Nové lepidlo pro chirurgy
Materiál 21. století. Tak nazývají odborníci látku chitosan, vyráběnou úpravou
chitinu - součásti krunýře brouků či korýšů. Chitosan se využívá v medicíně
stejně jako v potravinářství, čištění odpadních vod nebo textilním průmyslu.
Kolem chitosanu se proto točí týmy odborníků na celém světě. Pražský Výzkumný
ústav potravinářský má ovšem několik patentů, které umožňují látku levněji
vyrábět a originálně využívat.
"Patent máme třeba na takzvané lepidlo pro chirurgii," potvrzuje výzkumník Miloš
Beran. Práce kolem chitosanu má na starost on. Držitelem patentů a příjemcem
očekávaného zisku po jejich komerční využití je ovšem ústav.
Zmíněné chirurgické lepidlo umožní lékařům spojit po operacích nebo úrazech
lidskou tkáň, často může nahradit klasické "šití". Samo se přitom rozloží na
zbytky, které nejsou jedovaté ani dráždivé.
Poté, co ústav dokončil výzkum, připravuje se na ekonomické zhodnocení své
práce. Už teď spolupracuje při testování lepidla například s firmou Medicol
Sciences. Tento podnik však může využít i dalších vlastností chitosanu - látka z
korýšů je třeba základem kosmetických výrobků.
Ve světě se chitosan většinou vyrábí z rozdrcených ulit krabů nebo ústřic.
Pražští výzkumníci se však naučili látku získávat z odpadu.
"Využíváme prostě plíseň, která biotechnologickým firmám zbývá jako obtížný
odpad. Ten jinak musí nákladně likvidovat," říká Beran.
Materiál 21. století. Tak nazývají odborníci látku chitosan, vyráběnou úpravou chitinu - součásti krunýře brouků či korýšů. Chitosan se využívá v medicíně stejně jako v potravinářství, čištění odpadních vod nebo textilním průmyslu.
Kolem chitosanu se proto točí týmy odborníků na celém světě. Pražský Výzkumný ústav potravinářský má ovšem několik patentů, které umožňují látku levněji vyrábět a originálně využívat.
"Patent máme třeba na takzvané lepidlo pro chirurgii," potvrzuje výzkumník Miloš Beran. Práce kolem chitosanu má na starost on. Držitelem patentů a příjemcem očekávaného zisku po jejich komerční využití je ovšem ústav.
Zmíněné chirurgické lepidlo umožní lékařům spojit po operacích nebo úrazech lidskou tkáň, často může nahradit klasické "šití". Samo se přitom rozloží na zbytky, které nejsou jedovaté ani dráždivé.
Poté, co ústav dokončil výzkum, připravuje se na ekonomické zhodnocení své práce. Už teď spolupracuje při testování lepidla například s firmou Medicol Sciences. Tento podnik však může využít i dalších vlastností chitosanu - látka z korýšů je třeba základem kosmetických výrobků.
Ve světě se chitosan většinou vyrábí z rozdrcených ulit krabů nebo ústřic. Pražští výzkumníci se však naučili látku získávat z odpadu.
"Využíváme prostě plíseň, která biotechnologickým firmám zbývá jako obtížný odpad. Ten jinak musí nákladně likvidovat," říká Beran.
Češi jsou levnější
Na "fígl" se zužitkováním odpadu sice čeští odborníci nepřišli jako první, ale vymysleli originální způsob získávání chitosanu z této biomasy. Výroba je přitom i výrazně levnější. Zatímco kilogram chitosanu z dovozu přijde na zhruba tisíc korun, při využití české technologie jsou náklady poloviční.
Další výhodou je, že výrobci mohou mít pořád dostatek suroviny. Například nedávno výzkumníkům vypadly dodávky plísně od producenta kyseliny citrónové - ale hned je nahradili odpadem od pěstitele žampiónů, firmy Alef. Tento podnik vzápětí projevil zájem o potravinové doplňky, které se dají z chitosanu udělat.
"Smeták" na hubnutí
Látku z brouků a korýšů - či v českém případě lépe řečeno z plísně - si oblíbily i dívky a paní, usilující o štíhlou linii. Firma Medicol už vyrábí přípravky z dováženého chitosanu. Teď bude také jednat s výzkumníky o využití levnější domácí produkce.
Beran vysvětluje, jak chitosan vůči obezitě funguje: "Říkáme tomu princip smetáku, protože z těla takříkajíc vymete tuky. Uděláme z něj speciální nestravitelnou vlákninu, která na sebe ovšem v zažívacím traktu právě tuky váže. Když odejde vláknina z těla, tuky prostě vezme s sebou."
Patenty výzkumného ústavu hodlají využít i podnikatelé ve zcela jiném oboru. Chitosan se dá totiž použít třeba na speciální barvení látek - zájem už projevila firma Inotex. Ale vrcholnou ukázkou toho, co se dá s chitosanem dělat, je právě začínající projekt výzkumného ústavu opět z oblasti medicíny. Téměř bez nadsázky řečeno: experti se chystají tisknout na počítačové tiskárně třeba kost nebo jiné části lidské tkáně.
Vytiskněte si kost
Chitosan je totiž dobrý nosič jiných látek. Výzkumníci ho umějí připravit třeba ve formě gelu, a z něho pak na speciální tiskárně chtějí vytvořit trojrozměrnou matrici.
