Kterých nových biotechnologií se mame bát?

Nejen budoucí vzestup lidské populace, ale také nedostatek vhodné potravy a pitné vody pro již existující populaci vyvíjí velký tlak na zvyšování výkonnosti zemědělství. Zvláště za podmínek, kdy industrializace a změny klimatu zmenšují výměru zemědělsky využitelné půdy. Je proto nanejvýše nutné spojit různé vědecké směry a nikoli je z ideologických (nebo ekonomických) důvodů stavět proti sobě.


Ideologie bez znalosti
Jeremy Rifkin staví šlechtění pomocí markerů - prý nejmodernější technologii - proti genovému inženýrství, neboť je jeho ideologickým odpůrcem (Geneticky upravené potraviny zastaraly, HN, 25. července). Patří mezi "klasiky". V březnu 1977 jednalo ve Washingtonu Fórum pro rekombinantní DNA Národní akademie USA. Byl to Jeremy Rifkin, kdo tam hřímal: "Počkejte až presbyteriáni, židé, katolíci, metodisté a baptisté z celé Ameriky si uvědomí dlouhodobé důsledky toho, co tu, pánové, dnes večer děláte." Za rok a půl firma Genentech připravila lidský inzulín z bakterií.


Vybírejme to nejlepší
Genové inženýrství, mutageneze, šlechtění na markery, somatická a gametická embryogeneze, fúze protoplastů, tkáňové kultury a další biotechnologické metody mají každá své použití a svá pravidla vedoucí k maximálnímu poměru užitku a rizika.
Zanášení ideologie do šlechtění naopak velmi škodí, po Lysenkovi jsme na to zvláště citliví. Bohužel Rifkin se drží klišé o "riziku ekologických škod a potenciálních nepříznivých zdravotních následků spojených s GM plodinami" už skoro třicet let, aniž se ona "potenciální rizika" nějak projevila, i když lidstvo už snědlo geneticky modifikované sóji stovky tisíc tun.
Běžné křížení kombinuje vlastnosti - geny - rodičů. Broskev se skořicovou chutí křížíme s méně chutnou, ale netrpící kadeřavostí. Z velkého množství kříženců musíme vypěstovat stromky a počkat až budou mít plody, abychom zjistili, jak chutnají, a počkat na rok, kdy je hodně houby Taphrina, která kadeřavost způsobuje, abychom věděli, jak jsou na ni citlivé. To trvá několik let.
Pomocí analýzy DNA můžeme najít úsek čili marker, který je spojen se skořicovou chutí, a u jiné odrůdy úsek marker pomáhající proti houbě. Po křížení stačí udělat analýzu DNA sotva vyklíčivších semenáčků a najdeme takový, v jehož DNA se oba markery vyskytnou. To je ten hledaný, a vše trvá jen několik týdnů. O této metodě se studenti již deset let učí z knihy Oldřicha Chloupka Genetická diverzita, šlechtění a semenářství (Academia 1995)...


Komu nevadí mutanti...
Jeremy Rifkin správně říká, že selekce na markery pouze zrychluje klasické křížení, jehož podstata je stejná, jako za Gregora Mendela. Křížení, byť sebeefektivnější, má zásadní omezení: kombinuje jen ty geny - vlastnosti -, které mají rodiče. Novou zavést do potomků nemůže. To dokážou dvě metody: starší poškozuje DNA třeba zářením a doufá, že rostlina rány zacelí, ale s chybami, a některá z těch chyb se nám hodí. To je metoda mutageneze.
Druhá hledá u různých organismů takový přirozený gen, který určuje požadovanou vlastnost. Třeba necitlivost na škůdce u bakterie nebo odolnost k mrazu u ryby. Tento gen vezme, prostuduje, zjistí, zda bílkovina, která se podle něj tvoří, není zdravotně závadná a po této prověrce ho přenese do plodiny. Ostatních genů se dotkne jen výjimečně. To je genové inženýrství.


...a komu vadí GM
Mutageneze je velká neznámá. Nevíme, kolik defektů v DNA jsme způsobili, kolik a jaké mutované geny v plodině vznikly, a tedy nemůžeme ani vědět, jak se projeví na našem zdraví. Proto je mutageneze rizikovější. Její riziko se však toleruje. Menší riziko geneticky modifikovaných plodin, které obsahují přirozené a dobře známé geny - pouze z jiného organismu -, se však neustále zdůrazňuje...
Kdyby si autor našel výroční zprávu Mezinárodní agentury pro atomovou energii (IAEA) z roku 2000, dověděl by se, že počet oficiálně do praxe převedených radiačních mutant rostlin se v onom roce zvýšil o 291 na 2252. Jenže jejich případná zdravotní a ekologická rizika nemají ideologický podtext, takže mu nevadí. Přitom třeba radiační mutant rýže necitlivý na sůl v půdě se pěstuje v Asii na tisících hektarů a může značně ohrozit tamní biologickou rozmanitost.
Kdyby se také seznámil s výsledky českých vědeckých pracovišť, která dosáhla mezinárodních úspěchů v analýzách genomů, a s obsahem i základních kurzů genetiky a molekulární biologie našich vysokých škol, mělo by mu být trapné nás poučovat, že "nová oblast vývoje se nazývá genomika".
Autor, emeritní profesor PřF UK, vedl po roce 1989 Biotechnologický ústav Karlovy univerzity