Výstavba pasivních domů je u nás ještě v plenkách, ale po vzoru Německa a Rakouska se nejspíš rozšíří. Lidé budou chtít ušetřit za elektřinu a plyn.
Když topí Baryk
Pán přišel domů. Pes radostně štěká, vrtí ocasem, běhá a skáče. Ale pozor - nejde jen o projev oddaného přátelství. Věrný hlídač tady hraje ještě jednu důležitou roli: Slouží jako kamínka. Také všichni lidé v pasivním domě představují vítaný zdroj tepla, o to vydatnější, čím více se hýbou. Nejlepší je tedy manželka se zálibou v aerobiku a děti, které chvíli neposedí.
Pasivní dům představuje extrémní příklad energetických úspor. Přitápět by se v něm mělo jen ve velmi mrazivých dnech. Celé to stojí a padá s mimořádně dobrou, několik desítek centimetrů tlustou tepelnou izolací. Pak už po většinu roku stačí sluneční svit a teplo vyzařované domácími spotřebiči, lidmi a zvířectvem.
Pasivní dům je téměř vzduchotěsný. Aby se obyvatelé neudusili, je vybaven řízenou výměnou vzduchu. Při ní se uplatňuje rekuperace - odcházející vzduch předává teplo přicházejícímu.
"Při větrání oknem vypouštíte teplo, přičemž zároveň s čerstvým vzduchem nasáváte dovnitř prach a pyl," upozorňuje Jan Bárta z brněnské organizace Centrum pasivního domu. Vzduchotechnika používaná v pasivním domě zajišťuje podle něj mnohem větší pohodlí.
OBYVATEL PASIVNÍHO DOMU dýchá stále čerstvý vzduch. Větrání se obejde bez průvanu a vtahování nečistot. Zařízení v zimě topí, v létě chladí - z podzemního výměníku proudí do domu v horkých dnech studenější vzduch. A po celý rok prý platí, že plísně nemají šanci.
V pasivním domě obyvatelé necítí teplotní rozdíly mezi stěnami, prostorem pod okny a vzduchem uprostřed místnosti. A hlavně šetří. Závislost na dodávkách energie se oproti obyčejnému domu smrskne asi na patnáct procent. Zůstává nutnost opatřit si nějak teplou vodu, protože na to Baryk nestačí, ale po většinu roku lze k ohřevu vody využívat solární panely. Ty mohou zajistit asi 60 % z celkové potřeby.
Pasivní domy jsou v Česku poměrně novým fenoménem. Na konferenci Pasivní domy 2006, která proběhla koncem října v Brně, však již bylo možné zhodnotit první tuzemské zkušenosti. O energeticky velmi úspornou formu bydlení měli napřed zájem relativně mladí, nadprůměrně vzdělaní lidé, často se zkušeností z pobytu v cizině.
Problém občas nastane, když si potenciální zákazník o svém záměru popovídá s nějakým zkušeným vesnickým melouchářem, který novinku rázně odmítne. "Ale my se nechceme pokrýt plísní a udusit," říkají pak lidé, kteří původně hodlali šetřit energetické suroviny i své peněženky. Nakonec si pod tlakem starých praktiků nechají postavit nějaké další podnikatelské baroko, a to technologií, která zedníkům nejlépe vyhovuje.
PŘEDSUDEK, že pasivní dům musí být kvůli tlustým zdím neforemný, může odrazovat. Ve skutečnosti lze již postavit domek, který svou vyspělou technologii vůbec nestaví na odiv. Pasivní dům může zvenčí působit skoro jako jakákoli jiná stavba (jen je nutné přizpůsobit orientaci oken a zároveň se vyhnout příliš složitým architektonickým efektům). Některým Čechům zvyklým na ústřední topení a větrání okny však trvalo celý rok, než se s odlišným systémem sžili a naučili se jej správně používat.
Pak by prý neměnili. Energetické úspory všichni čekali (utratit za roční topení jen tři tisíce korun je docela milé a všichni sousedi závidí), čisté a příjemné ovzduší bylo pro první obyvatele takových domů jakousi prémií.
