonomiky. Se stavbou se v minulých dvou letech pojilo více než 60 procent zahraničních investic. "Nedělám si iluze, že ropovod vyřeší všechny naše problémy, ale je to začátek," říká gruzínský prezident Michail Saaka švili.
Farmáři a ochránci přírody však poukazují na to, že trasa vede seismicky aktivními oblastmi a může ohrozit zdroj nejznámější minerální vody Borjumi, jednoho z hlavních vývozních artiklů Gruzie. Ropovod, který stál 3,6 miliard dolarů, podporují vlády USA i evropských zemí. Je to totiž klíčová zbraň v začínající bitvě o kontrolu nad energetickými surovinami v oblasti Kaspického moře a Střední Asie. Washington či Londýn považují ropovod za důležitou protiváhu sílící kontrole Ruska nad dodávkami energetických surovin z těchto regionů.
Gruzie si od ropovodu slibuje nejen zisky z tranzitních poplatků, ale také snížení závislosti na ruských surovinách. Když se totiž v Gruzii dostala k moci prozápadní vláda, Rusko zdvojnásobilo ceny plynu, na němž je kavkazská země závislá. Roman Gogoladze a jeho sousedé ale házejí všechny mocné do jednoho pytle. Místní úřady jim nařídily se odstěhovat. "Rusové, BP, vlády, všichni jsou to samé," říká. "Když jsme proti ropovodu protestovali, tak nás zbila policie. Nikoho z vesnice na stavbě nevzali, přivezli si sem Indy a Kolumbijce a my nemáme nic - ale nikdy svoji půdu neopustíme."
Terčem zloby Romana Gogoladzeho a dalších vesničanů je energetický kolos BP a jím vedené konsorcium, které právě dokončilo nejdelší ropovod na světě. Ten měří 1767 kilometrů a vede z ázerbájdžánského Baku přes Tbilisi do tureckého přístavu Ceyhan. Ropovod a s ním spojený Jihokavkazský plynovod protínají hory nedaleko Dgvari. Vesničané říkají, že stavba narušila okolní svahy a že nedostali ani slíbené kompenzace. BP ale jejich stížnosti odmítá. Tvrdí, že ropovod svahy nenarušil a že firma nabídla jeden milión dolarů jako humanitární pomoc pro přesídlení vesničanů.
Zchudlá Gruzie nyní potřebuje jakékoli zahraniční investice a podle vlády je právě ropovod klíčem k oživení ekonomiky. Se stavbou se v minulých dvou letech pojilo více než 60 procent zahraničních investic. "Nedělám si iluze, že ropovod vyřeší všechny naše problémy, ale je to začátek," říká gruzínský prezident Michail Saaka švili.
Farmáři a ochránci přírody však poukazují na to, že trasa vede seismicky aktivními oblastmi a může ohrozit zdroj nejznámější minerální vody Borjumi, jednoho z hlavních vývozních artiklů Gruzie. Ropovod, který stál 3,6 miliard dolarů, podporují vlády USA i evropských zemí. Je to totiž klíčová zbraň v začínající bitvě o kontrolu nad energetickými surovinami v oblasti Kaspického moře a Střední Asie. Washington či Londýn považují ropovod za důležitou protiváhu sílící kontrole Ruska nad dodávkami energetických surovin z těchto regionů.
Gruzie si od ropovodu slibuje nejen zisky z tranzitních poplatků, ale také snížení závislosti na ruských surovinách. Když se totiž v Gruzii dostala k moci prozápadní vláda, Rusko zdvojnásobilo ceny plynu, na němž je kavkazská země závislá. Roman Gogoladze a jeho sousedé ale házejí všechny mocné do jednoho pytle. Místní úřady jim nařídily se odstěhovat. "Rusové, BP, vlády, všichni jsou to samé," říká. "Když jsme proti ropovodu protestovali, tak nás zbila policie. Nikoho z vesnice na stavbě nevzali, přivezli si sem Indy a Kolumbijce a my nemáme nic - ale nikdy svoji půdu neopustíme."
Zdroj:HN
Sdílet článek na sociálních sítích