Magická místa Česka: Paměti staleté lípy v Praskolesích

Podle některých odhadů je stará sedm set, podle jiných osm set let. Pokud přijmeme ten smělejší, strom pamatuje 13. století. Je tedy svědkem hodně dlouhého běhu dějin, ale co z nich mohl z návsi zapadlé vesnice zahlédnout? Patrně ne korunovace králů a osudové bitvy, člověk by spíš řekl, že k místnímu dramatu stačilo, aby se kolem prohnal loupežník.
Jenže když se to tak vezme kolem a kolem, kde se dějiny vlastně odehrávají? Na velkých scénách? Na malých? Mohla se tu ta lípa vůbec nudit?
V časech, kdy klíčila ze semene, možná už stál v lesích východně od ní pozdně románský dvorec, aniž ovšem kdo tušil, že kousek od jeho vrat jednou vyroste Telč. Přesto se tak stalo a v roce 1366 patrně i lípa slyšela vzdálený hlahol zvonů, oslavujících, že Telč už byla povýšena na město.
V roce 1423 to tu rachotilo spíš od severu, kde právě Jan Hvězda z Vicemilic dobýval se svým husitským vojskem hrad Štamberk. Na rozdíl od nedalekého Roštejna se mu to podařilo a zanechal za sebou rozvaliny, které už nikdy nikdo nedal dohromady.
Ale praskoleská lípa stála. A dá se předpokládat, že jí neunikla červená obloha, odlesk požáru, kterým roku 1530 hořela Telč, a v roce 1682 zcela určitě zaznamenala, že se na blízkém vršku u Dobré Vody zabělal nový kostelík svatého Jáchyma, patrona i zdejších horníků.
O století později, roku 1781 do života kraje kolem lípy zasáhl toleranční patent, který zdejší tradičně evangelické ovzduší rozštěpil na dvě větve: reformovanou a luteránskou. V nedaleké Velké Lhotě to vzali doslova, a tak se tu časem zrodil naprostý unikát Čech i Moravy - těsně vedle sebe dva evangelické kostely a u nich dvě fary. První kostel, řečený "dolní", vznikl v roce 1876 přestavbou původní luteránské modlitebny, druhý, "horní", vyrostl v roce 1873 jako zcela nový. Do kterého kdo z Praskoles přes les chodil, už zavál čas.
A lípa stála. V roce 1890 se pár kilometrů západně od ní, ve Studené, narodila v rodině Zezulků holčička Vlasta, která pak pod slavným pseudonymem Javořická proslula slušnou řádkou knih, vesměs se odehrávajících ve zdejším kraji. V roce 1898 byly v blízkém Mrákotíně otevřeny žulové lomy, kam chodili pracovat i lidé z Praskoles. Ve dvacátých letech 20. století byl právě v nich vylomen podle plánů Josipa Plečnika slavný monolit pro Pražský hrad. Pravda, ten první dvacetimetrový se při transportu zlomil, ale ten druhý, skromnější, jen přes patnáct metrů vysoký, dojel. V roce 1928, při oslavách desátého výročí vzniku republiky, se slavnostně zdvihl na třetím nádvoří.
A tak tu dějiny utíkaly dál a i lípa stála dál. Přesněji řečeno, stojí dál. Mohutný strom, víc než desetimetrového obvodu, do jeho vykotlaného kmene se údajně vejde dvanáct lidí. V roce 2001 mohl od Borovné přes les zaslechnout, jak tam byla vysvěcena zcela nová kaple Nanebevzetí Panny Marie. Mindrák mít nemusel, ve stejném roce byla po delší pauze v dutině jeho kmenu obnovena zvonička, kterou tam místní zřídili koncem 19. století. A tak i praskoleská lípa přispěla ke zdejší historii svým unikátem, který na Moravě ani v Čechách nemá konkurenci.

Snímky / HN - Jan Šilpoch: Zvoničku v dutině lípy zřídili obyvatelé Praskoles koncem 19. století.