ZDĚNÉ I DŘEVĚNÉ mohou být pasivní domy. Volba je na zákazníkovi, ale dřevěný domek má podle některých odborníků velkou výhodu - jeho obvodové stěny jsou užší, takže ani se čtyřiceticentimetrovou vrstvou izolace nezaberou tolik místa jako v případě zděné budovy.
Když se v Česku řekne pasivní nebo nízkoenergetický dům, míní se tím skoro pokaždé vilka. V malých rodinných domech je přitom dosažení požadovaných energetických parametrů nejobtížnější. V zahraničí se často staví pasivní administrativní budovy, školy, průmyslové objekty i bytové domy. U nás však lidé, kteří o takových stavbách rozhodují, nemají většinou o pasivních objektech ani zdání.
Vztahy investorů k různým jiným subjektům bývají často neprůhledné (co bychom nedali vydělat místní energetice, když jsme všichni v jednom mysliveckém sdružení...) a celková atmosféra ve společnosti je dosud nakloněná spíše plýtvání. Český investor se necítí tolik ohrožen nedostatkem energie jako třeba rakouský. Čech většinou věří jaderným elektrárnám a osvědčenému plynovodu mnohem víc než nějaké podivné nové technologii, jejíž základní princip podezřele připomíná plynovou komoru.
PROLOMIT NEDŮVĚRU velkých investorů by mohlo ukázkové centrum v Hostětíně. Malá obec na úpatí Bílých Karpat proslula ekologickými aktivitami. Mají zde například kořenovou čističku, využívají slunce k ohřevu vody a slámu k izolaci, topí štěpkou, provozují moštárnu pro široké okolí, dokonce i veřejné osvětlení je mimořádně úsporné. Díky soustředění zelených pozoruhodností tam jezdí celé výpravy - od školních zájezdů po delegace starostů. Ale hosté si v Hostětíně pomalu neměli kde sednout k debatě, natož kde přespat.
Investorem pasivního centra na pozemku bývalého statku se stala nezisková organizace Veronica, součást Českého svazu ochránců přírody. Přispěla rakouská vláda (hlavní projektant byl Rakušan) a nizozemský vládní fond Matra. Další peníze přišly ze Státního fondu životního prostředí ČR a jako dary od různých firem. Do veřejné soutěže se přihlásila jediná odvážná stavební firma, Skanska CZ.
Ne všechno se podařilo podle původních představ. Například bylo nutné vyhovět Správě chráněné krajinné oblasti, která trvala na strmé sedlové střeše. Projektanti se navíc museli poprat s tím, že v pasivním centru bude občas nával, ale jindy ani noha, která by produkovala ono potřebné bioteplo. Ale podařilo se: Yvonna Gaillyová z Veroniky mohla na letošní konferenci hrdě oznámit, že ukázkové pasivní centrum už je hotové.
NA TRABLE, které způsobily, že ani po dvou letech od zpracování studie ještě nestojí pasivní dům Brdy u vojenského újezdu Jince, naproti tomu upozornil Josef Smola z pražského Projektového a inženýrského ateliéru.
"Na vině je v tuzemsku nezřídkavá situace, kdy územní plán obce ve svých závazných regulativech nejenže nepředpokládá energeticky úsporné domy, ale v závazných ustanoveních dokonce vylučuje optimální dispoziční uspořádání, racionální orientaci ke světovým stranám a umístění domu na pozemku," posteskl si architekt Smola. Obsah a míra regulace jsou podle něj v rozporu se stavebním zákonem a prováděcími vyhláškami. Změnit situaci by podle něj mohlo jen zrušení územního plánu z moci úřední.
AUTOR: PETR KORBEL
Úspora za energii činí ročně v pasivním domě oproti standardnímu
20 až 37 tisíc Kč.
