Čtvrtek, 28. března 2024

Všimli jste si? Zelení jsou nechtěnými dětmi české politiky

Všimli jste si? Zelení jsou nechtěnými dětmi české politiky

Vážení čtenáři, přinášíme vám první ze série předvolebních rozhovorů s lídry pěti nejsilnějších politických stran, kteří by po volbách mohli nejvýrazněji ovlivňovat dění v zemi. Další velká profilová interview najdete na těchto stránkách po celý tento týden.

Martin Bursík vede Stranu zelených sedmý měsíc, za tu dobu se její volební preference zvedly ze dvou a půl na deset procent. Přesto demoskopové opakovaně upozorňují, že voličské sympatie k jeho straně jsou "mělké" a skutečný volební výsledek se může od dnešních odhadů výrazně lišit.
Budoucnost zelených je nejistá, a přitom klíčová - konkurence se teprve letos na jaře začala vůči nim vymezovat, přitom ale aktuální data naznačují, že právě úspěch či neúspěch zelených rozhodne, kdo sestaví příští vládní koalici.


HN: Tři týdny před volbami se na veřejnost dostal dopis, ukazující na spory uvnitř vaší strany, to nesvědčí o velké politické vyzrálosti.
Byl to spíš projev vnitrostranické diskuse, po níž byla veliká poptávka. Tahle dychtivost po svobodné komunikaci a dialogu má kořeny v minulosti, kdy byla demokracie uvnitř strany omezována. Proto je to delikátní věc: lidé, kteří napsali ten dopis, jsou na takové věci extrémně citliví. Obsahově jde přitom o banality, jako když na záchodě stranického sekretariátu nefunguje splachovadlo. Jsou to věci běžného provozu strany, budeme to řešit po volbách.

Vnitřní problémy neřeším, to má na starosti kolegyně


HN: To může být už pozdě, volby jsou za dveřmi.
Máte pravdu, že to nevypadá dobře, schází nám jistá politická zkušenost. V tom smyslu, že je to čistě provozní záležitost a vlastně se nic neděje, přesto se to dá v kampani interpretovat: "zelení se hádají". Lidé, kteří podepsali ten dopis, se toho v zápětí lekli a druhý den mi přistál v počítači e-mail, kde vyvrátili, že jde o politickou rozepři.


HN: Tlačil jste na ně?
Ne, vůbec ne, bylo to zcela spontánní, vyšlo to od nich, já jsem s nimi vůbec nemluvil.


HN: Vy jste s nimi nemluvil?
Ne, jenom někomu jsem poslal e-mail, osobně jsme se ale nesešli.


HN: Všechny redakce ten dopis dostaly faxem a e-mailem. Kdo tu vnitřní zprávu o "rozbitém splachovadle" pustil do médií?
Nemám ponětí.


HN: Vás to nezajímá?
Já na to nemám čas. Vnitrostranické věci řeší Dana Kuchtová, ona je má kompetenčně na starosti.


HN: Nezdá se vám to jako hazardování? Nechtěl byste si s těmi lidmi promluvit?
Já si s nimi o tom promluvím, ale ještě jsem se k tomu nedostal.


HN: I tuhle laxnost leckdo může chápat jako politickou nevyzrálost, přitom se po volbách chcete podílet na vládě?
To není otázka nezralosti, je to otázka míry profesionalizace strany. V ostatních stranách jsou sekretariáty, profesionálové, analytici, informatici. My máme ve straně a během volební kampaně v podstatě jen tři profesionály v hlavní kanceláři, jinak všechno jedeme způsobem, jakým se dělají kampaně ve Spojených státech, ve stranách "volebního typu", tedy na bázi sítě dobrovolníků. Pak pochopitelně občas něco kulhá.


HN: Myslíte, že to voliče nezajímá? Chcete být přece ve vládě, nebudete i tam nezralí a neprofesionální?
Já se musím ohradit vůči tomu, že vy to rozbité splachování na toaletě interpretujete tak, že celý dům má mělké základy a že se celý otřásá. To není pravda.

