Čtvrtek, 28. března 2024

Z rozkladové komise ministra životního prostředí

K pojmu mobilní zařízení ke sběru nebo výkupu odpadů
Z rozkladové komise ministra životního prostředí

k § 3 písm. b) vyhl. č. 383/2001 Sb., o podrobnostech nakládání s odpady, ve znění pozdějších předpisů

k § 14 odst. 1 zák. č. 185/2001 Sb., o odpadech a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů

I. Vozy na svoz odpadů jsou buď přepravním prostředkem, k jehož provozu nemusí mít oprávněná osoba souhlas podle zákona o odpadech, anebo mobilním zařízením ke sběru nebo výkupu odpadů, provozuje-li je k tomuoprávněná osoba a má-li souhlas k provozu tohoto zařízení podle ustanovení § 14 odst. 1  zák. o odpadech.

II. Při rozhodování, zda se jedná o mobilní zařízení ke sběru nebo výkupu odpadů, nebo pouze o přepravu odpadů, je třeba brát v úvahu technický stav vozidla a jeho vybavenost. Dále musí být předložen provozní řád a stanoveny podmínky pro přejímku odpadů do zařízení. Z provozního řádu musí být zřejmé, že sběr bude prováděn některým ze způsobů typických pro sběr odpadů.

(Rozhodnutí ministra životního prostředí ze dne 25. července 2006, č.j. 4183/M/06, 51552/ENV/06, sp. zn. P/1841)

S. podala ke Krajskému úřadu Z. kraje, odboru životního prostředí a zemědělství (dále jen „orgán I. stupně“), žádost o udělení souhlasu k provozování zařízení ke sběru nebo výkupu odpadů mobilními prostředky podle ustanovení § 14 odst. 1 zákona č. 185/2001 Sb., o odpadech a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o odpadech“). Orgán I. stupně rozhodl o neudělení souhlasu s tím, že zařízení, jichž se žádost S. týká, nejsou zařízeními podle ustanovení § 14 odst. 1 zákona o odpadech, proto k jejich provozu není souhlas nutný.
Proti tomuto rozhodnutí podala S. odvolání k ministerstvu. S. nesouhlasila se zdůvodněním rozhodnutí orgánu I. stupně a s poukazem na právní předpisy, zejména zákon o odpadech a vyhlášku Ministerstva životního prostředí č. 383/2001 Sb., o podrobnostech nakládání s odpady, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „vyhláška“), vyvodila, že posuzovaná zařízení jsou mobilními zařízeními ke sběru nebo výkupu odpadů, k jejichž provozování je třeba souhlasu podle ustanovení § 14 odst. 1 zákona o odpadech. S. v odvolání zejména tvrdila, že orgán I. stupně nedostatečně odůvodnil své rozhodnutí, protože neuvedl, v čem konkrétně zařízení uvedená v žádosti S. nesplňují zákonné požadavky.
Ministerstvo po přezkoumání napadeného rozhodnutí dospělo k závěru, že odvolání je nedůvodné. Odvolání S. zamítlo a jím napadené rozhodnutí potvrdilo. Ministerstvo se plně ztotožnilo se správním uvážením orgánu I. stupně o tom, že zařízení – „Mobilní zařízení ke sběru a výkupu odpadů“ – v rozsahu uvedeném v žádosti S. doložené přílohami není mobilním zařízením ke sběru a výkupu odpadů, ale souhrnem činností, jimiž se zajišťuje přeprava odpadů (věcí) od původců odpadů do zařízení k využívání nebo odstraňování odpadů jiných oprávněných osob, tedy silniční dopravou provozovanou vozidly nákladní dopravy a k této činnosti (provozu těchto vozidel) není nutný souhlas podle ustanovení § 14 odst. 1 zákona o odpadech. Dále ministerstvo konstatovalo, že zákon o odpadech umožňuje i předání odpadů k přepravě bez převodu vlastnických práv k odpadu. Z toho pak vyplývá závěr, že S. může i nadále podnikat v souladu s předmětem svého podnikání.

S. podala proti výše uvedenému rozhodnutí ministerstva podnět. Je toho názoru, že rozhodnutí obou správních orgánů jsou v rozporu s právními předpisy. Tvrdí, že orgán I. stupně i ministerstvo nedostatečně odůvodnily svá rozhodnutí, protože neuvedly, v čem konkrétně zařízení uvedená v žádosti nesplňují zákonné požadavky.
Na základě doporučení své rozkladové komise ministr napadené rozhodnutí ve zkráceném přezkumném řízení podle ustanovení § 98 správního řádu zrušil a věc vrátil ministerstvu k novému projednání a rozhodnutí.

