Chráněná krajinná oblast Pavlovské vrchy byla vyhlášena v roce 1976 a v roce 1988 byla zahrnuta do světové sítě biosférických rezervací UNESCO
Pavlovské vrchy neboli Pálava
Název Pálava, byť je názvem mimořádně hodnotné krajiny, která už spadá do oblasti Karpat, a byť je i oficiálním názvem zdejší chráněné krajinné oblasti, je názvem, který vyšel zkomoleně z německého Palau Gebirge čili česky Pavlovské vrchy, jak je to uváděno i na oficiálních geografických mapách Československa a později i České republiky. Domnívám se, že bychom měli používat název český. A proto...
Chráněná krajinná oblast Pavlovské vrchy byla vyhlášena v roce 1976 a v roce 1988 byla zahrnuta do světové sítě biosférických rezervací UNESCO, a to v rámci programu MAB - Člověk a biosféra; v roce 2001 se stala součástí sítě chráněných území, nazvané Zahrada Evropy. Nachází se v okrese Břeclav při státní hranici s Rakouskem a rozkládá se na ploše přibližně 81 km .
Pavlovské vrchy, zvané též Bílé hory nebo také hora Venušina, jsou největším moravským bradlem, ale zároveň nejmenším moravským pohořím, které tvoří rázovitou dominantu jižní Moravy v oblasti mezi Dolnomoravským a Dyjskosvrateckým úvalem.Geologicky jsou součástí vnějšího bradlového pásma karpatského horstva, které vzniklo během alpinského vrásnění ve starších třetihorách, když útržky jurských a spodnokřídových vápenců byly zavrásněny do mladších flyšových vrstev, tedy do pískovců a jílovců, a vytvořily souvislé pásmo, které se táhne při kraji karpatské soustavy velkým obloukem přes východní Moravu do Polska a na Ukrajinu. Vápence Pavlovských vrchů obsahují velké množství zkamenělin amonitů, ježovek, mlžů i plžů a také mikroskopických dírkovců, takže skýtají nesmírné množství příležitostí a potěšení pro paleontology a sběratele zkamenělin. Jejich podloží tvoří tzv. klentnické vrstvy (vápnité jílovce a šedé vápence) a v jejich nadloží se vyskytují zbytky zelenavých, silně písčitých slínů spodnokřídového stáří. Vrásnění a dlouhotrvající eroze vytvořily úzké sedlo mezi masivy Děvína a Kotle, které nese název Soutěska. Kromě toho se vytvořily v poměrně čistých vápencích četné krasové jevy od škrapů a červené půdy přes závrty až po jeskyně na Turoldu. V mladších třetihorách bylo území pod Pavlovskými vrchy zaplaveno mořem vídeňské pánve, které zde zanechalo usazeniny písků, jílů a vápenců, opět s velkým množstvím zkamenělin. Úpatí vápencových bradel jsou kryta návějemi čtvrtohorních spraší a v místech, kde tekla řeka, nivními a údolními náplavy hlín a štěrkopísků. V sedmdesátých letech 20. století zde byly postaveny tři rozsáhlé, ale mělké vodní nádrže, které již dnes se silně zanášejí nejen náplavy přítoků do nádrží, ale jemné hlíny jsou do nich splavovány deštěm i větrnou erozí. Příznivé geologické podloží, různá hloubka půdního profilu a rozdílné mikroklima podle různě orientovaných svahů jsou příčinou velkého druhového bohatství květeny a zvířeny Pavlovských vrchů i pestré mozaiky společenstev lesem počínaje přes lesostep, travnatou, drnovou a skalnatou step a severně orientované srázy s výskytem i některých rostlin, které jinak rostou v předhůří Alp. Zdejší lesy ovlivňoval člověk prakticky už od poslední doby ledové a zejména ve středověku byly devastovány tak, že měly charakter křovisek. K jejich obnově došlo až ve druhé polovině 19. století, ale na nezalesněných plochách došlo zde k rozvoji velmi zajímavé stepní a skalní květeny a zvířeny. Dnes najdeme na slunných svazích zbytky šípákových doubrav s dubem pýřitým, dřínem a mahalebkou obecnou, kde v bylinném patru roste tolita lékařská, třemdava bílá, ožanka kalandra, dobromysl obecná, kostřava žlábková a další druhy. Na úpatí Pavlovských vrchů nalezneme lesy dubohabrové s lípou i s klokočem zpeřeným, s růží psí a s bohatým bylinným patrem, kde na jaře kvete jaterník podléška, sasanky, plicník lékařský či lecha jarní, později tu rozkvétá lilie zlatohlávek, zvonek broskvolistý, válečka lesní, lipnice hajní či strdivka nicí. Stabilizované sutě na zastíněných severozápadních svazích jsou porostlé lípou velkolistou a javorem klenem. V bylinném patru je nejrozšířenější kyčelnice devítilistá a oměj vlčí, bažanka vytrvalá i hluchavka skvrnitá. Na vlhkých místech najdeme i jaseniny a komplex Milovického lesa zahrnuje teplomilná společenstva doubrav. Nejcennější porosty se ovšem vyskytují na skalních i travnatých stepích, které jsou zahrnuty do národních přírodních rezervací
