Na něco jsme malí páni
Chci, aby Národní alokační plán pro obchodování s emisemi na léta 2008-2012 byl
poslední, říká Martin Pecina, předseda ÚOHS.
Chci, aby Národní alokační plán pro obchodování s emisemi na léta 2008-2012 byl poslední, říká Martin Pecina, předseda ÚOHS.
Silně kritizujete současný systém vydávání emisních povolenek. Co je na něm špatného?
Ideologie skleníkového efektu je prostě jen ideologie jako každá jiná. Kdo jí chce věřit, ať jí věří. Nedokážu přesně říci, že je nepravdivá. A stejně tak její přívrženci nemohou přesně říci, že je pravdivá. Je to jen bouře ve sklenici vody. Celý Kjótský protokol a obchodování s emisemi je podle mne nesmysl.
A co ochrana životního prostředí?
Uznávám, že s fosilními palivy je třeba šetřit. Je ale třeba postupovat standardním způsobem. Spotřebu můžeme omezit třeba tak, že daný produkt zdražíme vyššími daněmi. Když už chceme mít odlišný systém, pak je třeba navázat jej na jednotku produkce.
Proč bychom nemohli omezovat spotřebu energií tak, jako postupujeme u tabákových výrobků, alkoholu nebo benzinu. Zaveďme spotřební daň na produkci CO2, která se odrazí v konečné ceně produktu.
Jak byste to chtěl provést?
Systém emisních povolenek nemusí být zrušen úplně. V praxi by to vypadalo tak, že by například hnědouhelná elektrárna dostala na jednotku produkce třeba 1,1 povolenky na MWh. Pokud udělá technologickou změnu, tak z toho bude profitovat. A trvale.
Současný přístup, kdy elektrárna, která loni vyprodukovala nějaké množství emisí, dostane stejně povolenek nebo jen o trochu více či méně, ať už dělá nějakou změnu nebo ne, je nemotivující. Firmy nevede k tomu, aby vylepšovaly technologii, ale spíše k tomu, aby snižovaly výrobu nebo ji převáděly někam jinam a ušetřené povolenky prodávaly. Chtěl bych, aby byly povolenky u každého odvětví navázány na jednotku produkce. Pokud fabrika výrobu snižuje, tak zkrátka nemůže mít nárok na povolenky. Šmytec.
Máte nějaké nástroje, jak takovou změnu prosazovat?
Naše vláda na to nedosáhne. Já osobně se snažím změnu prosazovat prostřednictvím struktur evropských soutěžních úřadů. Napsal jsem - a je to už poměrně stará věc - dopis generálnímu řediteli DG Competition Philipu Lowovi. Ten mi odpověděl a o celé záležitosti se začíná diskutovat z hlediska veřejné podpory i z hlediska hospodářské soutěže.
Změna se ale nestihne pro tento Národní alokační plán. S tím jsme začali pozdě, navíc nemáme v rukou konkrétní čísla. Chtěl bych ale dosáhnout toho, aby tento plán na léta 2008 až 2012 byl už poslední.
Ale musí se to řešit z úrovně Bruselu, nikoli z úrovně ČR. Na to jsme moc malí páni.
Silně kritizujete současný systém vydávání emisních povolenek. Co je na něm špatného?
Ideologie skleníkového efektu je prostě jen ideologie jako každá jiná. Kdo jí chce věřit, ať jí věří. Nedokážu přesně říci, že je nepravdivá. A stejně tak její přívrženci nemohou přesně říci, že je pravdivá. Je to jen bouře ve sklenici vody. Celý Kjótský protokol a obchodování s emisemi je podle mne nesmysl.
A co ochrana životního prostředí?
Uznávám, že s fosilními palivy je třeba šetřit. Je ale třeba postupovat standardním způsobem. Spotřebu můžeme omezit třeba tak, že daný produkt zdražíme vyššími daněmi. Když už chceme mít odlišný systém, pak je třeba navázat jej na jednotku produkce.
Proč bychom nemohli omezovat spotřebu energií tak, jako postupujeme u tabákových výrobků, alkoholu nebo benzinu. Zaveďme spotřební daň na produkci CO2, která se odrazí v konečné ceně produktu.
Jak byste to chtěl provést?
Systém emisních povolenek nemusí být zrušen úplně. V praxi by to vypadalo tak, že by například hnědouhelná elektrárna dostala na jednotku produkce třeba 1,1 povolenky na MWh. Pokud udělá technologickou změnu, tak z toho bude profitovat. A trvale.
Současný přístup, kdy elektrárna, která loni vyprodukovala nějaké množství emisí, dostane stejně povolenek nebo jen o trochu více či méně, ať už dělá nějakou změnu nebo ne, je nemotivující. Firmy nevede k tomu, aby vylepšovaly technologii, ale spíše k tomu, aby snižovaly výrobu nebo ji převáděly někam jinam a ušetřené povolenky prodávaly. Chtěl bych, aby byly povolenky u každého odvětví navázány na jednotku produkce. Pokud fabrika výrobu snižuje, tak zkrátka nemůže mít nárok na povolenky. Šmytec.
Máte nějaké nástroje, jak takovou změnu prosazovat?
Naše vláda na to nedosáhne. Já osobně se snažím změnu prosazovat prostřednictvím struktur evropských soutěžních úřadů. Napsal jsem - a je to už poměrně stará věc - dopis generálnímu řediteli DG Competition Philipu Lowovi. Ten mi odpověděl a o celé záležitosti se začíná diskutovat z hlediska veřejné podpory i z hlediska hospodářské soutěže.
Změna se ale nestihne pro tento Národní alokační plán. S tím jsme začali pozdě, navíc nemáme v rukou konkrétní čísla. Chtěl bych ale dosáhnout toho, aby tento plán na léta 2008 až 2012 byl už poslední.
Ale musí se to řešit z úrovně Bruselu, nikoli z úrovně ČR. Na to jsme moc malí páni.
Zdroj:EKONOM
Sdílet článek na sociálních sítích