"CHCETE-LI SE CHOVAT EKOLOGICKY, nedělejte ze svého domu zářič energií, dotovaný co největším tepelným čerpadlem, co největší plochou slunečních kolektorů a co největším kotlem na biomasu. Mnohem účinnější je cesta obrácená: pasivně uzavřít v domě všechny už existující tepelné zisky - dopadající sluneční záření a energii vyzařovanou lidmi i spotřebiči."
Centrum pasivního domu
Pasivní dům představuje extrémní příklad energetických úspor. Přitápět by se v něm mělo jen ve velmi mrazivých dnech. Celé to stojí a padá s mimořádně dobrou, několik desítek centimetrů tlustou tepelnou izolací. Pak už po většinu roku stačí sluneční svit a teplo vyzařované domácími spotřebiči, lidmi a zvířectvem.
Pasivní dům je téměř vzduchotěsný. Aby se obyvatelé neudusili, je vybaven řízenou výměnou vzduchu. Při ní se uplatňuje rekuperace - odcházející vzduch předává teplo přicházejícímu.
"Při větrání oknem vypouštíte teplo, přičemž zároveň s čerstvým vzduchem nasáváte dovnitř prach a pyl," upozorňuje Jan Bárta z brněnské organizace Centrum pasivního domu. Vzduchotechnika používaná v pasivním domě zajišťuje podle něj mnohem větší pohodlí.
OBYVATEL PASIVNÍHO DOMU dýchá stále čerstvý vzduch. Větrání se obejde bez průvanu a vtahování nečistot. Zařízení v zimě topí, v létě chladí - z podzemního výměníku proudí do domu v horkých dnech studenější vzduch. A po celý rok prý platí, že plísně nemají šanci.
V pasivním domě obyvatelé necítí teplotní rozdíly mezi stěnami, prostorem pod okny a vzduchem uprostřed místnosti. A hlavně šetří. Závislost na dodávkách energie se oproti obyčejnému domu smrskne asi na patnáct procent. Zůstává nutnost opatřit si nějak teplou vodu, protože na to Baryk nestačí, ale po většinu roku lze k ohřevu vody využívat solární panely. Ty mohou zajistit asi 60 % z celkové potřeby.
Pasivní domy jsou v Česku poměrně novým fenoménem. Na konferenci Pasivní domy 2006, která proběhla koncem října v Brně, však již bylo možné zhodnotit první tuzemské zkušenosti. O energeticky velmi úspornou formu bydlení měli napřed zájem relativně mladí, nadprůměrně vzdělaní lidé, často se zkušeností z pobytu v cizině.
Problém občas nastane, když si potenciální zákazník o svém záměru popovídá s nějakým zkušeným vesnickým melouchářem, který novinku rázně odmítne. "Ale my se nechceme pokrýt plísní a udusit," říkají pak lidé, kteří původně hodlali šetřit energetické suroviny i své peněženky. Nakonec si pod tlakem starých praktiků nechají postavit nějaké další podnikatelské baroko, a to technologií, která zedníkům nejlépe vyhovuje.
PŘEDSUDEK, že pasivní dům musí být kvůli tlustým zdím neforemný, může odrazovat. Ve skutečnosti lze již postavit domek, který svou vyspělou technologii vůbec nestaví na odiv. Pasivní dům může zvenčí působit skoro jako jakákoli jiná stavba (jen je nutné přizpůsobit orientaci oken a zároveň se vyhnout příliš složitým architektonickým efektům). Některým Čechům zvyklým na ústřední topení a větrání okny však trvalo celý rok, než se s odlišným systémem sžili a naučili se jej správně používat.
Pak by prý neměnili. Energetické úspory všichni čekali (utratit za roční topení jen tři tisíce korun je docela milé a všichni sousedi závidí), čisté a příjemné ovzduší bylo pro první obyvatele takových domů jakousi prémií.
ZDĚNÉ I DŘEVĚNÉ mohou být pasivní domy. Volba je na zákazníkovi, ale dřevěný domek má podle některých odborníků velkou výhodu - jeho obvodové stěny jsou užší, takže ani se čtyřiceticentimetrovou vrstvou izolace nezaberou tolik místa jako v případě zděné budovy.
