zpravodajství životního prostředí již od roku 1999

Tomáš Novotný: Znečištění životního prostředí nezná státní hranice

26.06.2006
Obecné
Tomáš Novotný: Znečištění životního prostředí nezná státní hranice
Jak se Evropská unie podílí na ochraně životního prostředí a jaký je postoj České republiky k environmentální problematice jsme se ptali náměstka ministra životního prostředí a ředitele sekce zahraniční projektové spolupráce na Ministerstvu životního prostředí ČR Tomáše Novotného.
Ovzduší ani voda neznají státní hranice, a proto se může zdát výhodné řešit problémy spojené s jejich znečištěním na mezinárodní, respektive nadnárodní úrovni. Považujete Evropskou unii v tomto směru za vhodnou platformu politiky ochrany životního prostředí?

Přesně jak říkáte, ovzduší ani voda neznají státní hranice. A samozřejmě se to netýká pouze těchto dvou složek, ale celého ekosystému. Mohli bychom například říct, že pokud chceme dosáhnout nějakého zlepšení - a to nejen v oblasti životního prostředí, měl by začít každý sám u sebe. Jenže v případě, kdy jednotlivec bude celospolečenské problémy řešit sám a zbytek společnosti své zvyky nezmění, výsledek nebude příliš efektivní. Spolupráce je tedy jedním z klíčových elementů dosažení úspěchu a troufl bych si tvrdit, že v oblasti životního prostředí to platí minimálně dvojnásob. Evropská unie přijímala myšlenku ochrany životního prostředí postupně a dá se říci, že environmentální politika je dnes přítomna ve všech sektorech, což můžeme považovat za úspěch. Vytváření standardů, nařízení a směrnic v oblasti životního prostředí může být samozřejmě vnímáno jako omezující prvek pro některé sektory, ale jejich existence na evropské úrovni je dnes nezbytností. V době rychlého ekonomického rozvoje je v některých zemích životní prostředí opomíjeno a bez vnějších zásahů by mohly vzniknout nenapravitelné škody. Navíc je třeba si uvědomit, že ani současná opatření nejsou dostačující a státy by měly ještě více a intenzivněji usilovat o nalezení společné cesty. Evropská unie je tedy v tomto kontextu nejen vhodná, ale zřejmě i nezbytná platforma k budoucímu vývoji v oblasti životního prostředí.

Klimatické změny jsou příkladem globálního problému, který se obtížně řeší na úrovni jedné vlády. Tzv. Kjótský protokol navrhuje řadu opatření, mezi něž patří obchodování s emisemi. Jak si v realizaci Kjótského protokolu a potažmo v obchodování s emisemi stojí Česká republika?

Ano, je to skutečně pravda, globální problém vyžaduje globální odezvu, resp. řešení. Je ale třeba upozornit, že Kjótský protokol se samozřejmě netýká jenom obchodování s emisemi, naopak, mezinárodní obchody s emisními jednotkami mají být doplňkem tzv. domácích opatření, tj. hlavní snahu by měl stát vyvinout především na domácí půdě. Zpátky k České republice - díky řadě důvodů, mezi něž patří především ekonomická transformace a restrukturalizace významné části průmyslu, ekonomická recese a propad některých druhů výroby, současně ale také značné investice do ochrany životního prostředí, si Česká republika vede při plnění Kjótského protokolu velmi dobře - přinejmenším z pohledu celkového závazku, kterým je snížení emisí o osm procent oproti roku 1990, protože naše emise jsou relativně hluboko pod touto hodnotou. Tato situace samozřejmě vytváří prostor pro to, aby se Česká republika zapojila do mezinárodního obchodu s emisemi z pozice prodávajícího. Na druhou stranu řada států projevila zájem investovat v rámci ČR do tzv. projektů Joint Implementation, takže předpokládáme, že se do mezinárodních obchodu zapojíme z obou stran. V současné době pracuje Ministerstvo životního prostředí ČR na přípravě podmínek pro zapojení do těchto mechanismů.

Letos vznikla "protikjótská" alternativní platforma Asijsko-tichomořského partnerství pro čistý rozvoj a klima, kde figurují Spojené Státy, Austrálie, Japonsko, Indie nebo Jižní Korea. Výhrady ke Kjótu se ozývají i uvnitř Evropy, především z Velké Británie a Itálie. Jak hodnotíte smysl Kjótského protokolu a jak vidíte jeho budoucnost?

Možná bych onu platformu neviděl jako "protikjótskou", ale spíše jako alternativní. Ono je to složitější. O Kjótském protokolu lze říci, že nic lepšího nemáme, měl být určitým zahájením spolupráce, jakýmsi výkopem, který ale především po negativní reakci ze strany USA a váhání Ruska poněkud ztratil dech. Navíc lze přiznat, že určitá struktura Protokolu už je trochu zastaralá, respektive svět se od doby, kdy se Protokol dohadoval, změnil a na tento vývoj bychom měli reagovat. Protokol ale svůj smysl rozhodně měl a má - vtiskl diskuzi nějaký konkrétní rámec a nastavil konkrétní cíle. Pokud je dnes již zastaralý nebo chybný, je na místě sednout ke stolu a s dobrou vůlí hledat jiné řešení, plošná kritika zatím nic konkrétního nepřinesla. Budoucnost Protokolu závisí na tom, kam se vyvinou mezinárodní jednání ohledně budoucí spolupráce v oblasti změny klimatu - jde o nesmírně citlivou otázku, a tak se můžeme dočkat Kjóta II nebo nějakého jiného režimu. Každopádně je snahou, aby na sebe kontrolní období Protokolu a něčeho, co bude pokračovat, bezprostředně navazovaly, a nenarušila se tak kontinuita práce. Snad se podaří dospět k rozumnému řešení, které již bude reagovat na současnou situaci o něco lépe než Protokol, který byl vyjednán již před třinácti lety.