"Není to tak složité, místo inkoustu si představte nějaký plast a místo papíru pohyblivou podložku," říká Beran.
Počítačový program zároveň bude umět vložit do matrice s chitosanem buňky, které lékaři potřebují dostat do těla pacienta.
Tímto způsobem se dají vytisknout různé implantáty, části kostí i kůže, které se pak v pacientově těle bez potíží vstřebají.
Jak experti stále zdůrazňují, chitosan je biopreparát, nemá proto škodlivé vedlejší účinky. V těle příjemce zanechá buňky potřebné pro hojení, a pak se během několika týdnů beze zbytku rozloží.
Na trojrozměrném tisku implantátů teď pracují lidé z potravinářského ústavu společně s fyziologickým ústavem Akademie věd. Prvním výsledkem bude prototyp tiskárny. Potom se už bude moci rozjet výroba originálních implantátů ve velkém.
Kolem chitosanu se proto točí týmy odborníků na celém světě. Pražský Výzkumný ústav potravinářský má ovšem několik patentů, které umožňují látku levněji vyrábět a originálně využívat.
"Patent máme třeba na takzvané lepidlo pro chirurgii," potvrzuje výzkumník Miloš Beran. Práce kolem chitosanu má na starost on. Držitelem patentů a příjemcem očekávaného zisku po jejich komerční využití je ovšem ústav.
Zmíněné chirurgické lepidlo umožní lékařům spojit po operacích nebo úrazech lidskou tkáň, často může nahradit klasické "šití". Samo se přitom rozloží na zbytky, které nejsou jedovaté ani dráždivé.
Poté, co ústav dokončil výzkum, připravuje se na ekonomické zhodnocení své práce. Už teď spolupracuje při testování lepidla například s firmou Medicol Sciences. Tento podnik však může využít i dalších vlastností chitosanu - látka z korýšů je třeba základem kosmetických výrobků.
Ve světě se chitosan většinou vyrábí z rozdrcených ulit krabů nebo ústřic. Pražští výzkumníci se však naučili látku získávat z odpadu.
"Využíváme prostě plíseň, která biotechnologickým firmám zbývá jako obtížný odpad. Ten jinak musí nákladně likvidovat," říká Beran.
Češi jsou levnější
Na "fígl" se zužitkováním odpadu sice čeští odborníci nepřišli jako první, ale vymysleli originální způsob získávání chitosanu z této biomasy. Výroba je přitom i výrazně levnější. Zatímco kilogram chitosanu z dovozu přijde na zhruba tisíc korun, při využití české technologie jsou náklady poloviční.
Další výhodou je, že výrobci mohou mít pořád dostatek suroviny. Například nedávno výzkumníkům vypadly dodávky plísně od producenta kyseliny citrónové - ale hned je nahradili odpadem od pěstitele žampiónů, firmy Alef. Tento podnik vzápětí projevil zájem o potravinové doplňky, které se dají z chitosanu udělat.
"Smeták" na hubnutí
Látku z brouků a korýšů - či v českém případě lépe řečeno z plísně - si oblíbily i dívky a paní, usilující o štíhlou linii. Firma Medicol už vyrábí přípravky z dováženého chitosanu. Teď bude také jednat s výzkumníky o využití levnější domácí produkce.
Beran vysvětluje, jak chitosan vůči obezitě funguje: "Říkáme tomu princip smetáku, protože z těla takříkajíc vymete tuky. Uděláme z něj speciální nestravitelnou vlákninu, která na sebe ovšem v zažívacím traktu právě tuky váže. Když odejde vláknina z těla, tuky prostě vezme s sebou."
Patenty výzkumného ústavu hodlají využít i podnikatelé ve zcela jiném oboru. Chitosan se dá totiž použít třeba na speciální barvení látek - zájem už projevila firma Inotex. Ale vrcholnou ukázkou toho, co se dá s chitosanem dělat, je právě začínající projekt výzkumného ústavu opět z oblasti medicíny. Téměř bez nadsázky řečeno: experti se chystají tisknout na počítačové tiskárně třeba kost nebo jiné části lidské tkáně.
Vytiskněte si kost
Chitosan je totiž dobrý nosič jiných látek. Výzkumníci ho umějí připravit třeba ve formě gelu, a z něho pak na speciální tiskárně chtějí vytvořit trojrozměrnou matrici.
"Není to tak složité, místo inkoustu si představte nějaký plast a místo papíru pohyblivou podložku," říká Beran.
Počítačový program zároveň bude umět vložit do matrice s chitosanem buňky, které lékaři potřebují dostat do těla pacienta.
Tímto způsobem se dají vytisknout různé implantáty, části kostí i kůže, které se pak v pacientově těle bez potíží vstřebají.
Jak experti stále zdůrazňují, chitosan je biopreparát, nemá proto škodlivé vedlejší účinky. V těle příjemce zanechá buňky potřebné pro hojení, a pak se během několika týdnů beze zbytku rozloží.
Na trojrozměrném tisku implantátů teď pracují lidé z potravinářského ústavu společně s fyziologickým ústavem Akademie věd. Prvním výsledkem bude prototyp tiskárny. Potom se už bude moci rozjet výroba originálních implantátů ve velkém.
Zdroj:Podniky a trhy
Sdílet článek na sociálních sítích