Ach, ta česká malost!

Letím z Barcelony a čtu na titulní stránce Financial Times palcové titulky ohledně zprávy Sira Nicholase Sterna o globálním oteplování. Všechny komentáře uvnitř se shodují: tentokrát promluvil slovutný ekonom, ne ledasjaký "aktivista". Bývalý hlavní ekonom Světové banky varuje, že neřešení problémů globálního oteplování přinese dopady, jejichž finanční vyjádření je ekvivalentní škodám, které vznikly během hospodářské krize ve 30. letech a vlivem obou světových válek. Navrhuje konkrétní, rozumná, i když drastická opatření. A říká - buď budeme jednat hned teď, nebo bude příliš pozdě a neodvratně přijde katastrofa.
Britský premiér Tony Blair se přidává: Je nutné odvrátit tuto katastrofu, souhlasí i nositelé Nobelové ceny.
Říkám si: Díky bohu, konečně se věci začínají hýbat a lidé dostávají rozum... Můj optimismus netrvá dlouho. Přiletím do kotliny české a čtu: "ČR požádá o více emisních povolenek." Jinými slovy - dokud neteče povodňová voda mojí zahrádkou, dokud imigranti z Blízkého východu nedupou pod okny mé luxusní vily, je mi globální vývoj fuk. Hlavně, že si snížím náklady a nemusím investovat do nových technologií. Klidně si pošleme do vzduchu o pár miliónů tun oxidu uhličitého víc. Co na tom, že Sir Stern navrhuje ještě výraznější snížení emisí CO2, my si naopak povolíme o pár procent navíc...
Myslí v téhle zemi někdo hlavou? Máte vy, pánové průmyslníci a byznysmeni, děti a vnoučata? Já v letadle přemýšlím, jak by se ve firmě dala ještě více snížit spotřeba elektřiny a vy tady požadujete další úlevy pro devastaci životního prostředí. Nestydíte se, pánové, alespoň trochu?
V dějinách lidstva se ještě nikdy nestřetla neviditelná ruka trhu s neviditelnou rukou planety Země. Jsme si tak jistí, že opravdu víme, jak tahle soutěž dopadne? Jen aby se nedej bože nespojily dohromady - proti nám...