Paroubek se chybně snaží vrážet do zelených klíny


HN: Vám opravdu nevadí, že tím dáváte do ruky zbraně soupeřům?
To se pochopitelně stalo. Ale třeba způsob, jakým to využívá premiér Paroubek, podle mého názoru ČSSD spíše uškodí. Jestli Paroubek kalkuloval s tím, že znovu přetáhne zpět k sociálním demokratům ty voliče, kteří mu utíkají k zeleným, pak o tom mám velké pochybnosti.
To, že si tím uzavírá některé varianty, že si zužuje manévrovací prostor pro koaliční vyjednávání, že hraje náhle vabank a že spoléhá na menšinovou vládu podporovanou komunisty, tak to je jeho fatálně chybné rozhodnutí.
Jestli kalkuluje s tím, že tahle porucha "splachovacího mechanismu" snížila moji pozici a že by mohl vrazit klínek mezi mě a Stranu zelených, aby Strana zelených byla ochotna jít s ním do menšinové vlády s podporou komunistů, tak na to může úplně zapomenout.
Tak silný mandát, jaký on dostal teď na sjezdu v Praze, jsem dostal i já na sjezdu v Pardubicích - a od té doby naše strana v preferencích vyrostla ze dvou a půl procenta na deset procent.


HN: Paroubek hraje daleko vyšší hru: on vás chce totálně zdiskreditovat, abyste se do parlamentu vůbec nedostali.
To jsem samozřejmě pochopil a vůbec to nepodceňuji. Ale kvůli jednomu dopisu, který zneužívá soupeř, přece nezměním styl řízení strany, a jestli se to tomu jednomu procentu našich straníků nelíbí, budou se muset zařídit jinak. Ve chvíli, kdy mi na stole přistála jejich omluva a vysvětlení, jsem ovšem pochopil, že to byla jen politická naivita sedmnácti lidí. Naše strana má kolem dvou tisíc členů a do parlamentu míří úplně jiná skupina, lidé na čele kandidátek, ta elita naší strany, jsou spolehliví a loajální.

ODS si musí vyřešit problém pražského křídla


HN: Vidíte nějakou souvislost mezi zveřejněním onoho dopisu a Paroubkovým útokem na sjezdu ČSSD? Premiér mimo jiné mluvil i o vašich skandálních majetkových poměrech?
Všimli jste si toho, že Strana zelených je nechtěné dítě, které si nikdo z partnerů vlastně nepřeje?


HN: Ale ODS vás určitě chce, jste teď pro ni dokonce jedinou šancí, jak se dostat k vládě, nechce-li se blamovat s velkou koalicí.
Tuhle tezi bych možná bral, kdyby na mě pražské vedení a primátor Bém pořád neútočili a kdyby ODS dokázala odstřihnout pupeční šňůru k Václavu Klausovi. Ale jinak: vy jste si opravdu nevšimli, že jsme nechtěné dítě české politiky? Nechtějí nás ani velké, ani malé "zavedené" strany. Ale nejen ony.
Myslíte, že ČEZ má radost ze zelených? Že z nás má radost Česmad Bohemia? Nebo uhlobaroni? Mnoho velkých hráčů si velmi intenzivně přeje, abychom se do politiky nedostali, proto je tlak na diskreditaci mé osoby tak enormní. Je větší než na ostatní politické strany. A to vede k tomu, že i deník Právo před volbami klidně pustí celostránkový rozhovor s bývalým členem strany Jakubem Patočkou, který jim pěkně vysvětlí, jak hrozné to s naší stranou je.

Právo v jednu chvíli zcela změnilo způsob psaní


HN: Jak si to vysvětlujete? Je to kampaň proti vám?
No - Právo opravdu v jednu chvíli úplně změnilo svůj způsob referování o Straně zelených. Z mého pohledu tam zjevně nějaká politická motivace musela být, to se nedá jinak vysvětlit.


HN: Proč by to v Právu dělali?
Právo je blízké sociální demokracii, to přece všichni víme.


HN: Vy za tím vidíte režii Lidového domu?
Takhle přímo to nedokážu říct.


HN: Premiér na vás zaútočil kvůli restitučním a dalším sporům kolem vašeho domu, nepodcenil jste trochu situaci, když jste se rozhodoval, že půjdete do politiky? Nemohl jste ty spory vyřešit už dřív?
Já se nemohu bránit jinak, než že všechno vysvětluji, což jsem také udělat. Tenhle dům je trnem v oku všem poslancům, protože každý den chodí kolem něj do práce. Já ho nemůžu vzít a přestěhovat ho někam jinam. Omlouvám se, ale já nemám jiná slabá místa, kterým by se mohli věnovat, tak si vybrali tohle a hrají to na lidskou závist. Co mi poradíte jiného?
Já jsem naprosto důvěryhodný člověk, který nabyl majetek v dobré víře v rámci restitucí, majetek, který nám komunisti ukradli. Do toho majetku jsme investoval a budu ho předávat příštím generacím. Ten dům jsem neprodal, žádné nájemníky jsem nevyhnal, chovám se slušně, se sousedy se nehádám, dbám na to, abychom dům opravovali za dozoru památkářů, aby si uchoval svůj historický charakter, mám stavební povolení. Co k tomu mám říct víc?
To, že ODS v Praze prověřuje, jestli jsem v roce 1991 měl povolení k předělávce topení, a nakonec zjistili, že měl, co na to mám říct? Hledají, co mohou - a nenašli nic.


