zpravodajství životního prostředí již od roku 1999

Dobré představení je vždy osobní

16.09.2006
Odpady
Dobré představení je vždy osobní
Mezinárodní taneční soubor Déja Donné, který v roce 1997 založili Češka Lenka Flory a Ital Simone Sandroni, uvede dnes v pražském divadle Archa světovou premiéru představení My name is King. Inspirací pro "zprávu o křehkosti obyčejných lidí" byly nálezy ze skládek. "Nejčastěji se vyhazují televizory," říká choreografka a bývalá tanečnice proslulé skupiny Ultima Vez Lenka Flory. Ještě před dvěma lety v Praze pořádala mezinárodní festival Konfrontace. Jeho devátý ročník ale kvůli minimální grantové podpoře zrušila.


HN: Uvažujete o tom, že byste festival Konfrontace obnovila?
Ne. Je to historka, která mě stále moc bolí, ale jsem rozhodnutá, že tady už nebudu nic dělat.


HN: Dnešní premiéra měla počátek na skládce. Co jste tam hledali?
Studovali jsme to, co lidi ze všeho nejvíc používají a tím pádem i vyhazují. Zjistili jsme, že je to typově vlastně jen velmi málo věcí.


HN: Jaké věci to jsou?
Hlavně televizory, monitory, auta a reklama. Z toho jsme zkonstruovali scénu. Navíc svítíme panelem sestaveným ze stopek aut. Pak tam máme světelné reklamy a neonové nápisy.


HN: Ovlivnily tyhle skládkové nálezy také dramaturgii představení?
Určitě, byl to bod, ze kterého jsme vycházeli. Dokonce to ovlivnilo i výběr interpretů. Často děláme taneční představení s herci netanečníky. I tohle představení je tak postavené. Přitom se v Kingovi tančí doopravdy, není to žádný "jakotanec". Většina zkoušek padla na to, aby se herci seznámili se svým tělem a naučili se, jak pracuje. Ze začátku byl pro ně problém zapamatovat si, jak vůbec jdou pohyby za sebou.


HN: Proč jste raději neangažovali tanečníky?
Výsledek je neporovnatelný. Je mnohem jasnější, co vlastně herci na jevišti dělají. O každém pohybu jsme museli tolikrát mluvit, než ho vůbec dostali do těla, že teď má jasný význam.


HN: S netanečníky pracují i další tvůrci. Je to snad nový trend?
Hodně lidí hledá nové způsoby, jak dělat představení. Ale tohle není nový způsob. V Čechách je snadné dělat objevy - například Eva Hauerová "objevuje" představení s laserem. Ale nic z toho není nového, i když v tenhle moment to tak možná vypadá. Všechno je staré. Jediné, co může být nové, je osobní výpověď toho, který to režíruje nebo který to interpretuje.


HN: A co opačný "trend", vidíte nějaký zlozvyk v tanečním divadle?
Hledáme moc snadnou cestu, jak udělat něco, co se dá šoupnout na jeviště. Není to jen v Čechách. Hodně lidí ani netuší, kolik práce je za tím, aby vzniklo hodnotné představení. Povede se to, jen když na něm tvůrci stráví hrozně moc času a jdou do hloubky tématu. Protože pak to začne být osobní.
Zdroj: HN

Komentáře k článku. Co si myslí ostatní?

Další články
Chystané akce
INISOFT s.r.o.
27
7. 2017
27.7.2017 - Seminář, školení
Olomouc, ibis Olomouc Centre
7
8. 2017
7-11.8.2017 - Tábor, výlet, pobytová akce
Zahrada lesní MŠ Šárynka, Praha 6
14
8. 2017
14-18.8.2017 - Tábor, výlet, pobytová akce
Zahrada lesní MŠ Šárynka, Praha 6
Podněty ZmapujTo
Mohlo by vás také zajímat
Naši partneři
Složky životního prostředí