Děvín - Kotel - Soutěska a Tabulová a dalších přírodních rezervací a přírodních památek. Skalní stepi jsou porostlé teplomilnou květenou, v níž dominuje kosatec nízký, hlaváček jarní, hvozdík pernatý, bělozářky, pěchava vápnomilná, lomikámen vždyživý a další vzácné rostliny. Na náhorní plošině s krasovou stepí roste jako na jediném místě v České republice šalvěj habešská. Na těchto stepích žije i pozoruhodný hmyz, např. kobylka sága, motýl pestrokřídlec podražcový, vřetenuška, ploskoroh, chroust maďalový či kudlanka nábožná. Žije tady i vzácný mravenec zrnojed a pavouci sklípkánek pontický a slíďák tatarský. Ze zajímavých plazů určitě potkáme ještěrku zelenou a vzácněji můžeme vidět i užovku hladkou. Velké je množství ptáků. Pozoruhodná jsou zdejší hnízda rorýsů obecných, kteří jinde spíše než na skalách hnízdí na domech. Ze vzácnějších druhů zde hnízdí např. dudek chocholatý, skřivan lesní, ťuhýk obecný či lelek lesní. Z velkých zvířat zde byly vysazeny některé druhy kopytníků (muflon či koza bezoárová). Po počátečním nadšení bylo zjištěno, že jejich stavy nadměrně rostou a že ohrožují zdejší ekosystémy. Proto bylo nutno přistoupit k regulaci stavu těchto zvířat odstřelem i přesunutím části stáda na jinou lokalitu mimo chráněnou krajinnou oblast. Jiným vysazeným zvířetem je zde bobr evropský, jehož požerky můžeme vidět jak u některých rybníků, tak zejména na Dyji - i na něj už však dnes vodohospodáři hubují. Odlišný charakter mají zvláště chráněná území v údolní nivě oblasti. Národní přírodní rezervace Křivé jezero zahrnuje typický lužní les v povodí Dyje s četnými tůněmi a v létě s mraky komárů, jenž je významným hnízdištěm ptactva (např. husa velká, žluva hajní, mandelík hajní a mnohé další) a lokalitou vzácných rostlin, jako je bledule letní a ladoňka dvoulistá. Národní přírodní rezervace Lednické rybníky - Slanisko Nesyt je opět především zaměřena na ochranu hnízdišť vodního ptactva, ale také na vodní bezobratlé živočichy a k ochraně slanomilné vegetace na břehu rybníka Nesyt. Území dnešní chráněné krajinné oblasti bylo osídleno už lovci mamutů, jejichž přítomnost dokazují nálezy mezi Dolními Věstonicemi a Pavlovem (podle něhož dostaly vrchy své jméno). Nejznámějším nálezem je bezesporu soška ženy označovaná jako Věstonická venuše. Kromě ní byla nalezena řada dalších plastik (sošky žen, zvířat, vše z pálené hlíny či z mamutoviny) a zbytky lidských obydlí - patří k nejstarším vůbec. Na vrcholech kopců jsou zříceniny hradů Děvičky a Sirotčí hrady, od 17. století je správním centrem kraje Mikulov s množstvím památek a se zámkem, jehož předchůdcem byl královský hrad připomínaný už v roce 1218. Dalšími významnými památkami v okolí jsou i zámky v Lednici a ve Valticích. Při lednickém zámku je vybudován nádherný park, který je i významnou přírodní lokalitou s množstvím cizokrajných i domácích dřevin a s úžasnou rozmanitostí živočišných druhů. Na rybnících v areálu parku hnízdí mnoho zajímavých vodních ptáků. Jsou zde k vidění husy velké, kormoráni, čáp bílý i černý, luňák hnědý i pochop rákosní. Najdeme tu houbu rybniční, mnoho druhů ryb i mlže velevruba velkého a spoustu druhů hmyzu. Romantický lednický zámek však skrývá ještě jedno překvapení. Je to soubor akvárií s mořskou faunou a flórou. Pavlovské vrchy jsou ovšem i vinařským krajem. Mnohé lidové stavby, zejména sklípky, souvisejí s pěstováním a zpracováním vinné révy a bez nich by Pavlovské vrchy nebyly tím, čím jsou. I to je třeba mít na paměti, když se hovoří o této krásné chráněné krajinné oblasti.
