Ničení krajiny nelze omluvit ničím - ani novými pracovními místy
V článku "Těžba by mohla také prospět" (Českolipský deník 29.5.) se uvádí, že
rozebírání Tlustce na kamenivo by dalo práci přibližně třiceti lidem.
Obecně lze jistě souhlasit, že podpora zvyšování zaměstnanosti je žádoucí. Ovšem
nikoliv za každou cenu. Těch třicet pracovních míst by se dalo získat i jiným
způsobem. Když necháme stranou ekologické hledisko, byla by takto získaná místa
i rizikem ekonomickým. Liberecký kraj totiž patří k těm z mála v České
republice, kde podle statistických údajů zcela protismyslně roste podíl
jednoduchých výrob, včetně těžebního průmyslu, náročných nanejvýš tak
energeticky a materiálově. Je to v přímém rozporu s dlouhodobými hospodářskými
záměry státu i kraje. Ty naopak upřednostňují moderní výroby a výrobky s vysokým
stupněm zpracování, s využitím šikovných nápadů a progresivních technologií (s
vysokou přidanou hodnotou). Tvrdošíjné prosazování těžebních činností a dalších
málo kvalifikovaných výrob může postupně vést k hospodářskému zaostávání
Libereckého kraje a navíc k odchodu vzdělaných lidí jinam, za lepšími
výdělkovými příležitostmi i za lepším odborným uplatněním. Na to bychom
doplatili všichni.
K dalšímu argumentu, že obnovení těžby by zajistilo "rekultivaci" kopce, se lze
jen stěží vyjádřit klidným tónem. V podstatě se tím říká: budeme pokračovat v
ničení, abychom vydělali peníze na zahlazení následků ničení minulého. Musel by
to být člověk opravdu hodně důvěřivý, aby se na takový argument nechal nachytat.
A podobně se to má s lákadlem, že těžař opraví silnice v okolí. Ano, možná i
opraví, ale především pro sebe a jen načas. Až dotěží a odejde, nebo až se mu
těžba přestane vyplácet, zbude správka silnic zase na daňových poplatnících -
jen ten kopec už tu nebude. Za něco a načas si těžař vezme všechno a navždy.
Věru, "spravedlivý" obchod, jen co je pravda.
Ale bez ironie. Myslím, že bychom si měli konečně srovnat žebříček hodnot a
uvědomit si, že některé jsou sice důležité, ale jiné ještě důležitější.
Důležitější jsou také ty více ohrožené, ty, které nelze nahradit. Pracovní místa
vznikají a zanikají a místo zaniklých vždy mohou vzniknout nová. Záleží to i na
podnikavosti místních, ale třeba také na vlídném, přitažlivém, nezničeném okolí.
Avšak zaniklý kopec, zaniklá krajina, ty jsou ztraceny navždy, ty už
plnohodnotně nenahradí nikdy nic.
V článku "Těžba by mohla také prospět" (Českolipský deník 29.5.) se uvádí, že rozebírání Tlustce na kamenivo by dalo práci přibližně třiceti lidem.
Obecně lze jistě souhlasit, že podpora zvyšování zaměstnanosti je žádoucí. Ovšem nikoliv za každou cenu. Těch třicet pracovních míst by se dalo získat i jiným způsobem. Když necháme stranou ekologické hledisko, byla by takto získaná místa i rizikem ekonomickým. Liberecký kraj totiž patří k těm z mála v České republice, kde podle statistických údajů zcela protismyslně roste podíl jednoduchých výrob, včetně těžebního průmyslu, náročných nanejvýš tak energeticky a materiálově. Je to v přímém rozporu s dlouhodobými hospodářskými záměry státu i kraje. Ty naopak upřednostňují moderní výroby a výrobky s vysokým stupněm zpracování, s využitím šikovných nápadů a progresivních technologií (s vysokou přidanou hodnotou). Tvrdošíjné prosazování těžebních činností a dalších málo kvalifikovaných výrob může postupně vést k hospodářskému zaostávání Libereckého kraje a navíc k odchodu vzdělaných lidí jinam, za lepšími výdělkovými příležitostmi i za lepším odborným uplatněním. Na to bychom doplatili všichni.