HN: A co vaše podání k Ústavnímu soudu, snažíte se změnit jeho výrok, což by se mohlo dotknout i některých jiných restituentů. Jistě, bráníte svá práva, ale spousta voličů to bude číst tak, že myslíte jen na sebe. Proč jste si to nevyřešil už dávno?
Čtete to moc jednoduše. No, on je to spíš spor pro právníky, ne pro novináře, ale pro vás je všechno, vy si můžete vzít cokoliv...


HN: ...to přece není útok na vás, chceme se v tom jenom vyznat, spousta voličů si to může vysvětlit právě takto.
Já to vysvětlím, i když mě poškozuje už to, že o tom mluvím...


HN: ...jste politik, chcete vládnout, měl byste být otevřený.
Proti tomu nic nemám, politik musí pustit veřejnost i do osobních věcí, ale to neznamená, že ztratí práva bránit se v některých sporech soudně. Co byste mi doporučovali, aby si to voliči nevysvětlili špatně? Mám prodat veškerý majetek, svléknout se donaha, a jít na veřejnost? To je přece absurdní!


HN: Vstoupil jste do problematického restitučního sporu a už nejste privátní osoba, jste předseda strany, která možná bude vládnout.
Je to celé jinak. Na začátku 90. let stát formou restituční zákona definoval okruh oprávněných osob, kterým může být vrácen majetek. Mezi nimi byl i můj otec. Já a můj bratr jsme zdědili ten nárok a ta nemovitost nám byla vydána.
My jsme do toho domu investovali peníze, potom stát nálezem Ústavního soudu změnil pravidla hry. Rozšířil okruh oprávněných osob o další osoby blízké mému otci, kterým by se teď mohl majetek převést. Pravidla se ale podle ústavy a evropských pravidel nesmí měnit zpětně, to je prostě nemyslitelné. Do tohoto problému jsem Českou republiku nedostal já, ale Ústavní soud dvěma konkrétními nálezy.
Problém je v tom, že jsme se - ono se mluví o rodině, ale my jsme se nikdy s druhou stranou sporu neviděli - nemůžeme dohodnout o vyrovnání. A tento čistě privátní a principiální spor, do kterého nikomu nic není, se teď dostal do politiky a někdo se to snaží zneužít.

Jsem čestný muž s nadprůměrným kreditem


HN: S tím se asi dalo počítat.
Ano, ale to není nic, co by mě handicapovalo, protože já mám čistý štít a chovám se v tom čestně. Co já si počítám, je moje vlastní svědomí, a to, jestli se chovám čestně, nebo ne. A za celou tu kampaň, která je proti mně vedena, se jedinkrát neprokázalo, že bych se zachoval nečestně nebo v rozporu s dobrými mravy.
Já jsem si vědom, že jsem vstupoval do politiky s kreditem, který je v českém politickém niveau nadprůměrný, a to je něco, co si hodlám obhájit, a tento typ útoků mně to nemůže nijak ztížit.


HN: Vyčetl vám někdo uvnitř strany, že tyhle spory nepřímo ohrožují její volební výsledek, třeba i vstup do parlamentu?
Ne, tak to přece není. Kdybych měl nějaký šrám z minulosti, kterého bych se bál, protože mě může položit, tak bych do toho nešel. Kdyby se mi i přesto do toho strašně moc chtělo jít, konzultoval bych to předem s lidmi ze strany. Ale já nic takového nemám. Nikdo mi to nevyčítá, bráním přece svá práva.


HN: Vraťme se k nevyzrálosti vaší strany. Petr Uhl například tvrdí, že byste v případě zvolení měli zůstat v opozici, parlamentně vyzrát a pak teprve usilovat o vstup do vlády. Tak to třeba bylo se Zelenými v Německu, na tom může něco být.
Promiňte, ale na tom není vůbec nic. Tyhle výroky nedokládají nic jiného než politickou nevyspělost Petra Uhla. Je to infantilní, naivní a hloupé. Petr Uhl je možná známý člen Strany zelených, ale rozhodně není významným členem dnešního týmu vedení, který stranu chce reprezentovat v parlamentu. On je na šestém, nevolitelném místě kandidátky. Já si Petra Uhla nesmírně vážím za jeho postoje v dobách komunismu, ale také jsem už dávno pochopil, že Petr Uhl je víc demokrat než politik, vždycky se mu něco nelíbí, ať se děje, co děje.
Ale my přece jdeme do politiky proto, abychom zelená témata nejenom vnesli do politického diskursu, aby se o nich vážně mluvilo, ale abychom je i prosadili! Přece nemůžeme jen tak říct: "My si jdeme sednout do opozice".