Chráněná krajinná oblast Pavlovské vrchy byla vyhlášena v roce 1976 a v roce 1988 byla zahrnuta do světové sítě biosférických rezervací UNESCO, a to v rámci programu MAB - Člověk a biosféra; v roce 2001 se stala součástí sítě chráněných území, nazvané Zahrada Evropy. Nachází se v okrese Břeclav při státní hranici s Rakouskem a rozkládá se na ploše přibližně 81 km .
Pavlovské vrchy, zvané též Bílé hory nebo také hora Venušina, jsou největším moravským bradlem, ale zároveň nejmenším moravským pohořím, které tvoří rázovitou dominantu jižní Moravy v oblasti mezi Dolnomoravským a Dyjskosvrateckým úvalem.Geologicky jsou součástí vnějšího bradlového pásma karpatského horstva, které vzniklo během alpinského vrásnění ve starších třetihorách, když útržky jurských a spodnokřídových vápenců byly zavrásněny do mladších flyšových vrstev, tedy do pískovců a jílovců, a vytvořily souvislé pásmo, které se táhne při kraji karpatské soustavy velkým obloukem přes východní Moravu do Polska a na Ukrajinu. Vápence Pavlovských vrchů obsahují velké množství zkamenělin amonitů, ježovek, mlžů i plžů a také mikroskopických dírkovců, takže skýtají nesmírné množství příležitostí a potěšení pro paleontology a sběratele zkamenělin. Jejich podloží tvoří tzv. klentnické vrstvy (vápnité jílovce a šedé vápence) a v jejich nadloží se vyskytují zbytky zelenavých, silně písčitých slínů spodnokřídového stáří. Vrásnění a dlouhotrvající eroze vytvořily úzké sedlo mezi masivy Děvína a Kotle, které nese název Soutěska. Kromě toho se vytvořily v poměrně čistých vápencích četné krasové jevy od škrapů a červené půdy přes závrty až po jeskyně na Turoldu. V mladších třetihorách bylo území pod Pavlovskými vrchy zaplaveno mořem vídeňské pánve, které zde zanechalo usazeniny písků, jílů a vápenců, opět s velkým množstvím zkamenělin. Úpatí vápencových bradel jsou kryta návějemi čtvrtohorních spraší a v místech, kde tekla řeka, nivními a údolními náplavy hlín a štěrkopísků. V sedmdesátých letech 20. století zde byly postaveny tři rozsáhlé, ale mělké vodní nádrže, které již dnes se silně zanášejí nejen náplavy přítoků do nádrží, ale jemné hlíny jsou do nich splavovány deštěm i větrnou erozí. Příznivé geologické podloží, různá hloubka půdního profilu a rozdílné mikroklima podle různě orientovaných svahů jsou příčinou velkého druhového bohatství květeny a zvířeny Pavlovských vrchů i pestré mozaiky společenstev lesem počínaje přes lesostep, travnatou, drnovou a skalnatou step a severně orientované srázy s výskytem i některých rostlin, které jinak rostou v předhůří Alp. Zdejší lesy ovlivňoval člověk prakticky už od poslední doby ledové a zejména ve středověku byly devastovány tak, že měly charakter křovisek. K jejich obnově došlo až ve druhé polovině 19. století, ale na nezalesněných plochách došlo zde k rozvoji velmi zajímavé stepní a skalní květeny a zvířeny. Dnes najdeme na slunných svazích zbytky šípákových doubrav s dubem pýřitým, dřínem a mahalebkou obecnou, kde v bylinném patru roste tolita lékařská, třemdava bílá, ožanka kalandra, dobromysl obecná, kostřava žlábková a další druhy. Na úpatí Pavlovských vrchů nalezneme lesy dubohabrové s lípou i s klokočem zpeřeným, s růží psí a s bohatým bylinným patrem, kde na jaře kvete jaterník podléška, sasanky, plicník lékařský či lecha jarní, později tu rozkvétá lilie zlatohlávek, zvonek broskvolistý, válečka lesní, lipnice hajní či strdivka nicí. Stabilizované sutě na zastíněných severozápadních svazích jsou porostlé lípou velkolistou a javorem klenem. V bylinném patru je nejrozšířenější kyčelnice devítilistá a oměj vlčí, bažanka vytrvalá i hluchavka skvrnitá. Na vlhkých místech najdeme i jaseniny a komplex Milovického lesa zahrnuje teplomilná společenstva doubrav. Nejcennější porosty se ovšem vyskytují na skalních i travnatých stepích, které jsou zahrnuty do národních přírodních rezervací
