Chráněná krajinná oblast České středohoří

Leží v severozápadních Čechách a v okresech Litoměřice, Louny, Ústí nad Labem Česká Lípa a Děčín zabírá plochu 1071 km2. Svou velikostí je to naše třetí největší zvláště chráněné území. Na severu sousedí s chráněnými krajinnými oblastmi Labské pískovce a Lužické hory a národním parkem České Švýcarsko, na jihovýchodě pak s chráněnou krajinnou oblastí Kokořínsko. Nejvyšším bodem oblasti je Milešovka (837 m n. m.), nejnižším bodem je tok Labe (v Děčíně jen 122 m n. m.). Páteří oblasti je právě Labe protékající místy kaňonovitým údolím mezi Litoměřicemi a Děčínem.

Ano, České středohoří, které má své jméno nikoli proto, že leží ve středu Čech (a vůbec to není pravda), ale proto, že jsou to středně vysoké hory. Milešovka ze své výšky je vidí a mohla by o tom vyprávět. Také název České středohoří vznikl hodně pozdě, snad až ve dvacátém století. Ale Bohuslav Balbín ve své knize Krásy a bohatství země České nazývá tento kraj kolem Litoměřic "rájem Čech", a to jak pro jeho neopakovatelnou krásu sopečných kuželů, tak především pro jeho úrodnost. Však pojďme se do toho kraje trochu podívat. Geomorfologicky je České středohoří tvořeno roztroušenými kuželovitými nebo oblými vrchy výrazně čnícími nad jinak plochý terén. Středem oblasti se vine tok Labe a místy vytváří ojedinělé kaňonovité, někdy i úzce sevřené údolí (známý meandr Brána Čech). V severovýchodní části (Verneřické středohoří) jsou rozsáhlé náhorní plošiny z masivních třetihorních sopečných příkrovů. Geologicky České středohoří tvoří především křídové sedimenty - slínovce, slinité a vápenité pískovce středního a svrchního turonu a vápnité jílovce a jílovce coniaku. Předkřídové podloží je volně přístupné pouze v nevelké oblasti opárenského krystalinika (ruly, svory, amfibolity) a usuzuje se, že souvisí s krušnohorskou oblastí Českého masívu. Na rozhraní starších a mladších třetihor a zejména pak v mladších třetihorách postihla zdejší krajinu mohutná sopečná činnost spojená s hlubinnými zlomy (litoměřickým a podkrušnohorským). V této souvislosti se hovoří o riftové zóně, místě, ve kterém se od sebe oddalují dvě zemské desky a které je nyní v poměrném klidu. Dochází zde totiž jen k nevelkým záchvěvům půdy, které jsou způsobovány zemětřesnými roji. Ovšem během sopečné činnosti, jež zde proběhla ve dvou fázích, došlo k vytvoření povrchových sopek i podpovrchových útvarů (lakolitů - útvarů připomínajících hřiby či deštníky) složených z čedičů a jim podobných hornin a znělců. Ze znělce je budována právě Milešovka. Zajímavými jevy, spojenými se sopečnou činností, se kterými se setkáváme ještě dnes, jsou např. výskyty aragonitu na vrchu Číčově či termální prameny u Brné. Jedinečným dokladem sopečné činnosti jsou i tzv. kamenná slunce u Hnojnic, chráněná jako národní přírodní památka. Ke zklidnění sopečné činnosti v Českém středohoří došlo ke konci miocénu, ale ještě koncem pliocénu proběhla zde slabá (mimo České středohoří dosti silná) třetí fáze sopečné činnosti. Ale to již působila eroze, silnější ve čtvrtohorách než v třetihorách. Tvrdé čediče a znělce byly působením větru, vody a dalších vnějších činitelů vypreparovány z měkčích křídových hornin a dnes je můžeme obdivovat v jejich plné a přirozené kráse. Jejich úpatí se pokryla sutí těchto hornin, zarovnané plošiny byly rozčleněny toky Labe, Ploučnice a Bíliny a menších říček a potoků. V některých úsecích, např. v Bobří soutěsce a u Vrkoče se vytvořily i menší vodopády. V sutích i v pseudokrasových jevech se vytvářejí některé další zajímavé jevy - mikroexhalace teplého a vlhkého