Neformální zasedání ministrů životního prostředí v Turku (Finsko), 14. - 16. července 2006
Hlavním tématem neformálního zasedání ministrů životního prostředí bude budoucí
vývoj environmentální politiky. Finské ministerstvo životního prostředí
připravilo podklady pro diskuzi ministrů s názvem „Going global on
eco-efficiency“. Finskem předložený dokument vychází zejména ze zprávy The
European Environment Agency „Environmental Outlook“ a „Millennium Ecosystem
Assessment“ a zaměřuje se na otázku udržitelné spotřeby a výroby v rámci trendu
eko-efektivní společnosti.
Budoucím finským předsednictvím avizovaná nová generace environmentální politiky
vychází z potřeby snížit zátěž na životní prostředí uvnitř i vně Evropské unie a
zaručit rovnovážné využívání přírodních zdrojů. Za tímto účelem by měla být
nastolena diskuse, která by vedla ke stanovení konkrétních cílů a mechanismů k
jejich dosažení. Ačkoliv již existuje řada environmentálních koncepcí a politik
- tematické strategie, Akční plán pro environmentální technologie, Šestý
environmentální akční plán, dobrovolné nástroje – EMAS, eco-labeling, apod., je
třeba uvažovat dále ve smyslu možných globálních řešení a konkrétních mechanismů
k dosažení makroekonomických cílů, a to v rámci klíčových sektorů (zemědělství,
energetika, doprava), při využití ekonomických nástrojů. Dále také chybí
koherentní rámec, který by zastřešoval problematiku udržitelné výroby a
spotřeby.
V souvislosti s myšlenkou „celoplanetární“ environmentální politiky by se EU
měla zaměřit na sloučení principu konkurenceschopnosti, eko-efektivity a
eko-inovací.Tomu by mělo napomoci podle finského předsednictví mimo jiné i
posílení úlohy Programu OSN pro životní prostředí (UNEP), jeho transformace v
Organizaci OSN pro životní prostředí (UNEO) a ustanovení Mezinárodního panelu
pro přírodní zdroje.
Hlavním tématem neformálního zasedání ministrů životního prostředí bude budoucí vývoj environmentální politiky. Finské ministerstvo životního prostředí připravilo podklady pro diskuzi ministrů s názvem „Going global on eco-efficiency“. Finskem předložený dokument vychází zejména ze zprávy The European Environment Agency „Environmental Outlook“ a „Millennium Ecosystem Assessment“ a zaměřuje se na otázku udržitelné spotřeby a výroby v rámci trendu eko-efektivní společnosti.
Budoucím finským předsednictvím avizovaná nová generace environmentální politiky vychází z potřeby snížit zátěž na životní prostředí uvnitř i vně Evropské unie a zaručit rovnovážné využívání přírodních zdrojů. Za tímto účelem by měla být nastolena diskuse, která by vedla ke stanovení konkrétních cílů a mechanismů k jejich dosažení. Ačkoliv již existuje řada environmentálních koncepcí a politik - tematické strategie, Akční plán pro environmentální technologie, Šestý environmentální akční plán, dobrovolné nástroje – EMAS, eco-labeling, apod., je třeba uvažovat dále ve smyslu možných globálních řešení a konkrétních mechanismů k dosažení makroekonomických cílů, a to v rámci klíčových sektorů (zemědělství, energetika, doprava), při využití ekonomických nástrojů. Dále také chybí koherentní rámec, který by zastřešoval problematiku udržitelné výroby a spotřeby.
V souvislosti s myšlenkou „celoplanetární“ environmentální politiky by se EU měla zaměřit na sloučení principu konkurenceschopnosti, eko-efektivity a eko-inovací.Tomu by mělo napomoci podle finského předsednictví mimo jiné i posílení úlohy Programu OSN pro životní prostředí (UNEP), jeho transformace v Organizaci OSN pro životní prostředí (UNEO) a ustanovení Mezinárodního panelu pro přírodní zdroje.
Budoucím finským předsednictvím avizovaná nová generace environmentální politiky vychází z potřeby snížit zátěž na životní prostředí uvnitř i vně Evropské unie a zaručit rovnovážné využívání přírodních zdrojů. Za tímto účelem by měla být nastolena diskuse, která by vedla ke stanovení konkrétních cílů a mechanismů k jejich dosažení. Ačkoliv již existuje řada environmentálních koncepcí a politik - tematické strategie, Akční plán pro environmentální technologie, Šestý environmentální akční plán, dobrovolné nástroje – EMAS, eco-labeling, apod., je třeba uvažovat dále ve smyslu možných globálních řešení a konkrétních mechanismů k dosažení makroekonomických cílů, a to v rámci klíčových sektorů (zemědělství, energetika, doprava), při využití ekonomických nástrojů. Dále také chybí koherentní rámec, který by zastřešoval problematiku udržitelné výroby a spotřeby.
V souvislosti s myšlenkou „celoplanetární“ environmentální politiky by se EU měla zaměřit na sloučení principu konkurenceschopnosti, eko-efektivity a eko-inovací.Tomu by mělo napomoci podle finského předsednictví mimo jiné i posílení úlohy Programu OSN pro životní prostředí (UNEP), jeho transformace v Organizaci OSN pro životní prostředí (UNEO) a ustanovení Mezinárodního panelu pro přírodní zdroje.
Zdroj:MŽP
Sdílet článek na sociálních sítích