Pátek, 29. března 2024

Labské pískovce

Asi bychom čtenáře orientovali rychleji, kdybychom tyto řádky nadepsali Českosaské Švýcarsko.
Labské pískovce
Ale přesto, že část názvu (České Švýcarsko) obdržel náš nejmladší národní park, nebyl tento romantický název nikdy příliš výstižný. Nebyl dokonce příliš výstižný ani v tom případě, že vznikl nikoliv z geologické příbuznosti, ale čistě z vizuálního dojmu. Ve Švýcarsku se totiž tento typ krajiny nevyskytuje.

Proč ho ale krajina dostala? V roce 1776 byli k rekonstrukci Drážďanské galerie pozváni i švýcarští odborníci - malíř Adrian Zinng ze St. Gallen a rytec Anton Graff. V přestávkách své pilné práce zabloudili i do krajiny "Bohem a lidmi zapomenuté, kde jen lapkové a loupeživí rytíři sídlí" a poznali tak "strašné skály a propasti", i vzpomenuli na alpská údolí a srázy své domoviny a krajina se jim zalíbila. I zvali si sem své přátele a došlo to tak daleko, že se nakonec nevrátili domů s poukazem, že si tu našli "své Švýcarsko". V roce 1785 se poprvé v tisku objevila zmínka o Saském Švýcarsku, a krátce na to i o Českém Švýcarsku, doba romantismu název ještě podpořila. Leč čeští badatelé 19. století nepřevzali ten název a postupně se formovaly názvy jako Labské pískovcové pohoří či Českosaské skalní pohoří, až se ve druhé polovině 20. století ujal název Labské pískovce. Leč při vyhlášení krajiny za národní park dostala část krajiny název České Švýcarsko a její okolí zůstalo Labskými pískovci. S Lužickými horami a Českým středohořím, a koneckonců i s Kokořínskem, vytváří náš zatím poslední národní park a jeho ochranné pásmo, chráněná krajinná oblast, jeden velký celek zasahující od hranic až do středu Čech. Rozkládá se v okrese Děčín, na hranicích s Německem, kde je, jako jeho protějšek, vyhlášen Národní park Saské Švýcarsko (Sächsisch Schweiz). Celková rozloha (národního parku a chráněné krajinné oblasti) je 300 km2. Chráněná krajinná oblast byla vyhlášena v roce 1972, národní park, který tvoří střed této CHKO a chrání zdejší největší přírodní skvosty, v roce 2000. Nejvyšším bodem oblasti je Děčínský Sněžník (726 m n.m.), nejnižším pak hladina Labe v Hřensku (115 m n.m.), což je také nejnižší výškový bod v Čechách. Geologický podklad oblasti a prakticky také jeho největší přírodní "skvosty" tvoří pískovce spodního a středního turonu českého křídové moře. Vyšší souvrství byla v geologické minulosti rozrušena vodou, ledem a větrem i organismy a spláchnuta z větší části do Labe, které rozrušené horniny v písek odneslo do moře. Eroze odkryla podloží budované přes 600 milionů let starým lužickým žulovým masivem a prvohorními soubory sedimentů a žulových hornin labského břidličného pohoří (vystupuje v Čechách jen v malé míře v kaňonu Labe za Děčínem) a starohorními a prvohorními přeměněnými horninami krušnohorského krystalinika. Během saxonského tektogenního neklidu byla křídová souvrství rozlámána do větších či menších ker, z nichž některé stoupaly a jiné klesaly. Tím byl dán základ budoucí nesmírně členité krajiny. Došlo ovšem i k výlevům bazaltů (např. Růžovský vrch - 619 m n.m.).Množství puklin umožnilo potom rychlé rozčlenění tabule během čtvrtohor, kdy vznikla hustá síť údolí, jejichž svahy tvoří svislé pískovcové stěny a izolované skalní věže. Celé území získalo charakter typických skalních měst. Kaňon Labe dosahuje na sever od Děčína hloubky až 170 m. V chráněné krajinné oblasti jsou vynikajícím způsobem vyvinuty geomorfologické tvary pískovcových skalních měst (u Tisé, Hřenska, Děčína či Doubice). Od stolových hork hlubokým říčním kaňonům (Labe, Kamenice a jejich přítoky), jsou zde rozsáhlé skalní stěny (Křídelní stěny, Růžová stěna či Pastýřská stěna), hřbety, jednotlivé skalní věže, drobná i větší skalní okna či brány, výklenky, skalní hřiby (v Tiských stěnách). Nejznámějšími jsou ovšem skalní brány Malá Pravčická a národní přírodní památka Velká Pravčická brána, jeden z největších a bezesporu pro nás nejkrásnější skalní most v Evropě, i jeden z největších na světě (dlouhý 25 m a vysoký 21 metrů). Mechanickým i chemickým