Děvín - Kotel - Soutěska a Tabulová a dalších přírodních rezervací a přírodních památek. Skalní stepi jsou porostlé teplomilnou květenou, v níž dominuje kosatec nízký, hlaváček jarní, hvozdík pernatý, bělozářky, pěchava vápnomilná, lomikámen vždyživý a další vzácné rostliny. Na náhorní plošině s krasovou stepí roste jako na jediném místě v České republice šalvěj habešská. Na těchto stepích žije i pozoruhodný hmyz, např. kobylka sága, motýl pestrokřídlec podražcový, vřetenuška, ploskoroh, chroust maďalový či kudlanka nábožná. Žije tady i vzácný mravenec zrnojed a pavouci sklípkánek pontický a slíďák tatarský. Ze zajímavých plazů určitě potkáme ještěrku zelenou a vzácněji můžeme vidět i užovku hladkou. Velké je množství ptáků. Pozoruhodná jsou zdejší hnízda rorýsů obecných, kteří jinde spíše než na skalách hnízdí na domech. Ze vzácnějších druhů zde hnízdí např. dudek chocholatý, skřivan lesní, ťuhýk obecný či lelek lesní. Z velkých zvířat zde byly vysazeny některé druhy kopytníků (muflon či koza bezoárová). Po počátečním nadšení bylo zjištěno, že jejich stavy nadměrně rostou a že ohrožují zdejší ekosystémy. Proto bylo nutno přistoupit k regulaci stavu těchto zvířat odstřelem i přesunutím části stáda na jinou lokalitu mimo chráněnou krajinnou oblast. Jiným vysazeným zvířetem je zde bobr evropský, jehož požerky můžeme vidět jak u některých rybníků, tak zejména na Dyji - i na něj už však dnes vodohospodáři hubují. Odlišný charakter mají zvláště chráněná území v údolní nivě oblasti. Národní přírodní rezervace Křivé jezero zahrnuje typický lužní les v povodí Dyje s četnými tůněmi a v létě s mraky komárů, jenž je významným hnízdištěm ptactva (např. husa velká, žluva hajní, mandelík hajní a mnohé další) a lokalitou vzácných rostlin, jako je bledule letní a ladoňka dvoulistá. Národní přírodní rezervace Lednické rybníky - Slanisko Nesyt je opět především zaměřena na ochranu hnízdišť vodního ptactva, ale také na vodní bezobratlé živočichy a k ochraně slanomilné vegetace na břehu rybníka Nesyt. Území dnešní chráněné krajinné oblasti bylo osídleno už lovci mamutů, jejichž přítomnost dokazují nálezy mezi Dolními Věstonicemi a Pavlovem (podle něhož dostaly vrchy své jméno). Nejznámějším nálezem je bezesporu soška ženy označovaná jako Věstonická venuše. Kromě ní byla nalezena řada dalších plastik (sošky žen, zvířat, vše z pálené hlíny či z mamutoviny) a zbytky lidských obydlí - patří k nejstarším vůbec. Na vrcholech kopců jsou zříceniny hradů Děvičky a Sirotčí hrady, od 17. století je správním centrem kraje Mikulov s množstvím památek a se zámkem, jehož předchůdcem byl královský hrad připomínaný už v roce 1218. Dalšími významnými památkami v okolí jsou i zámky v Lednici a ve Valticích. Při lednickém zámku je vybudován nádherný park, který je i významnou přírodní lokalitou s množstvím cizokrajných i domácích dřevin a s úžasnou rozmanitostí živočišných druhů. Na rybnících v areálu parku hnízdí mnoho zajímavých vodních ptáků. Jsou zde k vidění husy velké, kormoráni, čáp bílý i černý, luňák hnědý i pochop rákosní. Najdeme tu houbu rybniční, mnoho druhů ryb i mlže velevruba velkého a spoustu druhů hmyzu. Romantický lednický zámek však skrývá ještě jedno překvapení. Je to soubor akvárií s mořskou faunou a flórou. Pavlovské vrchy jsou ovšem i vinařským krajem. Mnohé lidové stavby, zejména sklípky, souvisejí s pěstováním a zpracováním vinné révy a bez nich by Pavlovské vrchy nebyly tím, čím jsou. I to je třeba mít na paměti, když se hovoří o této krásné chráněné krajinné oblasti.
Zdroj:Haló noviny
Sdílet článek na sociálních sítích
