Proč dát jaderné energetice šanci

Diskuse o naší i světové energetické budoucnosti nabývají na intenzitě, protože zajištění "dlouhodobě udržitelné energetiky" pro další generace je poměrně vážný, ale řešitelný problém. Za daných okolností se za optimální cestu do energetické budoucnosti považuje "mix" fosilních paliv, jaderné energie a obnovitelných zdrojů.
Každý z těchto tří směrů má svá ALE, ovšem nejhlasitější a nejvíce emocionální kritika je stále vedena proti jaderné energetice.
Živými tématy, používanými jako argument proti jádru, jsou například údajný nedostatek paliva pro jaderné elektrárny a neekonomičnost provozu.
Námitky odmítající jádro z důvodu nedostatečných zásob paliva pro jaderné elektrárny je nutno kategoricky odmítnout. Zásoby uranu jsou značné - a to i když uvažujeme pouze ekonomicky přijatelné ceny uranu. Nezapomínejme také, že jaderná energetika může v budoucnu přejít na další štěpitelný prvek - thorium - jehož světové zásoby jsou přinejmenším srovnatelné s dnešními zásobami uranu.

Je to nejlevnější výroba
Údaje z tzv. Červené knihy vydané v roce 2005 Mezinárodní agenturou pro atomovou energii ve Vídni a Agenturou pro jadernou energii OECD v Paříži ukazují, že na základě nových projektů nalezišť mohou být zásoby uranu podstatně zvýšeny.
Tato studie odhaduje celkové světové zásoby uranu na zhruba 4,7 miliónu tun. To je podle Červené knihy množství dostačující na 85 let výroby elektřiny z uranu (v tepelných reaktorech založených na spalování izotopu uranu 235).
V případě prudkého rozvoje jaderné energetiky je navíc možné použít takzvané rychlé jaderné reaktory (založené na spalování Pu, které si sami vytvářejí přeměnou izotopu uranu 238). Jejich předností je, že umožňují využít jak vytěžený a ochuzený uran, tak i uran nespotřebovaný, nacházející se ve vyhořelém jaderném palivu jaderných elektráren.
Studie agentury přitom uvádí, že při použití rychlých reaktorů by se zmiňovaná perioda pětaosmdesáti roků prodloužila na více než 2500 let!
Demonstrační elektrárny s rychlými reaktory byly v minulosti úspěšně realizovány například v Rusku a ve Francii. Z iniciativy Spojených států byla nedávno zahájena spolupráce na vývoji čtvrté generace těchto reaktorů. Za zmínku stojí skutečnost, že již dnes se ve skladech uranu v Evropské unii, ve Spojených státech a Rusku nachází na každou gigawatthodinu vyrobené energie štěpný materiál pro výrobu dalších 100 - 200 gigawatthodin.
Pokud jde o ekonomičnost produkce energie, výroba elektřiny je v současné době nejlevnější právě v jaderných elektrárnách. Srovnej-me například jednotkové investiční a palivové náklady pro jaderné a větrné elektrárny. Vyjde nám, že v podmínkách České republiky s ročním využitím větrné energie cca 2000 hodin by k vyrobení stejného množství energie jako v jaderné elektrárně o výkonu 1000 MW bylo potřeba postavit větrné elektrárny s instalovaným výkonem 4000 MW. To by znamenalo zasadit do krajiny řádově tisíce takových "větrníků".


Co když nefouká?
S ohledem na tuto skutečnost jsou reálné investiční náklady větrných elektráren zhruba dvojnásobné ve srovnání s jadernými. Připomeňme, že jaderná elektrárna může produkovat elektřinu kdykoliv, zatímco elektrárna větrná pouze tehdy, když fouká vítr.
V porovnání s klasickými uhelnými elektrárnami jsou relativně vyšší investiční náklady jaderných elektráren kompenzovány skutečností, že jsou velmi málo citlivé na zvýšení ceny paliva (ke zdvojnásobení výrobních nákladů by musela cena uranu vzrůst 10 - 20krát). Naopak v uhelných elektrárnách rostou výrobní náklady téměř přímo úměrně s náklady na palivo.
Jsou to tedy právě ekonomické úvahy, které vedou k podpoře výstavby jaderných elektráren. Považuji proto za rozumné pokračovat v rozvoji jaderné energetiky a současně dále věnovat finanční prostředky na obnovitelné zdroje a vyvinout jejich technologie tak, aby se staly ekonomicky konkurenceschopnými.
Autor je generálním ředitelem Ústavu jaderného výzkumu Řež