zvětráváním stěn se na jejich povrchu vytvořily typické skalní voštiny, skalní římsy, lišty a pseudoškrapy. Území je z velké části pokryto lesy, hlavně borovými a smrkovými. Z původních lesů zbývají jen nevelké plochy doubrav a bučin. Velká členitost povrchu oblasti podmínila i mikroklimatické poměry a s nimi i nebývalou pestrost zdejší flóry a fauny. Stýká se zde běžně chladnomilná květena s teplomilnou. Vlivem vlhka zde v roklích nacházíme horské a podhorské druhy rostlin, např. žluťuchu orlíčkolistou, violku dvoukvětou, žebrovici různolistou, čípek objímavý, zajímavý je i výskyt rojovníku bahenního, jehož domovem jsou rašeliniště či severské tundry. Horní okraje skal jsou suché a teplé a jsou domovem vřesu obecného, brusinky či tzv. hranových pokroucených borovic lesních. Domovem je tu jelení i srnčí zvěř, počátkem 20. století tu byl také vysazen kamzík horský, který zde zdomácněl. Nepřístupné skalní stěny jsou hnízdištěm některých dravců, jestřába lesního či káněte lesního. Vzácně zde hnízdí i výr velký či sokol stěhovavý. U toku Kamenice hnízdí běžně skorec vodní či ledňáček říční, žije tu i vydra říční nebo mlok skvrnitý. Z bezobratlých živočichů patří mezi vzácnosti oblasti plž Arion intermedius a dále jen tady žijící nosatcovitý brouk Pseudophytobius sphaerion a některé vzácné druhy mravenců. V přírodní rezervaci Čabel chrání se reliktní rašeliniště se suchopýrem pochvatým, klikvou žoravinou či rojovníkem bahenním a národní přírodní rezervace Růžák chrání čedičový vrcholek porostlý přirozeným smíšeným lesem v podrostu se vzácnou kapradinou laločnatou. V přírodní rezervaci Babylon, jejíž podstatu tvoří skalní bludiště, roste ekotyp borovice lesní vysokého rovného vzrůstu, využívaný dříve k výrobě lodních stěžňů. V chráněné krajinné oblasti, která tvoří ochranné pásmo národního parku, upoutají pozornost také zajímavé stavby lidové architektury, jako jsou např. hrázděné či roubené "lidovky" v obcích Kamenická Stráň, Jetřichovice, Janov či Doubice, stejně jako svérázná obec Hřensko, ležící uprostřed velkoplošného chráněného území, s četnými rekreačně-turistickými stavbami z první poloviny 20. století. Dále návštěvníka upoutá i stálé a rychlé zvětrávání zdejších pískovců, nebývalou mírou podporované lidskou činností. Zejména v kaňonu řeky Kamenice pak dochází k sesuvům skalních bloků. V poslední době se také oblast Hřenska stala známou díky povodním, které zde sice byly vždycky, ale jen málokdy se o nich tak často a nahlas hovořilo. Přesto kaňon Kamenice je unikátním přírodním územím celoevropského významu. V minulosti zde byly také zřízeny jezy, stával tu mlýn a nikomu nevadil. Ani přírodě. Intenzivní turistický ruch přiměl orgány ochrany přírody dokonce zakázat vstup na Velkou Pravčickou bránu, protože hrozilo a hrozí její zřícení. Vůbec turistický ruch v nadměrné míře zde provozovaný silně ohrožuje zdejší přírodu. Půjdete- li však tiše zdejší přírodou, obdivujíce se jejím krásám, všimněte si třeba i nenápadných kvítků violky dvoukvěté, jejíž žluté květy s hnědými proužky se až příliš skromně krčí za nějakým balvanem a vedle nich jako hvězdy do trávy spadlé září květy sedmikvítku evropského. Bylo by škoda tu krásu ztratit. Co říkáte?
Zdroj:Haló noviny
Sdílet článek na sociálních sítích

Partneři

Asekol - zpětný odběr vysloužilého elektrozařízení
Ekolamp - zpětný odběr světelných zdrojů
ELEKTROWIN - kolektivní systém svetelné zdroje, elektronická zařízení
EKO-KOM - systém sběru a recyklace obalových odpadů
INISOFT - software pro odpady a životní prostředí
ELKOPLAST CZ, s.r.o. - česká rodinná výrobní společnost která působí především v oblasti odpadového hospodářství a hospodaření s vodou
NEVAJGLUJ a.s. - kolektivní systém pro plnění povinností pro tabákové výrobky s filtry a filtry uváděné na trh pro použití v kombinaci s tabákovými výrobky
E.ON Energy Globe oceňuje projekty a nápady, které pomáhají šetřit přírodu a energii
Ukliďme Česko - dobrovolnické úklidy
Kam s ním? - snadné a rychlé vyhledání míst ve vašem okolí, kde se můžete legálně zbavit nechtěných věcí a odpadů