Hustopečský skok

Seděli jsme v jedenáctém patře významné finanční instituce, bylo přesně jedenáct hodin dvacet minut a byl den světového skoku. Ten rozhovor se pořád ještě dal přerušit, ještě bychom stihli sjet dolů, proběhnout nablýskanou halou kolem recepce a na betonovém plácku mezi benzínovou pumpou, hotelem a krabicí jakéhosi hobbymarketu provést stereofonní skok. Protože skok musel být proveden přímo na povrchu zemském.
Ale přerušte úvahy o procentech, úrocích a navýšeních takovouhle žádostí. Odhodlávala jsem se k tomu s vědomím, že riskuji totální ztrátu důstojnosti. Člence skautského oddílu, vášnivé čtenářce verneovek, by to snad prošlo. Jak jsem jí záviděla!
Ten soustředěný skok šesti set miliónů lidí na celé západní polokouli, oznámený prostřednictvím světových agentur, měl lehce vychýlit Zemi z dráhy, a tím vyřešit problém s globálním oteplováním. Kjótský protokol, ke kterému se největší smraďoši připojují jen zdráhavě, by se tudíž mohl s úlevou hodit do koše.
Čas plynul rychle, přímo jsem cítila, jak jsou nachystáni skokani v Mexico City, v Seattlu i v Patagonii, jak vycházejí na pevný povrch zemský v Londýně i v posledním alpském údolí, jak kolem proudí a houstne soustředěná energie všech natěšených naivků a srandistů světa.
Jedenáct třicet a třináct vteřin, neodvážila jsem se. Zdálo se mi to, nebo se podlaha jedenáctého patra opravdu zachvěla?
"Blbostma se nezabejvám," řekl mi pohrdavě kamarád, když jsem se mu svěřila, co mě láká. Jenže o to právě jde. Co naděláte, když vám na dně duše dodnes pospává ta bledá holka, co chtěla být královnou majálesů, občas se probere, protře oko a zajásá nad nějakou nádhernou pitomostí. Ve světě přesně spočítaných příčin a následků se na plný plyn přidat k něčemu zjevně nesmyslnému. Jaká úleva!
A pak se ukázalo, že to celé byl hoax, "městská legenda", vypuštěná německým akčním umělcem Torstenem Lauschmannem, toho času v Glasgow. Kam se hrabou naši chlapci s Českým snem, tohle byl přímo Světový sen. Ve fotografii mnichovského profesora gravitační fyziky Hanse Petera Nieswarda, na jehož výzkumech měl být skok založen, byl rozpoznán Lauschmann v kabátě a obskurních brýlích.
Fajn, chtěli udělat něco pro životní prostředí, povídám si s pochopením. A pak jsem se oddala úvahám o procentech a navýšeních. Kdyby si jedno tričko s nápisem Join World Jump Day za třiadvacet dolarů koupila jen desetina údajně přihlášených skokanů, bylo by to hodně přes šest set miliónů dolarů. A pak tam jsou ještě trička s nápisem Neskákejte za osmnáct dolarů a...
Výsledek skoku se vypočítává dodnes. Zřejmě se čeká, až se vyprodají trička.
To v případě Hustopečského skákání jde opravdu o skoky. Mimochodem, mezi speciálními výškařskými mítinky jsou Hustopeče třetí na světě. A to je světová realita, žádný sen.