zpravodajství životního prostředí již od roku 1999

Mongolsko - země Česku blízká

27.12.2006
Geologie
Mongolsko - země Česku blízká
Mongolsko patří k zemím, kam za minulého režimu jezdily tisíce českých specialistů.

"Ta spolupráce začala vlastně už koncem 50. let, ale v 60. letech to byl největší rozkvět. Budovala se tam velká cementárna ve městě Darchan, závody na zpracování kůží, Vědecký ústav kožedělný, obuvnický průmysl,"

říká mongolista a předseda Společnosti přátel Mongolska a Pražské jurty Jiří Šíma. Podle něj byli čeští experti v Mongolsku hned na druhém místě za specialisty ze Sovětského svazu. Sám Jiří Šíma v Mongolsku vystudoval:

"Mne zaujala východní Asie a zejména Mongolsko už od středoškolských studií. Už když jsem studoval na střední škole, zajímal jsem se o orientální jazyky a o etnografii. A když byla možnost získat stipendium na Mongolskou státní univerzitu, měl jsem velikou radost. Pochopitelně když jsem tam jel poprvé, neměl jsem téměř žádnou konkrétní představu, neznal jsem jazyk. To první, co člověka zaujme, jsou samozřejmě lidé, takže vlastně díky Mongolům jsem se naučil mongolsky tak rychle. Byl jsem jediný Čechoslovák na univerzitě, tak jsem byl neustále zván do rodin.


Po studiích v Mongolsku se Jiří Šíma vrátil zpět do Československa a desítky let pracoval v Orientálním ústavu AV. Do Mongolska se ale stále vracel. Jako tlumočník tam například doprovázel vědecké a kulturní delegace. V 60. letech navštívil Mongolsko několikrát i architekt Stanislav Toman. Během studií tam vždy o prázdninách jezdil na brigády. Pracoval na stavbě nemocnice v Ulánbátaru, která byla v tehdejší době největší nemocnicí v centrální Asii.

I Stanislav Toman se do Mongolska vrací. Naposledy tam byl v roce 2003, kdy zde vystavoval své fotografie ze studentské brigády z let 1966 - 1968. Po více než třech desítkách roků zaznamenal v zemi velké změny:

"Ta expanze je tam obrovská. Dneska vlastně hlavní město trpí všemi neřestmi moderního města, to znamená předimenzovaná doprava, infrastruktura, rekonstrukce staveb, samozřejmě i vztahy, protože na sebe nabaluje spoustu lidí z venkova. Takže tam je obrovský rozvoj."

V 80. letech pracoval v Mongolsku i Bohumil Dvořák. V letech 1983 - 1986 vedl na předměstí Ulánbátaru Klub čs. geologie. Tehdy tam podle něj pracovalo na pět set Čechů a Slováků

"Jednak tam byli kožaři, stavbaři, a pak tam byli pracovníci z oblasti geologie."

Přestože v Mongolsku se za éry socialismu vystřídaly tisíce zaměstnanců z bývalého Československa, dnes tam Čechů zůstalo velmi málo. Mongolista Jiří Šíma má informace, že v minulých desetiletích vznikly v Mongolsku asi čtyři desítky smíšených manželství. Všechny rodiny se ale podle něj z Mongolska odstěhovaly a většinou žijí v České republice.

Architekt Toman si vzpomíná asi na pět nebo šest lidí, kteří se v Mongolsku usadili:

"Z těch lidí, kteří byli s námi, tam nezůstal nikdo, ale vím, že tam žijí Češi, kteří tam nějakým způsobem zakotvili a zůstali."


Řada Čechů, kteří v Mongolsku pracovali nebo tam založili rodinu, jsou dnes členy Společnosti přátel Mongolska. Ta dnes sdružuje asi sto padesát lidí. Její tajemnicí je Mongolka Baldandordžín Ariundzul, která v Praze studuje výtvarné umění:

"Já jsem dělala přijímačky do různých zemí a pak jsem vyhrála konkurs na studium v České republice."

Vztahy mezi Mongolskem a Českou republikou po r. 1989 stagnovaly, v posledních letech je ale zájem o rozvíjení hospodářských kontaktů i turistiky. Mongolsko se díky své přírodě stává velmi vyhledávaným cílem turistických cest.

"Zejména mladí lidé už jsou prostě trochu nasyceni cestami na Západ. To bylo něco jiného po 90. roce, ale teď se Mongolsko stává místem, kde je možné strávit velice krásnou dovolenou."

říká Jiří Šíma ze Společnosti přátel Mongolska a Pražské jurty. Ta pro zájemce o mongolskou kulturu a historii připravuje přednášky, výstavy, filmová představení i koncerty, nabízí i výuku orientálních jazyků. V knihovně si lze půjčit knihy a časopisy o Mongolsku, členové společnosti připravují i ochutnávky tradičních mongolských jídel. K nejzajímavějším akcím patří stavba typické mongolské jurty, stanu, ve kterém bydlí rodiny mongolských pastevců. Členové Pražské jurty ji předvádějí několikrát do roka, v těchto dnech lze jurtu vidět například v Malém asijském muzeu v Ledcích u Slaného.

ZDROJ:k rajane.radio.cz, M.Štráfeldová, kráceno


Milena Štráfeldová
Komentáře k článku. Co si myslí ostatní?

Další články
Podněty ZmapujTo
Mohlo by vás také zajímat
Naši partneři
Složky životního prostředí