vzduchu na Borči (ventaroly, kdy se z děr mezi kameny doslova "kouří") nebo ledové jámy s chladným vzduchem v sutích Plešivce. Mineralogicky jsou zajímavé nejen čediče a znělce, odkryté mnoha lomy, ale také pyropové štěrky u Třebenice a Podsedic s českými granáty, diamanty a dalšími drahými kameny, ale i s množstvím pyritizovaných zkamenělin. Lomová činnost odkryla i zajímavé útvary sloupovitého rozpadu bazaltů, chráněné dnes jako národní přírodní památky (Vrkoč, Panská skála, Jánský vrch). Přesto však tato činnost hrozí, že mnohé další podobné zaniknou. Klimatické poměry Českého středohoří jsou velmi rozmanité. Jihozápadní část je v dešťovém stínu Krušných hor, proto patří k nejsušším a nejteplejším částem nejen Českého středohoří, ale i Čech. Milešovské a Verneřické středohoří jsou vlhčí a mají tím pádem i chladnější, téměř podhorské podnebí. Také poloha lokality má svůj význam. Teplé, až extrémně teplé mikroklima je na jižních svazích kopců tvořených bazalty nebo vápnitými horninami křídového moře. Bohatství přírody je tu uchováno v husté síti zvláště chráněných maloplošných území. Typickými biotopy jsou biotopy stepí na bazaltových horninách a biotopy bílých strání na vápnitých slínovcích a jílovcích. Pro ně jsou typické rostliny, jako je např. hlaváček jarní, koniklec český, koniklec otevřený, řada kozinců (např. kozinec dánský - pozor! ne dámský), četné druhy kavylů i jiných teplomilných travin, pro bílé stráně pak je typická i pěchava vápnomilná, vstavač nachový, pětiprstka žežulník, tořič hmyzonosný, kruštík tmavočervený, střevíčník pantoflíček a další vstavačovité rostliny. Všechny tyto rostliny jsou však vázány na kulturní stepi a louky, tedy takové, které se musí kosit nebo spásat a někdy i sešlapávat. Roste zde i třemdava bílá, chrpa Triumphettiho, hrachorhorský, lilie zlatohlávek, hlístník hnízdák a podél potoků i bledule jarní a jedovatý áron plamatý. Játrovka Targionia hypophylla, která se zde místy vyskytuje, je dokonce považována za zbytek třetihorní květeny. Hle, jedna z našich živoucích zkamenělin! Ze zoologického hlediska je České středohoří významné opět řadou vzácných a ohrožených druhů, z nichž nejvzácnější patří mezi stepní druhy hmyzu (brouci, motýli, síťokřídlý hmyz - např. pakudlanka jižní, vzácné druhy mravenců, čmeláků, vos i samotářských včel, cikády, kobylky, sarančata a mnohé další). Teplomilné biotopy včetně toků hostí i řadu obratlovců od ryb až po savce. Nejvýznamnějšími biotopy jsou národní přírodní rezervace Bílé stráně u Pokratic, Lovoš, Milešovka (s krásným bukovým pralesem a meteorologickou stanicí i s krásným rozhledem, pokud není mlha či mraky, po celém Českém středohoří), Oblík, Raná a další přírodní rezervace a přírodní památky. České středohoří patří k nejstarším zemědělským oblastem Čech. Ovšem kultury se zde objevovaly už od starší doby kamenné. Byla to i krajina, kde se kvůli "mléku a strdí" usadili naši slovanští předci, šíříce se z krajiny pod Řípem po i proti toku Labe. Také lidová architektura a historické památky dotvářejí svéráz této krajiny. Nedílně sem patří památková rezervace Litoměřic, hrady Házmburk, Košťálov, Vlastislav, Opárno, Kostomlaty, Ostrý, Kamýk, Levín, Milešov či zámky v Ploskovicích a v Benešově nad Ploučnicí a mnoho dalších památek v obcích i mimo ně. Nedělitelnou součástí chráněné krajinné oblasti je i zdejší zemědělství, ovocnářství, vinařství či chmelařství, těžba kamene, které sem odjakživa patří. Jsou jiná nebezpečí, která tuto krásnou krajinu poškozují - silniční doprava, chemický průmysl, lidská hamižnost... Snad je zdejší příroda překoná.