Lyžaři jako krávy

Ochránci přírody a lyžaři obtížně hledají společnou řeč. Nyní se mohou dohromady zaradovat: letošní pozorování ukazují, že některým druhům rostlin vysloveně prospívá, když se přes ně lyžuje.

Pracovníky Správy chráněné krajinné oblasti Jeseníky na to upozornil vedoucí dětských biologů Bořivoj Malec. Všiml si, že na sjezdovkách v Červenohorském sedle rostou fialové kvítky, jež tam dříve nikdo nevídal. "Zjistil tam hojný výskyt hořečku nahořklého. To je chráněná rostlina, patří mezi silně ohrožené druhy," říká zástupce vedoucího Správy CHKO Jindřich Chlapek. V nadmořských výškách kolem jedenácti set metrů je taková rostlina už úplnou vzácností, bývá doma na podhorských pastvinách ve výšce kolem pěti set až sedmi set metrů. V terénu, který přejíždějí rolby a lyžaři, se jí ale daří. "Narušují souvislý travní drn, což umožňuje drobným semínkům hořečku vyrůst," usuzuje Chlapek. Podobná pozorování učinil jeho kolega Radek Štencl také v oblasti Ramzovského sedla. Výborně se tam vede plavuníkům, dokonce i kriticky ohroženému druhu: plavuníku trojklasému. Také Marek Banaš z Přírodovědecké fakulty Univerzity Palackého v Olomouci, který vliv lyžování na rostliny zkoumá už několik let, má podobné postřehy. "Ve výškách kolem tisíce metrů se dřív pásl dobytek. Druhové společenství bylo mnohem bohatší než dnes. Lyžování působí vlastně podobně jako kopyta zvířat," říká Banaš. Studie, kterou Banaš provádí v Jeseníkách na objednávku Ministerstva životního prostředí ČR, je nyní jedinou, která u nás problém zkoumá. Více výsledků mají z Alp. Loni na jaře byla zveřejněna jedna ze zatím nejrozsáhlejších studií; zkoumala situaci ve Švýcarsku. Na sjezdovkách tam biologové našli o jedenáct procent méně druhů rostlin než ve srovnatelném terénu bez lyžařů. Trpí podle nich hlavně hořce a další rané rostliny; na sjezdovkách je déle sníh a jim se zkracuje vegetační doba. Na jejich úkor se rozmáhají později kvetoucí druhy jako vřesy a rostliny, kterým svědčí dlouho ležící sněhová pokrývka, což jsou kupříkladu dřípatky. Nejhůře jsou postiženy sjezdovky, jež byly srovnány těžkou technikou a uměle odvodněny; tam je podle vědců vegetace méně a je druhově mnohem chudší. Nevzpamatovala se často ani za třicet let. Ekolog Marek Banaš situaci v Česku nevidí tak drasticky. "Vysoko položené sjezdovky, které leží v pásu cenných horských smrčin nebo na hranici lesa, se u nás nikdy nezakládaly tak, že by se půda obrátila a srovnala." Jeho hodnocení z Jeseníků zní: "Změny v druhové skladbě vidíme. Zvyšuje se podíl trav, snižuje se podíl kvetoucích rostlin. Je to ale změna mírná a z přírodovědeckého hlediska není vážná." Jistě, sjezdovky přírodě škodí: narušují souvislost lesních porostů, ohrožují svahy erozí. Ale jak se zdá, když jsou zakládány šetrně, alespoň příliš neničí horské kvítí.

Karolína Vitvarová- Vránková
Zdroj: Týden