Chtít jenom sedět v opozici není zodpovědné


HN: Práce v opozici se vám zdá být nezajímavá?
To rozhodně ne, i tam se dá udělat hodně důležité práce, když to tak dopadne, budeme prosazovat program v opozici. Ale chceme-li opravdu něco udělat, něco prosadit, musíme ovlivňovat vládu. Je to v logice věci, cílem každé politické strany je podíl na vládnutí. To znamená ovlivňování každodenní politiky.
To vy se jenom snažíte vytvořit dojem, že dopis sedmnácti lidí ukazuje, že nebudeme schopni podílet se na vládě, že jsme nezralí. Ale já si třeba myslím, že jsem zralý dělat politiku na nejvyšší úrovni a něco za sebou mám. A nejsem tam jediný, jsou tam další lidé.


HN: Z toho, co o vás řekl premiér a novopečený šéf ČSSD Jiří Paroubek, je asi zřejmé, že vašimi jedinými možnými koaličními partnery, pokud budete ve sněmovně, budou ODS a KDU-ČSL.
Proč je to zřejmé?
Já opravdu nevím, nevím, jestli mně osobně ty Paroubkovy výpady vadí, to je spíš jeho problém. Partneři, kteří neumějí čistě konkurovat programem, osobnostmi, vizemi, se vždycky uchylují k jiným útokům a jedou negativní kampaň. Já to beru realisticky. Mně to neimponuje, já to nedělám. Ani zelení v kampani žádného politického soupeře napadat nebudou.


HN: Jenom sami sebe...
(smích) Paroubkovy výpady mě opravdu nějak moc nevadí.


HN: Trochu jsme předpokládali, že si svým chováním Paroubek k vám zavřel dveře.
Já se úplně neorientuji v tom, kdo všechno to proti Bursíkovi teď hraje. Ale premiér Paroubek trochu vypadnul z role, v níž se prezentoval při první televizní debatě se mnou. Tam mu poradili, aby byl věcný a klidný, a on to potom evidentně nevydržel - a dělá chybu.


HN: Jinými slovy si necháváte otevřené dveře ke všem stranám?
Rozhodnou voliči, bude záležet na tom, jak to rozdají.


HN: Říkáte, že chcete do vlády, proč jste voličům nepředstavili lidi, kteří by do vlády za vás šli? Jak si to máme představit: Bursík na ministerstvo životního prostředí nebo na zahraničí, Kuchtová energetika, Pávek na místním rozvoji, Penc na vnitru nebo na zemědělství?
Vůbec nejsme takhle daleko. Vůbec tyhle debaty nevedeme. Já nevím, jestli ty podivné hry na stínové vlády vůbec mají nějaký smysl, nikdo pořádně neví, jak to funguje...


HN: ...v Británii je to celkem přehledné, lidé, kteří se v opozici starají o příslušný resort, nabízejí své služby místo současných ministrů.
Ano, to je v Británii, víte, my máme trochu jinou politiku.

Ministr nemusí mít stranickou legitimaci

HN: Spíše to vypadá, že ty lidi nemáte a budete je hledat až po volbách.
My ty lidi samozřejmě máme, a nemusí to vůbec být lidé, kteří jsou na kandidátkách a nemusí to být straníci, na našem programu se podílela celá řada nestraníků a externistů. Kdybychom ty lidi neměli, nebyli bychom schopni dát dohromady takto univerzální program a postavit a vybavit stranu takovým obsahem. Nechceme zapadnout do tradičního představy, že nám jde víc o křesla než o to, co ti lidé ve vládě budou dělat. Naše politika je jiná, my tomu říkáme, teď nevím, jak to přesně říct česky a nechci používat anglická slova...


HN: ...řekněte to klidně anglicky...
..my tomu říkáme "target oriented policy", tedy politika zaměřená, směřovaná na konkrétní cíle. Taková politika je riskantní, protože úspěch a neúspěch je tu přesně měřitelný. Prostě je pro nás důležitější napsat pořádné vládní prohlášení, které by nebylo souborem obecných prohlášení, jejichž plnění nelze pořádně kontrolovat a které se později bude vykládat všelijak. My bychom chtěli to povolební jednání vést co nejkonkrétněji. To je nejdůležitější - ne to, kdo bude mít jaký post.