Důraz na šetrné využívání životního prostředí je jedním z principů Lisabonské strategie a jednou z priorit pro financování projektů z evropských fondů v příštím programovém období 2007-2013. V jakých oblastech ochrany životního prostředí se dnes poskytuje finanční podpora Evropské unie a jak tomu bude do budoucna?

Strategickým dokumentem, který popisuje oblasti, na něž bude zaměřena finanční podpora z prostředků EU v letech 2007-2013, je Operační program "životní prostředí". Tento program vychází ze Strategických zásad Společenství, Lisabonské strategie a Přístupové smlouvy, a je zaměřen na zlepšení kvality životního prostředí, jako základního principu udržitelného rozvoje. Oproti současnému Operačnímu programu budou jeho priority rozšířeny. Jako příklad mohu uvést několik oblastí. V oblasti ochrany vod se jedná o rozšíření priorit na další opatření protipovodňové ochrany, v oblasti ovzduší jde o velké zdroje znečištění, jakými jsou například elektrárny ČEZ, dále zlepšení izolací, či dopravní opatření na místních komunikacích. Oblast obnovitelných zdrojů byla rozšířena o oblast podpory využití obnovitelných zdrojů energie pro fyzické osoby, což byl původně "Národní program" spravovaný Státním fondem pro životní prostředí ČR. V podobném rozsahu zůstává v novém plánovacím období oblast odpadů a ekologických zátěží. Mezi nové priority patří omezování průmyslového znečištění a environmentálních rizik - zde jde také o rozšíření zabezpečení pádu skalních masivů a podpora BAT (Best Available Techniques), a rozvoj infrastruktury pro environmentální vzdělávání, poradenství a osvětu. V rámci vzdělávání a osvěty jsme dosud podporovali pouze tzv. měkké projekty - především tedy projekty školní. Celkem bude v rámci Operačního programu "životní prostředí" poskytnuto 5176 milionů eur.

Expertní zpráva OECD z roku 2005 uvedla, že v ČR se životní prostředí nelepší, investice do politiky životného prostředí se snižují a české hospodářství zůstává velkým zdrojem znečištění. Jak hodnotíte závěry OECD?

Úvodem je nutno podotknout, že hodnocení politiky, stavu a vývoje životního prostředí v rámci OECD představuje velmi ceněný, nejvyšší možný a současně maximálně nezávislý způsob posouzení kvality environmentální politiky určitého státu, přičemž v současné době neexistuje ve světovém měřítku lepší forma takového hodnocení prováděná jinými mezinárodními organizacemi. Tyto expertní zprávy OECD poskytují komparativní mezinárodní srovnání na úrovni průmyslově nejrozvinutějších států. Zpráva OECD výstižně pojmenovává současný stav a postavení ochrany životního prostředí v ČR, zdůrazňuje dosažené pozitivní výsledky, přetrvávající a nové výzvy. Nelze tedy paušálně její závěry shrnout do konstatování, že životní prostředí v ČR se nelepší. Ve zprávě je pozitivně hodnoceno např. přijetí řady nových či novelizovaných zákonů na ochranu životního prostředí a ukotvení institucionálního zabezpečení jejich naplňování a kontroly, přijetí zásadních koncepčních dokumentů v oblasti politiky životního prostředí (aktualizovaná Státní politika životního prostředí na léta 2004-2010, Strategie udržitelného rozvoje ČR), atd. Tyto kroky vedly v minulých letech k oddělení ekonomického rozvoje od negativních dopadů na životní prostředí v několika oblastech - např. snížení celkového objemu emisí skleníkových plynů (o 24,5 procent) a hlavních znečišťujících látek do ovzduší (např. SO2 o 48 procent), vody (např. snížení BSK o 92 procent, CHSK o 85 procent) a celkového objemu odpadů, především průmyslového (téměř o 25 procent). Zpráva však také samozřejmě upozorňuje na negativní trendy v ochraně životního prostředí, které se projevují i přes přijímání řady opatření na ochranu životního prostředí, zejména v oblasti znečištění a energetické a materiálové náročnosti české ekonomiky na jednoho obyvatele a jednotku hrubého domácího produktu, kdy ČR vykazuje v těchto oblastech - měřeno prostřednictvím příslušných indikátorů - jedny z nejhorších výsledků v rámci OECD a zemí EU. Negativní trendy v oblasti životního prostředí ČR jsou způsobeny mnoha faktory, mezi které náleží kromě historicko-ekonomického vývoje ve střední Evropě a na území České republiky také vznik nových environmentálních rizik spojených s vyčerpáním potenciálu využití koncových technologií, nárůstem automobilové dopravy, spotřeby, atd. V budoucnu je tedy nezbytné prosazovat komplexnější přístup k řešení ochrany životního prostředí.

Za rozhovor děkuje Leona Heczková, Odbor pro informování o evropských záležitostech Úřadu vlády ČR

Zdroj: Eurokurýr
Komentáře k článku. Co si myslí ostatní?

Další články
Chystané akce
INISOFT s.r.o.
27
7. 2017
27.7.2017 - Seminář, školení
Olomouc, ibis Olomouc Centre
ASIO, spol.s r.o.
28
7. 2017
28.7.2017 - Ostatní akce
od 09:30 do cca 11:00, na YouTube
Podněty ZmapujTo
Mohlo by vás také zajímat
Naši partneři
Složky životního prostředí