Jaké jsou perspektivy využívání obnovitelných zdrojů energie v USA

Spojené státy jsou zemí, která spalováním fosilních paliv nejvíce přispívá k úniku oxidu uhličitého do atmosféry. V roce 2000 se USA podílely na těchto exhalacích 5540 miliony tun z celkově emitovaných 24 210 milionů tun (Nature, 30. 7. 2005). Jen automobilisté Spojených států se podílejí na celosvětových exhalacích neuvěřitelnými 13 %. Důsledky těchto exhalací jsou již dnes alarmující. Tak například mezi léty 1979 a 2005 se zmenšil rozsah mořského ledu Arktidy o 20 %, což má negativní důsledky nejen pro lední medvědy, kteří přicházejí o své přirozené prostředí, ale zvláště pro termocirkulaci mořských proudů - to představuje velké nebezpečí. Tyto ekologické problémy administrativa prezidenta George W. Bushe léta přehlížela a odmítla podepsat kjótský protokol. Přitom by se dalo čekat, že to budou právě Spojené státy, jejichž věda v řadě oborů stojí na předním místě, které se ujmou tohoto problému. Ukazuje se však, že ultraliberální politika Spojených států ponechává vývoj obnovitelných zdrojů energie převážně na působení trhu. Od roku 2000 spekulativní kapitál USA začíná investovat prostředky finančních institucí a penzijních fondů do technologií, jako je sluneční energie, vítr a biopaliva. Množství tohoto kapitálu ještě před 10 lety bylo malé, ale postupně rostlo a v r. 2005 dosáhlo 4 % inovačního kapitálu Spojených států. V minulém roce okolo 160 nových společností zahájilo činnost v tomto oboru. Tři největší nabídky technologických akcií v roce 2005 byly od společností zabývajících se sluneční energií: Q-cells, Sun Power a Suntech Power, které dohromady nabízely akcie za 800 milionů dolarů. Mnohé společnosti zabývající se čistou energií jsou založeny na technologiích odvozených z jiných sektorů špičkové technologie (high tech). Tak např. fotovoltaické cely společnosti vyrábějící sluneční baterie užívají křemíkové destičky vyvinuté před mnoha lety elektronickým průmyslem. Biotechnologie vyráběly enzymy, které jsou schopny efektivně přeměnit celulózu rostlin na etanol. Zde jako příklad mohou být uvedeny plány Lee Lynda z New Hampshiru vyrábět lukrativní etanol ze zemědělského odpadu. V březnu 2006 Lynd získal čtyři miliony dolarů od kapitalisty Vinoda Khosla, aby rozšířil svoji společnost Mascoma na vedoucího výrobce etanolu ve Spojených státech. Takové společnosti jako Mascoma se hlavně zaměřují na zvýšení efektivity existujících výrobních schopností. Cena enzymů pro výrobu etanolu z biomasy klesla od roku 2001 třicetinásobně, ale snížení vysokých cen procesu jsou největší nadějí zavedení bioetanolu na trh. Mascoma se zaměřuje na vývoj předběžného zpracování suroviny, které by snížilo odpad a umožnilo vyrábět prodejné koprodukty. V laboratořích bioreaktory vyrábějí etanol z celulózy, je však otázkou, zda budou postaveny v průmyslovém měřítku. Při vývoji zařízení je třeba dbát, aby energetické náklady na výrobu etanolu nebyly větší než hodnota energie ve vyráběném etanolu. Zde je třeba připomenout, že při běžně vedeném procesu výroby bioetanolu z obilí je energie vložená do výroby srovnatelná s energií získanou spálením bioetanolu. To znamená, že spálením etanolu se sice uvolní jen oxid uhličitý oddělený z atmosféry, ale během výroby byl do atmosféry uvolněn oxid uhličitý spalováním fosilních paliv. Aplikací pokročilých metod separace, metod recyklování tepla jeho přečerpáváním je možné dosáhnout stavu, kdy je proces spojen s jistým energetickým ziskem až 25 % vložené energie (viz Josef Horák, Chemické listy, 98, 371 (2004) č. 7). V roce podobném letošnímu, kdy v důsledku sucha jsou výnosy obilí více než o 20 % nižší než průměrné, je tento zisk nulový. Snaha vyrábět užitečné produkty z celulózy není nová. Například za války existoval v Praze německý ústav, který se pokoušel vyrábět ze starého novinového papíru krmiva. Co brzdí malé společnosti v USA v tomto oboru, není nedostatek dolarů na výzkum. Hlavním problémem je schopnost zvětšit měřítka zařízení a zavést produkty na trh s energiemi. Ve Spojených státech existují neziskové organizace, které sdružují řadu státních fondů pro podporu trhu s čistou energií. Požadují, aby ministerstvo energetiky (Department of Energy) požadovalo na výrobcích elektřiny, aby generovali minimální procento z obnovitelných zdrojů. Ale ve 22 státech existují různá pravidla a cíle, což ztěžuje život společnostem. Mnozí příliš optimističtí odborníci argumentují, že dobré myšlenky se nakonec prosadí na trh. Tvrdí, že přes neexistenci národní energetické politiky byznys může vidět mnoho možností pro vysoké zisky, zůstanou-li ceny nafty a plynu vysoké, a že trh s kapitálem pohání tento proces. Skutečnost, že tak vyspělá a bohatá země, jako jsou Spojené státy, učinila dosud tak málo pro efektivnější, k přírodě ohleduplnější využívání energetických zdrojů, svědčí spíše o tom, že víra v to, že honba za mamonem s cílem vydělat na zavádění obnovitelných zdrojů energie přispěje k řešení ekologických problémů, je příliš optimistická.