Když se v Česku řekne pasivní nebo nízkoenergetický dům, míní se tím skoro pokaždé vilka. V malých rodinných domech je přitom dosažení požadovaných energetických parametrů nejobtížnější. V zahraničí se často staví pasivní administrativní budovy, školy, průmyslové objekty i bytové domy. U nás však lidé, kteří o takových stavbách rozhodují, nemají většinou o pasivních objektech ani zdání.
Vztahy investorů k různým jiným subjektům bývají často neprůhledné (co bychom nedali vydělat místní energetice, když jsme všichni v jednom mysliveckém sdružení...) a celková atmosféra ve společnosti je dosud nakloněná spíše plýtvání. Český investor se necítí tolik ohrožen nedostatkem energie jako třeba rakouský. Čech většinou věří jaderným elektrárnám a osvědčenému plynovodu mnohem víc než nějaké podivné nové technologii, jejíž základní princip podezřele připomíná plynovou komoru.
PROLOMIT NEDŮVĚRU velkých investorů by mohlo ukázkové centrum v Hostětíně. Malá obec na úpatí Bílých Karpat proslula ekologickými aktivitami. Mají zde například kořenovou čističku, využívají slunce k ohřevu vody a slámu k izolaci, topí štěpkou, provozují moštárnu pro široké okolí, dokonce i veřejné osvětlení je mimořádně úsporné. Díky soustředění zelených pozoruhodností tam jezdí celé výpravy - od školních zájezdů po delegace starostů. Ale hosté si v Hostětíně pomalu neměli kde sednout k debatě, natož kde přespat.
Investorem pasivního centra na pozemku bývalého statku se stala nezisková organizace Veronica, součást Českého svazu ochránců přírody. Přispěla rakouská vláda (hlavní projektant byl Rakušan) a nizozemský vládní fond Matra. Další peníze přišly ze Státního fondu životního prostředí ČR a jako dary od různých firem. Do veřejné soutěže se přihlásila jediná odvážná stavební firma, Skanska CZ.
Ne všechno se podařilo podle původních představ. Například bylo nutné vyhovět Správě chráněné krajinné oblasti, která trvala na strmé sedlové střeše. Projektanti se navíc museli poprat s tím, že v pasivním centru bude občas nával, ale jindy ani noha, která by produkovala ono potřebné bioteplo. Ale podařilo se: Yvonna Gaillyová z Veroniky mohla na letošní konferenci hrdě oznámit, že ukázkové pasivní centrum už je hotové.
NA TRABLE, které způsobily, že ani po dvou letech od zpracování studie ještě nestojí pasivní dům Brdy u vojenského újezdu Jince, naproti tomu upozornil Josef Smola z pražského Projektového a inženýrského ateliéru.
"Na vině je v tuzemsku nezřídkavá situace, kdy územní plán obce ve svých závazných regulativech nejenže nepředpokládá energeticky úsporné domy, ale v závazných ustanoveních dokonce vylučuje optimální dispoziční uspořádání, racionální orientaci ke světovým stranám a umístění domu na pozemku," posteskl si architekt Smola. Obsah a míra regulace jsou podle něj v rozporu se stavebním zákonem a prováděcími vyhláškami. Změnit situaci by podle něj mohlo jen zrušení územního plánu z moci úřední.
AUTOR: PETR KORBEL
Úspora za energii činí ročně v pasivním domě oproti standardnímu
20 až 37 tisíc Kč.
"CHCETE-LI SE CHOVAT EKOLOGICKY, nedělejte ze svého domu zářič energií, dotovaný co největším tepelným čerpadlem, co největší plochou slunečních kolektorů a co největším kotlem na biomasu. Mnohem účinnější je cesta obrácená: pasivně uzavřít v domě všechny už existující tepelné zisky - dopadající sluneční záření a energii vyzařovanou lidmi i spotřebiči."
Centrum pasivního domu
Zdroj:EKONOM
Sdílet článek na sociálních sítích