HN: Skvělý program se ale bude bez konkrétních lidí dost špatně plnit, to jsou spojité nádoby politiky.
To určitě, ale my začínáme u programu, já už určitou představu o případném personálním obsazení mám, ale nechtěl bych předbíhat událostem. Ale zase: to, že nemluvíme o postech, dokazuje to, že jsme nezralí, nebo to, že myslíme více na obsah politiky?


HN: Byl byste pro britskou praxi, aby vláda každý rok předkládala jakýsi plán konkrétních zákonů, které chce prosadit?
Už jsem říkal, že nám vadí vágnost programového prohlášení, my chceme opravdu prosadit co nejkonkrétnější formulace, aby se politické strany potom nemohly vykrucovat, že nic takového nechtěly. Ten příklad, který jste uvedli, se mi docela líbí. Konkrétní legislativní plán by určitě pomohl.


Martin Bursík očima komentátorů HN

Lenka Zlámalová

hlavní analytička listu

Ekonomická erudice
Spojuje roli ekologa a byznysmena. Nejen tím bourá jedno z letitých klišé české politiky: ekonomové a ekologové jsou největší soupeři. Na rozdíl od svých předchůdců se nesnaží chránit životní prostředí zákazy a vyhláškami, ale chce prosadit, aby se ekologické chování lidem prostě vyplácelo. Tímto směrem jde jeho ekologická daňová reforma. Mezi lídry stran patří v hospodářských tématech mezi kompetentnější polovinu. Zatím působí jako ekonomický liberál.

Tomáš
Němeček

komentátor

Zahraničněpolitický rozhled
Bursíkovi zelení budou všude, kde půjde o lidská práva: jde jim to lépe a věrohodněji než kterékoli jiné straně. Nesoustředí se jen na Čínu, Kubu, Rusko, ale oproti havlovské tradici se pustí i do Ameriky, Izraele, Turecka či třeba Polska. Převzali v tom instantní názory západoevropských zelených, bohužel nekriticky. Bursík brzdí kolegy, kteří staví "evropské bezpečnostní síly" do protikladu k NATO. Není pacifista, ale těžko by schválil vojenskou akci bez mandátu OSN.

Jan
Macháček

komentátor

Politická dovednost
Technologie moci mu není cizí: necelý rok po vstupu do strany se stal jejím předsedou, necelý rok po zvolení ji nejspíše přivede do sněmovny, možná dokonce do vlády. Pytel blech, který jeho strana připomíná, zatím jakž takž zvládá. Řídit a vyžadovat kázeň a dodržování politických dohod u lidí jako Petr Uhl nebo Stanislav Penc, kteří se nebáli Husákova kriminálu, je opravdu téměř nemožné. Pod vlídnou tváří se ale skrývá druhá tvář tvrdého vyjednávače. Takže uvidíme.

Petr Fischer

vedoucí kulturní rubriky
Kultura vyjadřování
Martin Bursík se na veřejnosti vyvaruje zbytečné útočnosti, snaží se působit kultivovaně, přátelsky, klidně, vstřícně a hlavně informovaně. Řečí těla dává najevo vyrovnanost, otevřenost, ale i jistou intelektuální převahu. Jakmile se jedná o citlivé osobní otázky, stahuje se do obranné pozice, je to jediná chvíle, kdy se v jeho osobnosti objevuje náznak agresivity. Není-li si v některých tématech úplně jistý, hledá oporu v ekologických souvislostech, kde je doma.

AUTOR: Petr Fischer
AUTOR: Petr Kamberský
AUTOR-WEB: www.ihned.cz

Zdroj:HN
Sdílet článek na sociálních sítích

Partneři

Asekol - zpětný odběr vysloužilého elektrozařízení
Ekolamp - zpětný odběr světelných zdrojů
ELEKTROWIN - kolektivní systém svetelné zdroje, elektronická zařízení
EKO-KOM - systém sběru a recyklace obalových odpadů
INISOFT - software pro odpady a životní prostředí
ELKOPLAST CZ, s.r.o. - česká rodinná výrobní společnost která působí především v oblasti odpadového hospodářství a hospodaření s vodou
NEVAJGLUJ a.s. - kolektivní systém pro plnění povinností pro tabákové výrobky s filtry a filtry uváděné na trh pro použití v kombinaci s tabákovými výrobky
E.ON Energy Globe oceňuje projekty a nápady, které pomáhají šetřit přírodu a energii
Ukliďme Česko - dobrovolnické úklidy
Kam s ním? - snadné a rychlé vyhledání míst ve vašem okolí, kde se můžete legálně zbavit nechtěných věcí a odpadů