K dalšímu argumentu, že obnovení těžby by zajistilo "rekultivaci" kopce, se lze jen stěží vyjádřit klidným tónem. V podstatě se tím říká: budeme pokračovat v ničení, abychom vydělali peníze na zahlazení následků ničení minulého. Musel by to být člověk opravdu hodně důvěřivý, aby se na takový argument nechal nachytat. A podobně se to má s lákadlem, že těžař opraví silnice v okolí. Ano, možná i opraví, ale především pro sebe a jen načas. Až dotěží a odejde, nebo až se mu těžba přestane vyplácet, zbude správka silnic zase na daňových poplatnících - jen ten kopec už tu nebude. Za něco a načas si těžař vezme všechno a navždy. Věru, "spravedlivý" obchod, jen co je pravda.
Ale bez ironie. Myslím, že bychom si měli konečně srovnat žebříček hodnot a uvědomit si, že některé jsou sice důležité, ale jiné ještě důležitější. Důležitější jsou také ty více ohrožené, ty, které nelze nahradit. Pracovní místa vznikají a zanikají a místo zaniklých vždy mohou vzniknout nová. Záleží to i na podnikavosti místních, ale třeba také na vlídném, přitažlivém, nezničeném okolí. Avšak zaniklý kopec, zaniklá krajina, ty jsou ztraceny navždy, ty už plnohodnotně nenahradí nikdy nic.
PhDr. MIROSLAV HUDEC
Obecně lze jistě souhlasit, že podpora zvyšování zaměstnanosti je žádoucí. Ovšem nikoliv za každou cenu. Těch třicet pracovních míst by se dalo získat i jiným způsobem. Když necháme stranou ekologické hledisko, byla by takto získaná místa i rizikem ekonomickým. Liberecký kraj totiž patří k těm z mála v České republice, kde podle statistických údajů zcela protismyslně roste podíl jednoduchých výrob, včetně těžebního průmyslu, náročných nanejvýš tak energeticky a materiálově. Je to v přímém rozporu s dlouhodobými hospodářskými záměry státu i kraje. Ty naopak upřednostňují moderní výroby a výrobky s vysokým stupněm zpracování, s využitím šikovných nápadů a progresivních technologií (s vysokou přidanou hodnotou). Tvrdošíjné prosazování těžebních činností a dalších málo kvalifikovaných výrob může postupně vést k hospodářskému zaostávání Libereckého kraje a navíc k odchodu vzdělaných lidí jinam, za lepšími výdělkovými příležitostmi i za lepším odborným uplatněním. Na to bychom doplatili všichni.
K dalšímu argumentu, že obnovení těžby by zajistilo "rekultivaci" kopce, se lze jen stěží vyjádřit klidným tónem. V podstatě se tím říká: budeme pokračovat v ničení, abychom vydělali peníze na zahlazení následků ničení minulého. Musel by to být člověk opravdu hodně důvěřivý, aby se na takový argument nechal nachytat. A podobně se to má s lákadlem, že těžař opraví silnice v okolí. Ano, možná i opraví, ale především pro sebe a jen načas. Až dotěží a odejde, nebo až se mu těžba přestane vyplácet, zbude správka silnic zase na daňových poplatnících - jen ten kopec už tu nebude. Za něco a načas si těžař vezme všechno a navždy. Věru, "spravedlivý" obchod, jen co je pravda.
Ale bez ironie. Myslím, že bychom si měli konečně srovnat žebříček hodnot a uvědomit si, že některé jsou sice důležité, ale jiné ještě důležitější. Důležitější jsou také ty více ohrožené, ty, které nelze nahradit. Pracovní místa vznikají a zanikají a místo zaniklých vždy mohou vzniknout nová. Záleží to i na podnikavosti místních, ale třeba také na vlídném, přitažlivém, nezničeném okolí. Avšak zaniklý kopec, zaniklá krajina, ty jsou ztraceny navždy, ty už plnohodnotně nenahradí nikdy nic.
PhDr. MIROSLAV HUDEC
Zdroj:Českolipský deník
Sdílet článek na sociálních sítích