Lesy a lidé

Impulsů k ní může být mnoho, vedle skutečných problémů lesnické praxe jsou to i zájmy jiné, které například v rámci automasáže vyvolané veřejnou i odbornou diskuzí povedou k další transformaci lesního hospodářství spojené i „ s lepším využitím produkčních možností lesů „ například zvýšením těžby dříví až na 20 milionů m3 ročně. 

     Snad je dobré si velmi krátce připomenout vztah a způsob užívání lesů lidskou společností pár století zpět. Bez lidských zásahů se vlivem přirozené sukcese vytvoří na stanovišti klimaxové společenstvo, jako konečný ideální stav. Vliv člověka při usazení v krajině, vždy začínal bojem s těmito společenstvy a jejich přeměnou na pastviny vypalováním ( děje se tak někde dodnes ). Toulavé a libovolné vybírání dříví spojené s pastvou v lesích a vedlejšími těžbami ( polaření, hrabání steliva, aj. ) přivedlo lesy v průběhu 16. až 18. století do velmi špatného stavu a začaly obavy z nouze o dřevo. Z těchto důvodů vzniká souběžně myšlenka zastavit nekontrolované těžby a užívání lesa, soustředit kácení na určité plochy a těm pak cíleně pomoci k obnově přirozeně, výsevem nebo později umělou obnovou. K tomuto přístupu musely být lesy zmapovány, rozděleny a získaly se údaje o zastoupení dřevin a porostních zásobách pro dlouhodobé plánovité hospodaření. Rozdělení lesa na jednotlivé porosty les na jedné straně zachránilo, ale na straně druhé znamenalo zásadní změny ve složení porostů záměnou dřevin. Úbytek některých dřevin způsobila dále také poptávka rozvíjejícího se průmyslu zejména hutnictví, sklářství, uhlířství, aj. Holosečné hospodářství zavedené v Německu a nauka o čistém výnosu , která doporučuje smrk jako nejvýnosnější dřevinu pěstovanou v čistých stejnověkých porostech na co největších plochách, ovlivnilo situaci v lesnictví i u nás, protože mnoho majetků vlastnily německé rody a lesníci studovali na německých školách. Tento revoluční odklon od přírody zůstane mezníkem v lesnické historii, znamenal nejen zavedení holosečí a monokultur, ale zejména zničení přirozených společenstev – původních sort, dále znamenal těžké poškození půdy a porostních poměrů a pohrdl neocenitelným darem přírody – přirozeným zmlazením lesa semenem vytvořeným na místě. Rozvoj železnice po roce 1860 způsobil, že nové semenářské závody dodávaly semeno tak lacino, že se vlastní sklizeň nevyplácela a byla takto kryta veškerá spotřeba způsobem, že smrk je smrk kdekoliv z Evropy i ze zámoří. Ve velkoobchodech se mísilo osivo nejrůznějšího původu a tyto směsi se opět distribuovaly do světa. 

     Tolik krátce k historii a teď krátce k škodlivosti lesníka pro les. Je zřejmé, že lesník je prakticky vždy na lesním majetku „ služebníkem „ a plní v rámci pravidel a možností přání vlastníka. Pojem racionalizace spojený s rozumem, znamená často i projev jiné, trvale se rozvíjející lidské vlastnosti a to hrabivosti, která v peněžním výnosu vidí jediné měřítko hodnot a je spojena s technokratickým přístupem odpoutaným od přírodního hospodářského řádu. Tento přístup ovlivňuje činnost a praktické postupy lesníka tak, že se může stát jen plnitelem příkazů, plánů a úkolů bez vlastní iniciativy a „ přidané hodnoty ve tvorbě krajiny a lesa „. Co je možné přičíst na vrub praktického lesníka v situaci : dvojnásobného zvýšení těžeb od roku 1989 a tendencí dalšího zvýšení těžeb při snížení doby obmýtí až na 70 let, nevhodnou transformací lesního hospodářství spojenou se snížením přímé odpovědnosti při výkonu jednotlivých prací a zároveň podstatným zvýšením výměry svěřeného lesa, dalším budováním kapacit na zpracování a spotřebu smrkového dříví, včetně propagace spotřeby dříví v mediích, odčerpání značné části výnosů z prodeje dříví mimo lesní hospodářství, aj. Dále není nutno.

     Pokud rostlinné společenstvo dospělo sukcesí do klimaxového stavu, následně dojde k jeho podstatné změně lidskou společností, je možné, že v rámci akce a reakce nastane, že pokud se nemůže přizpůsobovat přírodním podmínkám rostlinné společenstvo, přizpůsobí se naopak tyto podmínky prostředí jemu s důsledky jako snižování úrodnosti půdy a její ulehnutí ( uhnití kořenů, vývraty, aj. ) snížení retenční kapacity prostředí a záplavy, ovlivnění klimatu snižováním extrémů počasí, snížení biodiverzity prostředí, aj.

     V roce 1945 v článku „ Technika a věda „ medituje architekt L. Žák nad vývojem lidstva a jeho dalších možností užívání přírody a technického pokroku pro život blízký přírodě. Mimo jiné uvádí vizi : 

„Soustavná renaturalizace krajin opět k nepoznání změní, zhojí a zkrásní tvář světa, zjizvenou a zdrásanou náhlým výbuchem bezohledného novodobého technicismu, který je obrovskou přírodní katastrofou, zaviněnou živočichem člověkem. Myšlenka je počátkem díla. ( časopis Věda a život, str. 542, rok 1945 )

V Sidonii 31. 5. 2006
ing. Knap Květoslav