Úřady mají zmatky v účtech i v zakázkách

Když přišli inspektoři z Nejvyššího kontrolního úřadu loni na Ministerstvo životního prostředí, nechtěli věřit, že je něco takového možné.
K bankovnímu účtu, přes který proudily desítky miliónů z Evropské unie, se nenašly téměř žádné podklady. Nikdo nevěděl, kolik peněz přišlo, kolik se odeslalo a kam.
Konto navíc spravoval důchodce, který na ministerstvu pracoval jen na poloviční úvazek. Tahle příhoda ilustruje, jak také české úřady hospodaří s majetkem. A je součástí obsáhlé zprávy o kontrolách za loňský rok, s níž prezident NKÚ - poprvé v historii - nedávno předstoupil před poslance. Co je ovšem mnohem horší - kontroloři už roky nacházejí na úřadech stále stejné nedostatky. Stát kvůli nim může přicházet o stovky miliónů: chaos v účetnictví, neprůhledné veřejné zakázky, zmatky v evidenci majetku. "Jsem ve funkci teprve rok, ale když si projdu starší kontroly, tak ta pochybení jsou stále stejná," potvrzuje prezident NKÚ František Dohnal.
Například už před pěti lety kontroloři vytýkali ministerstvu zahraničí, že dalo zakázky za 66 miliónů firmám "z ruky", tedy bez soutěže.
Loni zjistili, že se nic nezměnilo. Ministerstvo opět bez konkursu uzavřelo smlouvu s Českými aeroliniemi, od nichž kupovalo letenky a které dopravovaly diplomatickou poštu. Byla to zakázka za 35 miliónů. Ministerstvo nejdřív protestovalo, později ale chybu uznalo. "Už jsme smlouvu vypověděli a teď hledáme řešení," říká mluvčí ministerstva Zuzana Opletalová.
K čemu třeba může dojít, když úřad nedbale eviduje majetek, ukazuje případ ze Státního úřadu pro jadernou bezpečnost. Jeden z jeho zaměstnanců prodal do bazaru dvě ojetá auta a 140 tisíc si nechal. Přišlo se na to až při kontrole NKÚ. "Vás by napadlo, že někdo něco takového dělá?" ptá se dnes ředitel kanceláře úřadu Karel Klouda.
Jenže Nejvyšší kontrolní úřad si myslí něco jiného. "Kdyby se dělaly inventury tak, jak mají, nikdy by se něco takového nemohlo objevit až po dlouhé době," tvrdí prezident Dohnal.
Zaměstnanec Úřadu pro jadernou bezpečnost dostal okamžitě výpověď a navíc ho začala stíhat policie. Dostal dvouletou podmínku. Změnilo se po téhle kauze něco? "Samozřejmě. Stará auta už přes bazary neprodáváme, ale dáváme je na charitu. Třeba různým nadacím," vysvětluje Klouda.

Úředníci proti rozsudku
V jiných případech, na něž kontroloři přišli, jde podle NKÚ také o chyby konkrétních zaměstnanců. Žádné peníze si sice nenechali, i tak kvůli nim stát přišel o peníze. Tak jako na Ministerstvu kultury.
Divadelní ústav, který je jeho organizací, se soudil s restituenty o třetinu svého lukrativního sídla v Manhartském paláci v centru Prahy. Ústav spor prohrál a měl část domů původním majitelům vrátit. Jenže to neudělal a znovu dal podnět soudu, aby se kauzou zabýval. A prohrál i podruhé.
Stát tak musel před třemi lety zpětně restituentům zaplatit 11 miliónů z příjmů, které během sporu z třetiny budovy ministerstvu plynuly, a navíc dalších 12 miliónů za soudní poplatky, penále a úroky.
"To byla prostě ukázka arogance moci. Státní úředník měl v rukou pravomocný rozsudek, ale řekl: Mě to nezajímá, já si nadále myslím něco jiného. A kvůli tomu stát přišel o 12 miliónů," upozorňuje šéf NKÚ Dohnal. Podivným rozhodnutím úředníků se minulou středu zabývala i vláda, k závěru ale nedošla a jednání přerušila.
Jak se k chybě, která vznikla ještě za ministra Pavla Dostála, staví nový ministr Martin Štěpánek z ODS, není možné zjistit. "Pokud jde o názor nového vedení, do projednání záležitosti vládou jej nebude ministerstvo sdělovat," vzkazuje mluvčí Ludmila Kadrnková.
Že ale veřejné peníze umí utrácet třeba i ministr, dokládá působení Pavla Němce na Ministerstvu spravedlnosti. HN nedávno upozornily na to, že dokázal protelefonovat měsíčně až 130 tisíc korun a že jeho kancelář nakupovala alkohol a květiny za statisíce, avšak bez potřebných dokladů.

A zase ty veřejné zakázky...
Nejvíc "průšvihů" ale stále na úřadech zůstává při zadávání veřejných zakázek. Tak například Český statistický úřad se stěhoval z jedné budovy do druhé. Ovšem neoslovil několik stěhovacích firem, aby mohl posoudit nabídky - zkrátka poslal objednávku jedné z nich a za služby zaplatil čtyři milióny.
Vysvětlení? Prý stěhování spěchalo. Ale kontroloři na to mají protiargument: úřad přece věděl, že staví budovu a že ho čeká přesun, a tak si měl s předstihem výběr firmy zajistit, a možná mohl ušetřit.
Zatímco v kauze zpronevěřených peněz skončil viník před soudem, v ostatních případech, které popisuje zpráva NKÚ, se vše obešlo bez trestu. Nanejvýš přišli někteří úředníci o práci, nebo jim nadřízení snížili plat.