Z odůvodnění:
Mobilní zařízení ke sběru a výkupu odpadů definuje vyhláška v ustanovení § 3 jako sběrový prostředek schopný samostatného pohybu a splňující požadavky na zařízení ke sběru a výkupu odpadů stanovené zákonem, touto vyhláškou a požadavky na přepravu odpadů podle zvláštních právních předpisů. Vozy na svoz odpadů jsou buď přepravním prostředkem, k jehož provozu nemusí mít oprávněná osoba souhlas podle zákona o odpadech, anebo mobilním zařízením ke sběru a výkupu odpadů, provozuje-li je k tomu oprávněná osoba a má-li souhlas k provozu tohoto zařízení podle ustanovení § 14 odst. 1 zákona o odpadech. V prvém případě stačí, jsou-li dodrženy požadavky na přepravu odpadů (Evropská dohoda o mezinárodní silniční dopravě nebezpečných věcí (ADR), zákon č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě, ve znění pozdějších předpisů), ve druhém případě musí být splněny navíc požadavky na zařízení ke sběru a výkupu odpadů podle ustanovení § 4 vyhlášky (včetně provozního řádu, dodržení podmínek přejímky do zařízení) a obecné požadavky na soustřeďování odpadů podle ustanovení § 6 vyhlášky (především vybavení shromažďovacími prostředky, jejich označování, údržba atd.). Dále pak i ze způsobu provádění svozu odpadů musí být rozpoznatelné, zda se jedná o sběr odpadu nebo o pouhou přepravu odpadu. Z tohoto hlediska budou nejčastější následující případy: A) Vozidlo objíždí obce, kde nějakou dobu na vyhrazeném místě stojí, a jeho osádka přejímá různé odpady od občanů, odděleně podle druhů odpadů je ukládá do shromažďovacích prostředků, které posléze naloží na vozidlo a odjede s nimi pryč. Tento případ lze hodnotit jako sběr a vozidlo je zařízením ke sběru odpadů. B) Vozidlo objíždí předem nasmlouvané původce odpadu, vybírá od nich postupně v rámci jedné jízdy různé odpady, třídí je, utříděné nakládá a odváží. Jedná se rovněž o sběr a vozidlo je zařízením ke sběru či výkupu odpadů. C) Přijede-li vozidlo k původci pro předem určené (smlouvou či objednávkou) množství konkrétního odpadu, naloží jej a odveze, o sběr se nejedná a toto vozidlo není zařízením ke sběru, a to bez ohledu na to, jestli se jedná o jednorázovou akci nebo jestli přijíždí pravidelně na základě dlouhodobé smlouvy. Při rozhodování, zda se jedná o zařízení ke sběru nebo výkupu odpadů, nebo pouze o přepravu odpadů, je třeba brát v úvahu: 1) technický stav vozidla, splnění požadavků zákona o silniční dopravě a ADR, 2) vybavenost vozidla – tedy alespoň možnost sbírat na vozidlo různé druhy odpadů a odděleně je v něm (na něm) soustřeďovat, přičemž shromažďovací prostředky musí být řádně označeny a musí splňovat požadavky technických norem a vyhlášky, 3) musí být předložen provozní řád a stanoveny podmínky pro přejímku odpadů do zařízení, 4) z provozního řádu musí být zřejmé, že sběr bude prováděn některým ze způsobů uvedených výše pod body A a/nebo B).

V Praze dne 11. září 2006
JUDr. Veronika Langrová, Ph.D., v.r.
ředitelka sekretariátu rozkladové komise

Zdroj:MŽP
Sdílet článek na sociálních sítích

Partneři

Asekol - zpětný odběr vysloužilého elektrozařízení
Ekolamp - zpětný odběr světelných zdrojů
ELEKTROWIN - kolektivní systém svetelné zdroje, elektronická zařízení
EKO-KOM - systém sběru a recyklace obalových odpadů
INISOFT - software pro odpady a životní prostředí
ELKOPLAST CZ, s.r.o. - česká rodinná výrobní společnost která působí především v oblasti odpadového hospodářství a hospodaření s vodou
NEVAJGLUJ a.s. - kolektivní systém pro plnění povinností pro tabákové výrobky s filtry a filtry uváděné na trh pro použití v kombinaci s tabákovými výrobky
E.ON Energy Globe oceňuje projekty a nápady, které pomáhají šetřit přírodu a energii
Ukliďme Česko - dobrovolnické úklidy
Kam s ním? - snadné a rychlé vyhledání míst ve vašem okolí, kde se můžete legálně zbavit nechtěných věcí a odpadů